Č. 11 393.

Církevní věci. — Řízení správní (Podkarpatská Rus): Kompetence k rozhodování sporů vzniklých v lůně židovské orthodoxní obce náboženské v Berehově, zejména ve věcech volebních.
(Nález ze dne 30. června 1934 č. 11 676.)
Věc: David W. v B. (adv. Dr. Jan Hochmann z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (za zúč. orthodoxní náboženskou obec židovskou v B. adv. Dr. Bedřich Pick a Dr. Ladislav Rašín z Prahy) o voličské seznamy aut. orth. židovské náboženské obce v B.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem ze 16. března 1931 zamítl zem. úřad v Užhorodě na základě výsledku provedeného šetření stížnosti, podané st-lem proti činnosti vládního komisaře židovské orthodoxní náboženské obce v B., jako bezpodstatné a neodůvodněné z těchto důvodů: »1. »Pomerančové peníze«. Tato pohledávka rodiny býv. vrchního rabína Sch. byla uznána za správnou ještě representací náboženské obce (usnesením z 19. února 1930) a vládní komisař toto usnesení jen provedl, resp. realisoval. 2. »Rechaš«. Ohledně těchto štolových poplatků bylo zjištěno, že podle dosud platného usnesení náboženské obce patřily vždy vrchnímu rabínovi. Po jeho úmrtí vládní komisař vyplácí je vdově, pokud nebude zvolen nový vrchní rabín. S tímto opatřením souhlasí i rabín Kirsch, jenž toho času zastává funkce vrchního rabína. 3. »Výpomoc lázeňská«. Byla odhlasována representací náboženské obce usnesením z 5. května 1929, resp. z 22. července 1930. Vládní komisař pouze provedl platné usnesení dřívější representace. 4. »Vyloučení 40 členů z volebního seznamu«. Předešlý volební seznam byl s konečnou platností uzavřen dne 28. února 1930. Nehledě k tomu, na rozkaz místopředsedy bylo do tohoto seznamu dodatečně a bezprávně pojato nových 40 osob ode dne 24. července 1930 s datem 27. března 1930. Ježto bylo nade vši pochybnost zjištěno, že uvedené osoby nemohly míti tou dobou volebního práva vůbec a šlo o zneužití úřední moci, vládní komisař byl nejen oprávněn, nýbrž i povinen vyloučiti tyto osoby ze seznamu a zjednati potřebnou nápravu. Uvedené osoby dne 22. listopadu 1930 o tom byly náležitě vyrozuměny s tím, že — pokud už nyní vyhovují podmínkám stanov — mají nárok žádati o udělení volebního práva. 5. »Vymáhání církevních daní a nedoplatků«. Aby činnost orgánů náboženské obce byla normální a náboženská obec mohla svým úkolům zadost učiniti: správa náboženské obce je povinna snažiti se ze všech sil, aby církevní poplatky byly řádně zapraveny. Ostatně se konstatuje, že proti tomuto opatření vládního komisaře nebyla podána žádná konkrétní stížnost. 6. »Volební seznam«. Vyhotovený volební seznam byl uveřejněn dne 13. února 1931, podle ustanovení stanov (§ 23) do 8 dnů. Proti seznamu došlo do zákonité lhůty dohromady 5 stížností, resp. odvolání od interesovaných členů, jež byly vesměs správně vyřízeny. Tím volební seznam stal se pravoplatným.«
»Hromadné stížnosti, podané s podpisem Davida W. a Samuela K., nemohly býti vzaty v úvahu, neboť jmenovaní nebyli legitimováni podávati odvolání — stížnosti bez zmocnění dotyčných členů a takovým zmocněním se neprokázali. Ostatně tyto stížnosti byly bezpředmětné a neodůvodněné už i z toho důvodu, že do nyní platného seznamu volebního je pojato 717 členů, kdežto do předešlého bylo pojato pouze 576. Maje na zřeteli fakt, že počet všech členů náboženské obce je nyní asi 740, je zřejmo, že ze seznamu byli vynecháni jen ti, kteří ve smyslu ustanovení stanov volební právo nemohli obdržeti vůbec pro naprostý nedostatek příslušného právního titulu.«
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání podané st-lem proti uvedenému výměru jako formálně vadné a věcně neodůvodněné a to z těchto důvodů:
