Č. 11478.

Zaměstnanci veřejní: I. * Obecní resp. obvodní notář, který nevykazuje předběžného vzdělání podle zák. čl. XX:1900 a který byl přeložen na odpočinek před 28. říjnem 1918, nemá nároku na to, aby mu při úpravě odpočivných požitků podle zák. č. 70/1930 Sb. a vl. nař. č. 96/1930 Sb. byla pensijní základna stanovena na základě 11. služební třídy. — II. Okolnost, že notáři takovému byla před převratem municipálním výborem přiznána pense ve výši 94% pensijní základny, nemá významu pro stanovení výše procenta při úpravě podle zák. č. 70/1930 Sb., byla-li mu při úpravě podle zák. č. 310/1924 Sb. pense vyměřena jen 90%.
(Nález ze dne 15. října 1934 č. 14086.)
Prejudikatura: Ad I.: Boh. A 11254/34.
Věc: Vilém B. v B. proti ministerstvu vnitra o úpravu odpočivných požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Usnesením municipálního výboru býv. župy bratislavské z 20. května 1912 byl st-l jako obvodní notář dán na odpočinek a byly mu vyměřeny odpočivné požitky na podkladě služební doby od 26. března 1878 v trvání 35 let ve výši 90% pensijní základny. Rozhodnutím municipálního výboru zmíněné župy z 20. prosince 1915 byl vzat zřetel z uznalosti, pokud se týče podle existujícího precedence na 2roční služební dobu u král. soudů ztrávenou ve příčině jeho pensijního oprávnění a následkem toho byl st-li přiznán k pensi dar z milosti ve výši 80 K ročně.
Rozhodnutím min. pro Slov. z 31. ledna 1926 byla st-li od 1. ledna 1925 upravena pense podle zák. č. 310/24 Sb. ve výši 90% pensijní základny (služné 3708 Kč a 50% pražského místního přídavku 930 Kč).
Na st-lovu přihlášku z 29. srpna 1930 byly výměrem zem. úřadu v Bratislavě z 12. března 1931 st-li od 1. ledna 1930 upraveny odpočivné požitky na základě zák. č. 70/30 Sb. a podle §§ 2, 48 a 53 vl. nař. č. 96/30 Sb. vzhledem k pensijní základně 20400 Kč na základě rozhodné doby v trvání 25 roků 1 měs. 14 dnů podle služební třídy III. ve výši 90% pensijní základny, takže nové výslužné činilo 18360 Kč. Bylo podotčeno, že tato úprava je jen prozatímní a že definitivně budou jeho odpočivné požitky upraveny, jakmile předloží doklady o tom, v jakém služebním postavení byl před 17. květnem 1887. Jak ze spisů správních je patrno, byla rozhodná doba počítána od 17. května 1887 do 30. června 1912.
Odvolání, jímž se st-l domáhal jednak určení nové pensijní základny podle II. služební třídy, jednak vzhledem k služební době v trvání 37 let výměry odpočivných požitků ve výši 94% pensijní základny, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto v podstatě z následujících důvodů: Nová pensijní základna st-lova byla stanovena podle § 2 vl. nař. č. 96/1930 Sb. na podkladě služební doby, kterou st-l ztrávil jako obvodní notář od 17. května 1887 do 1. července 1912. K době ztrávené ve vlastnosti diurnisty u soudu od 15. ledna 1876 do 25. března 1878 a kancelisty u služnovského úřadu od 26. března 1878 do 16. května 1887 nelze podle § 50 cit. vl. nař. hleděti, ježto nejde o službu započitatelnou, t. j. ve služebním poměru, ve kterém se určuje pensijní základna, skutečně ztrávenou a pro postup do vyšších požitků započitatelnou ani o dobu pro postup započtenou. Za uvedenou dobu rozhodnou od 17. května 1877 (recte 1887) do 1. července 1912, t. j. za dobu 25 roků, 1 měs., 14 dnů dosáhl by st-l podle § 2 vl. nař. č. 96/1930 Sb. a § 11 plat. zák. stupně f) v 7. platové stupnici se 2 násluž. přídavky po 1200 Kč ve III. služ. třídě. Procentní sazba 90% byla vzata podle § 52 cit. vl. nař. rovněž správně za základ pro výměru odpočivných požitků, ježto tato byla stanovena usnesením správního výboru municipálního bývalé župy bratislavské z 20. května 1912 a naposledy výnosem min. pro Slov. z 31. ledna 1926 při úpravě pense podle zák. č. 310/1924 Sb. Okolnost, že municipální výbor jmenované župy rozhodnutím z r. 1915, schváleným min. vnitra, započítal