Č. 11371.

Školství. — Církevní věci (Slovensko): I. S hlediska § 25 odst. 2 zák. čl. XXXVIII:1868 má nesení nákladů vydržování — tedy nejen dotace nově zřízených učitelských míst, ale i novostaveb pro dosavadní církevní školu, již před r. 1868 existující a politickou obcí vydržovanou — povahu závazku politické obce, který tato dobrovolně na se vzala a jehož se může sprostiti jedině tím, dá-li k disposici ústav obecní, schopný již k zahájení řádného vyučování v něm. — II. Politická obec, která před r. 1868 církevní školu vydržovala a praxi tuto zachovala i po vydání zák. čl. XXXVIII:1868 nadále, převzala tím dobrovolně závazek k vydržování církevní školy do té doby, nežli sama přikročí ke splnění své povinnosti (§ 23 cit. zák.), po případě k uskutečnění svého práva (§ 10) zřízením ústavu obecního; dobrovolný závazek ten jest však plniti tak dlouho, dokud ústav obecní není ve smyslu zákonných předpisů schopným k zahájení řádného vyučování v něm.
(Nález ze dne 23. června 1934 č. 15157/33.)
Prejudikatura: Boh. A 3182/24, 9979/32, 10668/33, 11131/ 34, 11280/34.
Věc: Štěpán J. v Z. proti zemskému úřadu v Bratislavě (vrch. kom. Dr. (os. Munka) o vydržování římsko-katolické ludové školy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Ve schůzi obecního zastupitelstva v Z., konané dne 7. září 1928, usneseno bylo jmenným hlasováním (17:6), aby podle návrhu obecní rady zamítnuta byla žádost řím.-kat. školské stolice o postavení nové školní budovy a o zabezpečení místního důchodu pro novou učitelskou stanici, jež by se měla zříditi. Zároveň bylo podle téhož návrhu obecní rady usneseno, že bude-li toho v budoucnu třeba, postaví se škola obecní. Proti tomuto usnesení odvolal se dnešní st-1, řím.-kat. farář v Z. Odvolání to, v němž dovozováno, že obec jest povinna postarati se o rozšíření školy, zamítl žal. úřad pořadem stolic správních nař. výměrem a to z důvodů rozhodnutí I. stolice, v nichž uvedeno bylo toto: »V odvolání se tvrdí, že politická obec jest povinna udržovati řím.-kat. ludovou školu proto, ježto po vydání zák. čl. XXXVIII: 1868 až do dnešního dne skutečně udržovala a udržuje řím.-kat. školu a jest tedy povinna postarati se i o rozšíření této školy. Oproti tomu obec Z. i když skutečně dodnes udržuje řím.-kat. školu z obecního majetku, použila jen práva, daného jí ustanovením § 25 zák. čl. XXXVIII: 1868, nemá však ohledně udržování řím.-kat. ludové školy žádného závazku. Rozhodnutím uher. ss ze 6. března 1901 č. 367 jest vysloveno, že podle ustanovení § 25 zák. čl. XXXVIII: 1868 obcím jest jen dovoleno — k čemuž však nejsou povinny — aby z obecního majetku a důchodu nadále udržovaly neb podporovaly církevní školy již před tím v tomto charakteru vydržované. Podle nařízení V. K. M. z 11. listopadu 1889 č. 21717 vydaného k vysvětlení § 25 zák. čl. XXXVIII: 1868 ludové školy, které budou postaveny z obecního majetku a důchodku nemohou bytí jiného než charakteru obecního. Podle rozhodnutí býv. uher. min. kultu z r. 1903 č. 22977 nemůže bytí rozšířena na náklad politické obce ani již stávající církevní škola ani církevní škola nově zřízená a rovněž nemůže bytí vzata do obecního rozpočtu dotace učitelské stanice zřízené na církevní škole. Obec Z. tímto usnesením vyslovila i to, že bude-li toho třeba, postaví obecní ludovou školu, což odpovídá i intencím výše cit. zák. ustanovení.«
O stížnosti uvažoval nss takto:
Ze spisů se podává, že řím.-kat. školská stolice v Z. podavši »odvolání« proti usnesení obecního zastupitelstva v Z. ze 7. září 1928, jímž zamítnuta byla její žádost o postavení nové budovy pro církevní školu a o zabezpečení místního důchodu pro novou učitelskou stanici, vznesla tím vlastně před úřady státní správy školské na spor otázku, je-li politická obec povinna vyhověti žádané formě udržování církevní školy. Tak také pohlížel na věc nejen úřad okresní, ale i úřad žal., recipovavší důvody prvé stolice, v nichž se úřad opíral jedině o předpisy § 25 zák. čl. XXXVIII: 1868. Úřady státní správy kultové zodpověděly pak zamítavě petit církevní školské stolice, vycházejíce z názoru, že § 25 cit. zák. stanoví jen právo politické obce k vydržování církevní školy, nikoli však povinnost a to i tehdy, jestliže obec i po roce 1868 církevní školu nadále jako před tím udržovala, a že dále vzhledem k témuž zák. ustanovení rozšíření církevní školy či její znovupostavení, stejně tak jako dotace potřebných nových učitelských stanic, nemůže se již díti na náklad politické obce, a to tím spíše, usnesla-li se tato postaviti obecní ludovou školu. V podstatě tedy žal. úřad svým rozhodnutím vyslovil, že na základě § 25 zák. čl. XXXVIII: 1868 politická obec, i když církevní školu existující před rokem 1868 jako dříve tak i po této době nadále vydržovala (kteréžto skutečnosti tedy na sporu vůbec nejsou), není vůbec povinna nésti náklad potřebného postavení nové budovy církevní školy a nově zřízeného učitelského místa a to tím méně, když se usnesla postaviti obecní ludovou školu. Stížnost pak vychází oproti tomu z názoru, že za daných a úřadem nepopřených skutkových okolností jest tu takový závazek politické obce a od závazku toho může býti obec liberována teprve tehdy, jestliže obecní ludová škola jest již postavena a k zahájení vyučování schopna.