»Odvolání, o něž jde, bylo výslovně podáno Davidem W. bez udání kterýchkoli společníků, kdežto plnou moc dal právnímu zástupci Samuel K. a spol., kteréžto osoby tedy s touto stížností vlastně nemají nic společného. Kdyžtě David W. v odvolání žádá, aby autonomie náboženské obce byla obnovena a zvolené představenstvo do svých práv znovu dosazeno, nesměřuje stížnost v tomto ohledu proti nař. rozhodnutí, nýbrž mohlo by tvořiti nanejvýš odvolání do výměru zem. úřadu v Užhorodě, jímž tento úřad zamítl stížnost jistého Jakaba Sch. Osoba tohoto jména nepřichází vůbec v seznamu příslušníků židovské náboženské obce v B. podle hlavní knihy, v níž jsou všichni členové této obce vyjmenováni. Odvolání je tedy v tomto směru vadné.«
»Stížnost proti volebnímu seznamu je docela bezpodstatná a i v tomto ohledu je formální vada v tom, že jak David W., tak i Samuel K. byli pojati do seznamu voličů, takže nemají ani práva stěžovati si do sestavení volebních listin, neboť jich osobní zájmy nebyly vůbec dotčeny. Nejsou-li tedy legitimováni k podání stížnosti, pak ani není zapotřebí zabývati se blíže meritem věci. Zdůrazňuje se přes to, že bylo úředně konstatováno, že sestavení volebních listin se stalo přesně podle předpisů pod dozorem příslušných úřadů. Pokud ovšem jde o námitku, že některým příslušníkům náboženské obce nepřísluší volební právo z toho důvodu, že dotčené osoby nezachovávají přesně náboženské předpisy, dlužno podotknouti, že tu jde o okolnost, o které rozhodovati, po případě kterou přezkoumati nemůže býti věcí administrativních úřadů.«
»Volba vrchního rabína, která má býti provedena podle volebních listin, jež jsou předmětem tohoto sporu, byla rovněž připravena podle stanov židovské náboženské obce v B. Dlužno poznamenati, že st-lé, kteří proti této volbě brojí, nejmenovali ani svého kandidáta pro tento úřad vrchního rabína, jak to vyžaduje výslovně ustanovení § 79 b.-ských stanov. Ostatně poukazuje se, pokud jde o napadené úkony vládního komisaře a jeho správního výboru, na vývody nař. rozhodnutí, při čemž se ještě podotýká, že podle konaného šetření dotčená opatření se stala v základě usnesení dřívějšího představenstva židovské náboženské obce a není proto ani s hlediska formálního ani věcného dobře možno, aby osoba, která zastává stanovisko rozpuštěného představenstva, si stěžovala do provedení usnesení, jež toto bývalé představenstvo samo učinilo.«
»Mimochodem se poznamenává, že podpis na exempláři odvolání, podaném přímo u zem. úřadu v Užhorodě, nepochází od osoby, která toto odvolání podala. Bylo proto odvolání zamítnouti jako formálně vadné a i ve věci samé bezdůvodné.«
Obracejíc se proti výroku žal. úřadu, že David W. i Samuel K. nemají práva stěžovati si do sestavení volebních listin, poněvadž oba byli pojati do seznamu voličů, takže jim nepříslušelo právo bráti v odpor výměr I. stolice, namítá stížnost, že každému členu náboženské obce přísluší právo reklamační, jehož může použiti, jak za tím účelem, aby určité osoby byly do voličských seznamů zapsány, tak za tím účelem, aby osoby neoprávněně do tohoto seznamu zapsané byly vymazány. K námitce té sluší uvésti, že žal. úřad vyslovil dále v nař. rozhodnutí, že bylo úředně konstatováno, že sestavení volebních listin se stalo přesně podle předpisů pod dozorem příslušných úřadů a že není věcí administrativních úřadů, aby rozhodovaly o otázce, zda některým příslušníkům náboženské obce nepřísluší volební právo proto, že nezachovávají přesně náboženských předpisů. Podle toho vyřídil žal. úřad též věcně odvolání podané st-lem z výměru I. stolice, pokud v něm st-l brojil proti výroku tohoto úřadu o voličských seznamech, nebyl proto st-l zkrácen na svých právech tím, že žal. úřad mu upírá legitimaci k odvolání z výměru I. stolice, když přece jenom odvolání to věcně vyřídil.