st-li do pense ještě 2 roky ztrávené v kancelářské pomocné službě u soudu, jest pro výměru procentní sazby podle § 52 vl. nař. č. 96/1930 Sb. právně nerozhodná. Pokud se st-l domáhal přiznání II. služ. třídy na místo služební třídy III., uvedl žal. úřad v nař. rozhodnutí v podstatě toto: Pro stanovení služ. třídy jest rozhodným § 1 vl. nař. č. 96/1930 Sb. Věta 1 odst. 1 tohoto §u nepřichází v úvahu, ježto v den skončení činné služby nenáleží st-l k žádné skupině časového postupu, poněvadž pro notáře taková skupina nebyla stanovena. Rovněž nelze použíti druhé věty odstavce 1 cit. §u, ježto v den 28. října 1918 pro služební kategorii (služební odvětví) notářů nebyla normována žádná skupina časového postupu. Ani podle první části odstavce 2 § 1 cit. vl. nař. nelze určití služební třídu, ježto pro úředníky takového služebního upotřebení nebylo v den 28. října 1918 skupiny časového postupu. Pro stanovení služební třídy u obecních a obvodních notářů nepřevzatých do služeb Čsl. republiky podle zák. č. 211/1920 Sb. zbývá jedině 2. část odst. 2 cit. §u, jímž se stanoví, že rozhodnou je služební třída, odpovídající skupině časového postupu, k níž by byl úředník v den 28. října 1918 příslušel podle předběžného vzdělání, které měl při vstupu do služebního poměru, v němž skončil činnou službu. Podobná zásada je stanovena ve 2. větě odst. 1 § 199 plat. zák., kde se praví, že zaměstnanec, jehož příslušnost k určité skupině časového postupu nebyla ještě stanovena, obdrží až do úpravy vl. nař. služební plat podle služební třídy, odpovídající jeho předběžnému vzdělání. Při výkladu tohoto ustanovení vyslovil nss v nál. Boh. A 7513/28 zásadu, že pro zařádění úředníka do služební třídy nerozhoduje předběžné vzdělání, které úředník má, nýbrž vzdělání, které se pro dotčené služební místo zásadně požaduje. Této zásady nutno použiti i při výkladu 2. části odst. 2 § 1 vl. nař. č. 96/1930 Sb., kde nad to ještě je stanoveno, že služební třídu jest určiti podle předběžného vzdělání, které měl úředník při vstupu do služebního poměru, v němž skončil činnou službu. Je-li za rozhodující jednak pro skupinu § 52 služ. pragm., jednak pro služební třídy § 4 plat. zák. stanoveno předběžné vzdělání, které pro ustanovení na služební místo v příslušném odvětví (úřednické kategorii) bylo zásadně předepsáno, pak pro notáře přijaté na základě zák. čl. I:1883 nelze určiti služební třídu II., odpovídající skupině »C« časového postupu, pro niž bylo předepsáno absolvování střední školy, ježto pro tuto II. služební třídu jest v § 4 plat. zák. zásadně předepsáno také absolvování střední školy, kdežto podle § 6 zák. čl. I:1883 pro ustanovení notářem bylo předepsáno složení zkoušky podle §§ 74 a 75 zák. čl. XVIII:1871, k níž byli připuštěni jen absolventi nejméně 6 tříd gymnasia nebo reálky, nebo 6 tříd občanské školy nebo školy obchodní střední škole přizpůsobené, nebo absolventi tomu odpovídajícího vojenského kursu učebního po jednoroční službě u správního úřadu nebo jako podnotáře. V předpisech zák. čl. XX:1900, jímž byl pro obecní a obvodní notáře zaveden požadavek středoškolského vzdělání, absolvování notářského naukoběhu a zkoušky platné pro celou zemi, nelze spatřovati zrovnoprávnění mezi obecními a obvodními notáři, přijatými na základě zák. čl. I:1883 a mezi notáři přijatými podle zák. čl. XX:1900.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Podle § 48 vl. nař. č. 96/1930 Sb. platí příslušné ustanovení zák. č. 70/1930 Sb. a tohoto nař. i pro obecní a obvodní notáře na Slov. a v Podk. Rusi, kterým byly upraveny odpočivné požitky podle zák. č. 310/1924 Sb. Ježto pak st-li byly odpočivné požitky podle zák. č. 310/1924 Sb. upraveny a st-l je narozen r. 1858, vztahují se příslušná ustanovení zák. č. 70/1930 Sb. a vl. nař. č. 96/1930 Sb. i na něho a dlužno tedy sporné nároky posouditi podle těchto předpisů.