Jest tu tedy v podstatě spor o výklad § 25 zák. čl. XXXVIII: 1868. Po této stránce vyslovil však již nss v nál. Boh. A 3182/24 a 9979/32 tyto právní názory: I. že zákon z r. 1868 nijak nechtěl odstraniti nebo omeziti školy církevní a že naopak školy měly i nadále většinou býti církevní a církevní školy míněny jako pravidlo, kdežto školy obecní nebo státní jako sukcesorium; II. že předpisem 1. odst. § 25 chtěl zákon v souvislosti s §§ 23 a 24 pro budoucnost na jisto postaviti, že a contrario dosavadního způsobu — kdy všechny školy ať kýmkoli vydržované měly ráz církevní — nové školy vydržované obcemi, všemi členy obcí bez rozdílu náboženského vyznání, nejsou náboženskými; III. že však předpis 1. odst. § 25 netýká se škol, které v roce 1868 již — a to ovšem jako školy církevní — existovaly, o nichž jedná teprve odst. 2 § 25; IV. že odst. 2 § 25 cit. zák. dává sice obci politické možnost ty církevní školy, které existovaly již v době, kdy zákon nabyl účinnosti, a které byly dosud vydržovány z prostředků obce politické, nadále neudržovat a nepodporovat a ponechati tedy církvi, aby se o školy ty nadále starala, leč nepoužila-li obec této možnosti a hradí-li i za účinnosti cit. zákona náklad na církevní školu ze svých prostředků (confer, slova »dosavadní praxe«), pak má takovéto hražení nákladů povahu závazků politické obce, které tato obec na sebe dobrovolně vzala na základě § 25 odst. 2 cit. zák.
Z těchto právních názorů, při nichž nss setrvává i v daném případě, plyne v prvé řadě, že pokud jde o školy církevní, stávající již před rokem 1868, kde obec politická i po tomto roce nadále udržovala takovéto školy, dlužno vycházeti právě z 2. odst. § 25 cit. zák.; odst. 1 téhož paragrafu týká se jednak škol v obcích, kde před rokem 1868 církevní školy vůbec nebylo, jednak takových počinů obecní správy, jež jsou jen důsledkem vystoupivší ex lege povinnosti politické obce ve smyslu § 23 cit. zák., po případě důsledkem nařízení státní správy kultové ve smyslu § 15 cit. zák., konstatujícího ovšem vlastně jen nastoupení této povinnosti, a konečně škol, zřizovaných na základě práva politické obce, plynoucího jí z § 10. Tomu ostatně odpovídá i sled §§ 23—25, uváží-li se, že v § 23 mluví se všeobecně o nutnosti zřizování škol nákladem obcí, v § 24 pak, že jde tu o společný ústav přístupný všem dětem bez rozdílu vyznání, načež v dalším musel pak býti stanoven i charakter škol takto (t. j. ve smyslu §§ 23 a 15) zřizovaných. Pokud však jde o školy církevní, existující a politickou obcí udržované jak před rokem 1868, tak i po tomto roce — jak je tomu nesporně i v daném případě — jest tu směrodatným odst. 2 § 25 cit. zák. a má pak, jak bylo shora již podotčeno, ono »vydržování«, trvající i po roce 1868, povahu závazků politické obce, které tato dobrovolně na se vzala na základě § 25 odst. 2 cit. zák.