Na sporu jsou tři otázky, a to: 1. zda dobou rozhodnou pro určení pensijní základny je doba, kterou st-l ztrávil jako obvodní notář, t. j. doba od 17. května 1887 do 1. července 1912, či zda do této rozhodné doby dlužno započítati i dobu, kterou st-l ztrávil od 15. ledna 1876 do 25. března 1878 jako diurnista u soudu a od 26. března 1878 do 16. května 1887 jako kancelista u služnovského úřadu, 2. zda nová pensijni základna má býti určena podle služební třídy II., 3. zda procentní sazba, podle níž se pense stanoví, činí 90% či 94%.
Ad 1. Doba pro stanovení nové pensijní základny rozhodná určena byla nař. rozhodnutím podle § 50 nař. č. 96/1930 Sb. Ježto st-l byl v době skončení činné služby obvodním notářem a ježto započitatelnou resp. započtenou jest podle § 50 cit. vl. nař. jen služební doba ve služebním poměru, v němž se určuje pensijní základna — tedy u st-le ve služebním poměru obvodního notáře — skutečně ztrávená a pro postup do vyšších požitků v tomto služebním poměru započitatelná resp. v tomto služebním poměru započtená, nebyla nař. rozhodnutím započtena služba ztrávená ve vlastnosti diurnisty u soudu a kancelisty u služnovského úřadu.
Ve stížnosti namítá nyní st-l, že byl od 26. března 1878 do 1. července 1912, tedy až do svého pensionování zaměstnancem župním a sice od 26. března 1878 do 16. května 1887 jako kancelista u služnovského úřadu a od 17. května 1887 do 1. července 1912 jako notář, a že mu tedy jako župnímu zaměstnanci měla býti služba župní od 26. března 1878 do 1. července 1912 započtena. Leč tvrzení st-lovo, že st-l byl jako notář zaměstnancem župním, je mylné, ježto st-l, jak ze spisů správních plyne a jak st-l i ve svém odvolání ze 7. července 1931 sám tvrdil, byl obecním, resp. obvodním notářem a tedy zaměstnancem obecním (arg. §§ 63, 65, 66, 67, 68, 69, 82, 83 a j. zák. čl. XXII:1886), nikoli však župním. Tím padá praemissa, na které st-l svůj nárok zakládá, a padá tedy i tvrzený nárok sám.
Ad 2. St-l uznává, že v době skončení činné služby nebyl zařazen do žádné skupiny časového postupu a že tedy ustanovení 1. věty odstavce 1 § 1 vlád. nař. č. 96/1930 Sb. nepřichází v úvahu, namítá však, že služební třída, podle níž bylo novou pensijní základnu určiti, měla býti stanovena podle § 1 odst. 1 věty 2 cit. vl. nař., ježto st-l v den skončení činné služby, t. j. 1. července 1912 byl ve služebním poměru ustáleném předpisem zák. čl. XX:1900, podle něhož pro ustanovení notářem bylo předepsáno 1. absolutorium střední školy, 2. jednoroční prakse, 3. absolvování notářského kursu a vykonání odborné zkoušky, tedy vzdělání vyšší, než vyžaduje § 52 služ. pragm., a tedy kdyby služební poměr obecních resp. obvodních notářů byl býval upraven služební pragmatikou platnou v býv. Rakousku, by obecní resp. obvodní notáři byli bývali zařazeni do skupiny C státních pragmatikálních úředníků. Kromě toho poukazuje st-l na to, že podle § 3 zák. čl. XX:1900 zkouška vykonaná za účinnosti zák. čl. I:1883 nabyla dnem působnosti zák. čl. XX:1900 účinnosti v celém býv. království uherském, takže nebylo žádného rozdílu mezi notáři, kteří vykazovali náležitosti jen podle zák. čl. I:1883 — jakým byl st-l — a notáři, vykazujícími náležitosti podle zák. čl. XX:1900. Ježto pak rozhoduje služební třída odpovídající skupině časového postupu, ku které by byl úředník v den 28. října 1918 příslušel podle služební kategorie (služebního odvětví), ve které byl v den skončení činné služby, a ježto onou skupinou časového postupu, ke které by st-l v den 28. října 1918 byl náležel podle služební kategorie, v níž byl v den skončení činné služby, by byla skupina C, má st-l za to, že slu- žební třída, podle níž se stanoví nová pensijní základna, měla býti u st-le — i když vykazoval jen vzdělání předepsané zák. čl. I:1883 — stanovena podle § 1 odst. 1 věty 2 vl. nař. č. 96/1930 Sb., a nikoli podle § 1 odst. 2 posl. věta cit. vl. nař., jak učinil žal. úřad.
O této námitce uvážil nss:
Ježto zákon č. 70/1930 Sb. upravuje odpočivné požitky státních zaměstnanců, kteří odešli do výslužby před 1. lednem 1926 (arg. § 1 odst. 1), a ježto se zákon ten vztahuje i na pensisty, kteří nebyli účastni zařadění do určitých skupin časového postupu, zavedených teprve rak. služební pragmatikou z r. 1914, upravila vláda, opírajíc se o zmocnění dané jí §em 5 cit. zák., zařadění pensistů, kteří v den skončení činné služby nepatřili k žádné skupině časového postupu, do služebních tříd předpisem § 1 vl. nař. č. 96/1930 Sb. podle skupiny časového postupu, k níž by byl zaměstnanec státní náležel v den 28. října 1918, a to podle určitých momentů v následujícím pořadí: 1. podle služební kategorie (služebního odvětví), v níž byl v den skončení činné služby (§ 1 odst. 1 věta 2), 2. podle služebního upotřebení v den skončení činné služby (§ 1 odst. 2 věta 1) a 3. podle předběžného vzdělání, které měl při vstupu do služebního poměru, v němž skončil činnou službu.
Ustanovení těchto jest, jak svrchu uvedeno, podle § 48 cit. vl. nař. použíti i na obecní a obvodní notáře, kteří nebyli tříděni ani podle hodnostních tříd, ani nenáleželi k žádné skupině časového postupu, ježto časový postup na území býv. král. uher. zaveden nebyl ani u státních úředníků ani u obecních nebo obvodních notářů.
V nál. Boh. A 11254/34 dovodil nss, že onu fiktivní skupinu časového postupu, do níž by byl zaměstnanec patřil v den 28. října 1918, jest určiti podle převzatého úřednického práva rakouského, a nikoli podle úřednického práva uher. Jest tedy vyhledati mezi úředníky býv. státu rak. onu skupinu časového postupu, ku které by úředník, o jehož pensi jde, v den 28. října 1918 byl fiktivně příslušel, kdyby v den 28. října 1918 byl býval úředníkem rakouským.
Pro toto srovnání s úřednickou skupinou býv. státu rakouského je v prvé řadě rozhodná služební kategorie (služební odvětví, § 1 odst. 1 vl. nař. č. 96/30 Sb.), v druhé řadě služební upotřebení (§ 1 odst. 2 věta 1 cit. nař.), na třetím místě pak předběžné vzdělání (§ 1 odst. 2 věta 2). Jest tedy v prvé řadě zjistiti, zda tu je stejná služební kategorie (stejné služební odvětví), t. j. zda jde o služební místa, jež byla zřízena k obstarávání stejných nebo v podstatě stejnorodých výkonů služebních (§ 4 odst. 3 plat. zák.), resp. k jichž dosažení byly svého času stanoveny v podstatě stejné náležitosti (§ 36 odst. 4 služ. pragm.). Takové stejnorodosti služebních výkonů resp. náležitostí předepsaných pro dosažení služebních míst mezi službou notářskou na jedné straně a státní službou býv. státu rak. na straně druhé tu není, a právem proto žal. úřad vyslovil, že podle § 1 odst. 1 věta 2 případ st-lův posouditi nelze. Otázka, jaké vzdělání st-l při vstupu do služby notářské měl, resp. zda zák. článkem XX:1900 byl st-l na roven postaven obecním resp. obvodním notářům, ustanoveným podle zák. čl. XX:1900, nemá pro posouzení otázky, zda službu notářskou jest považovati za rovnou nebo rovnocennou s některou kategorií nebo služebním odvětvím úředníků býv. státu rak. v den 28. října 1918, žádné právní relevance, ježto v této relaci je rozhodnou jedině rovnost nebo stejnorodost služebních výkonů resp. stejné náležitosti pro dosazení v úřad.
Nerozhodnou je okolnost, zda, jak st-l tvrdí, v býv. státu uher. se služební poměr zaměstnance upravoval a jeho pensijní nároky posuzovaly podle zákonů platných v den odchodu do výslužby, ježto pro posouzení nároků na úpravu pense podle zák. č. 70/1930 Sb. a vl. nař. č. 96/1930 Sb. jsou rozhodný především předpisy zák. č. 70/1930 Sb. a vl. nař. č. 96/1930 Sb., nikoli však předpisy býv. státu uher.