Tím ovšem není dotčeno ještě právo obce politické, plynoucí jí z § 10 cit. zák., ke zřízení školy obecní a bylo by jen uvážiti otázku, zda použití tohoto práva resp. provedení povinnosti její liberuje obec od onoho právě zmíněného dobrovolně převzatého závazku. Tuto otázku bylo by, jak stížnost i sama v zásadě připouští, zodpověděti kladně. Neboť jak z uvedených již nálezů jest patrno, bylo intencí zák. (srov. též oběžné nař. z 27. února 1873 č. 1, vydané církevním vrchnostem — Mag. népoktatáksügy, sv. I. str. 224), aby bylo důsledkem zavedené všeobecné školní povinnosti všude postaráno o řádné zaškolení školou povinných dítek, tedy zejména i tam, kde škol vůbec není, nebo kde sice jsou, ale nevyhovují předpisům nového zákona. Školství dosud církevní zde bylo, ale zákon musil se v prvé řadě starati o školy tam, kde jich nebylo. Z toho se nezbytně podává snaha po udržení kontinuity v onom dosud zásadně církevním školství, jež nemělo býti nijak brzděno a jež mělo i nadále zůstati zajištěno a to nejen vzhledem k oprávnění dosavadního, nyní ve smyslu zákona právního udržovatele (§§ 10 a 11 zák.), ale případně i finančně s hlediska 2. odst. § 25 zák. činitelem třetím. Po stránce finančního zajištění ponecháno bylo ovšem obci na vůli, aby jako třetí činitel dobrovolně, pokud nešlo snad o závazky, pramenící z jiných dříve již nabytých pravoplatných titulů, na sebe závazek převzala; v opačném případě však stihal celý finanční náklad právního udržovatele církevní školy, jak jej zákon ten označil.
Poněvadž však na druhé straně zákon jedině obci uložil povinnost zřizování obecních škol, t. j. povinnost starati se o zaškolení dítek, jest zřejmo, že ono dobrovolné převzetí závazků politickou obcí k udržování církevní školy bylo jen dočasné a výpomocí do té doby, než by obec povinnosti ji jinak stihající mohla dostáti, t. j. že ona dobrovolnost závazku je odvolatelná, jakmile obec svou povinnost plynoucí z § 23 resp. právo z § 10 cit. zák. sama vykoná. Břímě povinnosti starati se o zaškolení dítek v obci, uložené zákonem jedině politické obci, mohlo tedy býti suplováno dočasně převzatým dobrovolným závazkem k udržování církevní školy, kterážto dobrovolnost a povaha pouhé náhrady plnění povinnosti obce nese však sama sebou již časové omezení onoho závazku, t. j. do té doby, než se obec o věc postará ústavem obecním.
Poněvadž však jde tu (tak jako v celém zákoně) stále v prvé řadě o udržení kontinuity v řádném vyučování v oboru národního školství ve školách, zákonně vyhovujících a řádně vybavených, plyne z toho, že nestačí ještě, aby obec se pouze usnesla na tom, že postaví obecní školu (případně jinak opatří pro obecní ústavy místnosti a řádně je vybaví), poněvadž provádění to — jak důvodně stížnost namítá — může záviseti ještě od jiných okolností a může vyžadovati též delší doby. Musí tu skutečně obecní škola již býti zřízena (resp. jiným způsobem opatřena) a schopna k zahájení řádného vyučování, poněvadž jedině tato skutečnost opravňuje ke zrušení dobrovolně převzatého závazku k udržování církevní školy, kdyžtě závazek ten má povahu subsidierního splnění povinnosti zákonem obci uložené, aby o řádné zaškolení dítek bylo všude a bez jakéhokoliv vacua řádně postaráno.
Z uvedeného se tudíž podává, že politická obec, která před rokem 1868 církevní školu vydržovala a praxi tuto zachovala i po vydání zákona nadále, převzala tím dobrovolně závazek k vydržování církevní školy do té doby, nežli sama přikročí ke splnění povinnosti (§ 23), po případě k uskutečnění svého práva (§ 10), zřízením ústavu obecního; dobrovolný závazek ten jest však plniti tak dlouho, dokud ústav obecní není ve smyslu zákonných předpisů schopným k zahájení řádného vyučování v něm.