Pro posouzení, podle které služební třídy jest stanoviti pensijní základnu st-lovou, nemá pak významu okolnost, na kterou stížnost poukazuje, že totiž st-l po převratu od r. 1919—1932 byl státním matrikářem hlavního města Slov., ježto podle § 5 zák. č. 70/1930 Sb. a § 1 vl. nař. č. 96/1930 Sb. jest rozhodujícím momentem, v jakém služebním poměru byl st-l při skončení své činné služby.
Namítá-li stížnost konečně, že je nezákonným názor žal. úřadu, podle něhož i při posouzení služební třídy podle poslední eventuality § 1 odst. 2 vl. nař. č. 96/1930 Sb. je rozhodné vzdělání, které měl st-l při vstupu do služebního poměru, v němž skončil činnou službu, ježto názor tento nemá podle mínění st-lova ani v zákonech před státním převratem, ani v zákonech Čsl. republiky žádného odůvodnění, nemohl nss ani tuto námitku shledati důvodnou, ježto vl. nař. č. 96/1930 Sb. v § 1 odst. 2 posl. věta skutečně stanoví, že na posledním místě je služební třídu určiti podle předběžného vzdělání, které zaměstnanec měl při vstupu do služebního poměru, v němž skončil činnou službu. Ustanovení toto není se zák. č. 70/1930 Sb. v rozporu, ježto v § 5 zák. č. 70/1930 Sb. byla vláda zmocněna, aby pensijní základnu stanovila podle služebního poměru v den skončení činné služby způsobem nepřesahujícím míru stanovenou pro převod do nových platů, čímž, jak nss konstantně judikuje, stanovena byla jen horní hranice, kterou vláda nesměla překročiti, nebyla však vládě vymezena žádná hranice dolní. Mohla tedy vláda jako kriterium pro stanovení služební třídy normovati na posledním místě předběžné vzdělání, které ten který zaměstnanec měl při vstupu do služebního poměru, v němž se pensijní základna určuje.
Není tedy stížnost ani v bodě 2. důvodná.
Ad 3. Stížnost v podstatě namítá, že usnesením býv. municipálního výboru z 20. prosince 1915, který žádným pozdějším rozhodnutím nebyl zrušen, byla st-li přiznána pense ve výši 94% pensijní základny, a že tato procentní sazba měla býti vzata za podklad pro úpravu pense i podle vl. nař. č. 96/1930 Sb., ježto okolnost, že při úpravě st-lovy pense podle zák. č. 310/1924 Sb. byla zvolena procentní sazba 90%, je nerozhodná a st-l se jen přehlédnutím této nesprávnosti proti dotyčnému výměru z 31. ledna 1926 nebránil.
Po názoru stížnosti měl žal. úřad na odvolání st-lovo podle § 9 zák. č. 287/1924 Sb. dekret ministra pro Slov. č. 47517/1926 přezkoumati a upraviti se zpětnou platností na dobu 3 roků st-li odpočivné požitky podle zák. č. 310/1924 Sb. podle 94% sazby. Ani tuto námitku neuznal nss důvodnou.
Podle § 52 vl. nař. č. 96/1930 Sb. procentní sazba, která byla vzata za základ pro výměru dosavadních odpočivných a zaopatřovacích požitků, zůstává nezměněna, ježto podle § 48 cit. nař. předpisů zák. č. 70/1930 Sb. a vl. nař. č. 96/1930 Sb. jest použíti jen na ony obecní a obvodní notáře, kterým byly odpočivné požitky vyměřeny podle zák. č. 310/1924 Sb., je zřejmo, že vl. nař. č. 96/1930 Sb. mělo, pokud jde o procentní sazbu u pensí býv. obecních resp. obvodních notářů, na mysli procentní sazbu, která byla položena za základ výměry pense podle zák. č. 310/1924 Sb. Předpis tento zřejmě nechtěl u příležitosti úpravy pense podle zák. č. 70/1930 Sb. úpravovati znovu otázku procentní sazby, nýbrž stanovil, aby za základ byla vzata procentní sazba, jež byla podkladem dosavadní výměry odpočivných požitků. Pro názor, že žal. úřad měl u příležitosti odvolání st-lova na základě § 9 zák. č. 287/1924 Sb. korigovati výměru st-lových odpočivných požitků podle zák. č. 310/1924 Sb., není pak v odvolání tom opory, ježto se st-l korektury oné dřívější úpravy nedomáhal. — — —

Citace:

č. 11491. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 375-378.