Zbývalo by pak ještě zabývati se otázkou, zda při dobrovolně převzatém závazku »vydržování« církevní školy politickou obcí pojem »vydržování« ve smyslu § 25 odst. 2 zák. může zahrnouti v sobě i náklad na dotaci nově zřízené učitelské stanice, jakož i na výstavbu nové školní budovy pro církevní školu, existující již před rokem 1868. Při zkoumání této otázky musil se nss omeziti ovšem jen na § 25 zák. čl. XXXVIII: 1868, neboť jen s hlediska tohoto ustanovení posuzoval žal. úřad spornou otázku. Nss dospěl ke kladnému zodpovědění této otázky z těchto úvah:
Zákon dal v odst. 2 § 25 obci na vůli zachovati »dosavadní praxi«. V daném případě je nesporno mezi stranami, že obec byla vydržovatelem školy po stránce věcné i osobní jak před rokem 1868, tak i po tomto roce. Uváží-li se pak, že ona praxe nemusela spočívati v tom, že politická obec skutečně sama prováděla potřebné požadavky církevní školy, nýbrž že mohla prostě poskytnouti církevní škole potřebnou peněžní částku, kterou tato na vydržování školství v obci požadovala, je pak zřejmo, že i v případě hrozícího snad zhroucení budovy školní a z toho plynoucí nutnosti novostavby školy, stejně tak jako i při každém rozšíření školy a zřízení nové učitelské stanice, mohla církev i před rokem 1868 pouze žádati obec o poskytnutí peněžité částky nutné k zajištění uvedených forem vydržování církevní školy, poněvadž i tato částka byla potřebnou k udržování školství v obci. Stejně tomu může však býti i po roce 1868, čili ono vydržování nemusí se nutně jeviti naturálně, nýbrž také jen po stránce peněžní (jak o tom svědčí i slova »z majetku a příjmů« v § 25 odst. 2 cit. zák). Jest pak již jinou otázkou, zda obec uzná požadovanou částku za odůvodněnou a zda tedy poskytne podporu v plné částce požadované, či v částce nižší. Může-li se však taková podpora jeviti v praxi též jen poskytováním finanční pomoci, pak jest již vedlejší, zda částka ta bude určena na vydržování stávající budovy a dosavadního stavu personálního či na jich rozšíření, či posléze snad i na novostavbu školní budovy, a jest věcí obce — chce-li i plný náklad hraditi — posouditi, zda částka požadovaná jest úměrnou tomu, co církev za ni chce provésti.
Z toho se však podává, že pod pojem »vydržování« s hlediska odst. 2 § 25 zák. čl. XXXVIII: 1868 lze zahrnouti i novostavbu pro církevní školu a dotaci nově zřízené učitelské stanice, resp. pouhý finanční náklad na ni. Výklad ten by nebyl možný jenom tehdy, kdyby zákon něco takového obci zakazoval. Avšak tomu tak není a nss již také nál. Boh. A 11131/34 vyslovil, že předpis § 25 cit. zák. sám o sobě nezakazuje politické obci, aby o své vůli hradila náklad na postavení budovy církevní školy; podobně není zde ani zákazu pokud jde o dotaci nově zřízených učitelských stanic (srov. dále Boh. A 11280/34, pokud jde o rozšíření školní budovy). Na tom nic nemění ustanovení odst. 1 § 25 cit. zák., poněvadž — jak již bylo řečeno — se tento netýká církevních škol, které již stávaly před rokem 1868. Ve smyslu názoru vysloveného zpředu sub IV. má tudíž s hlediska § 25 cit. zák. nesení nákladů vydržování, tedy nejen dotace nově zřízených učitelských míst, ale i novostaveb pro dosavadní církevní již před rokem 1868 existující a politickou obcí vydržovanou školu, povahu závazku politické obce, který tato dobrovolně na se vzala a jehož se může — jak rovněž zpředu bylo již dolíčeno — zprostiti jedině tím, dá-li k disposici ústav obecní, schopný již k tomu, aby v něm bylo zahájeno řádné vyučování.
Pokud by zde mohly zasahovati předpisy o finančním hospodářství obcí (zejména snad s hlediska kmenového majetku obcí), nemohl nss v této relaci zkoumati, ježto — jak bylo podotčeno — s těchto hledisek žal. úřad otázku na spor vznesenou vůbec neposuzoval, nehledě k otázce , zda a pokud by k takovému posuzování byl příslušný. Rovněž není dotčena tím ještě ani otázka vlastnictví školních realit získaných politickou obcí pro školu církevní za účelem vydržování církevní školy s hlediska 2. odst. § 25 cit. zák.
Dospívaje k těmto závěrům na podkladě znění zákona jedině zde směrodatného, nepotřeboval již nss přihlížeti k tomu, jak bylo toto ustanovení uher. úřady a soudy v praxi vykládáno, nehledě ani k tomu, že i tato praxe sama velmi kolísala, přikloňujíc se tu k onomu, jinde (jako v roce 1913) zase k tomuto názoru.
V daném případě pak šlo o školu církevní, vydržovanou před i po roce 1868 politickou obcí, která odpírajíc žádosti církevní školské stolice na ni vznesené, usnesla se pouze, že bude-li toho třeba, postaví školu obecní. Jestliže pak žal. úřad za těchto skutkových okolností vyřídil petit stěžující si řím.-kat. stolice zamítavě pouze poukazem na § 25 čl. XXXVIII: 1868, pak ocitl se — jak patrno ze shora uvedeného — v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 11371. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 51-56.