V meritu je stížnost založena na právním názoru, že o reklamacích, podaných proti voličskému seznamu pro volby do autonomní orthodoxní židovské náboženské obce v B., měl rozhodovati jedině rituální rozhodčí soud podle §§ 102 a 103 stanov této obce a že na tento soud měly býti stížnosti odkázány. Vznášejíc tuto námitku, přehlíží však stížnost, že podle § 102 stanov berehovské autonomní orthodoxní židovské náboženské obce »k rozhodování ve sporných otázkách, vzniklých mezi náboženskou obcí jako takovou a mezi jednotlivými členy jejími, nebo vzniklých mezi skupinami v lůně náboženské obce, nebo mezi mateřskou a mezi filiální náboženskou obcí, nebo mezi správou kostelů na území náboženské obce a mezi náboženskou obcí v záležitostech konfesionálních, finančních, rituálních, taktéž ve sporných otázkách mezi náboženskou obcí a mezi úředníky jejími vzniklých, příslušný jest výlučně smírčí soud, jestliže stanovy o tom odchylné opatření neobsahují«. Taková odchylná ustanovení, jež pro konkrétní spor padají na váhu, jsou obsažena v §§ 16, 23 a 107 stanov jmenované židovské náboženské obce. Ustanovujeť se v § 16, že o reklamacích proti voličskému seznamu rozhoduje konečně zastupitelský sbor, a v § 23 posl. odstavci se praví, že ve lhůtě tu stanovené předloží »představenstvo jmenoslovy a došlé reklamace, taktéž poznámky interesovanými učiněné, zastupitelskému sboru, který konečně vyřídí předložené reklamace do prvého dne měsíce »Adar« a o tom písemně vyrozumí interesované a jmenoslovy s konečnou platností zastaví.« Konečně pak ustanovuje § 107 stanov jmenované náboženské obce, že »kdyby při volbách, valnou hromadou provedených, zjevily se všeobecným zákonům a nařízením protivící se okolnosti, které by mohly míti vliv na výsledek volby, nebo dosáhne-li se výsledek volby následkem nemravných činů, nebo zanedbalosti, nebo při provedení volby ustanovení stanov dodrženy nebyly, v tom pádě může 50 členů náboženské obce napadnouti volbu podáním stížnosti. Tato stížnost má býti podána ve dvou exemplářích zastupitelskému sboru za 15 dní ode dne vyhlášení výsledku volby, konečně rozhodnouti o stížnosti jest povinností a právem smírčího soudu.«
V uvedených předpisech obsažených v §§ 16 a 23 stanov autonomní orthodoxní židovské náboženské obce v B., jež upravují reklamační řízení pro voličské seznamy pro volby do této obce, není opory pro názor hájený stížností, že o reklamacích podaných proti voličskému seznamu měl rozhodnouti jedině smírčí soud jmenované náboženské obce. Tento smírčí soud byl by povolán rozhodnouti jen o stížnosti proti volbám již provedeným, ovšem jen za modalit předepsaných v § 107 zmíněných stanov, nespadá však do jeho statutární působnosti právo rozhodnouti o reklamacích proti voličskému seznamu, jež je vyhraženo jiným orgánům statutárním.
Jest ovšem pravda, že tyto statutární orgány v době, kdy voličský seznam byl v konkrétním případě sestavován, neexistovaly, poněvadž vzhledem k poměrům v autonomní, orthodoxní náboženské obci v B. byla autonomie této obce suspendována a byl ustanoven pro tuto obec vládní komisař. Než tato okolnost nemůže nic změniti na tom, že — jak bylo výše uvedeno — smírčí soud k rozhodování o reklamacích proti voličskému seznamu příslušný nebyl. Opačné tvrzení stížnosti je v rozporu s ustanoveními stanov jmenované náboženské obce židovské.
Pochybujíc konečně o správnosti výroku žal. úřadu, že úředně bylo zjištěno, že sestavení volebních listin se stalo přesně podle předpisů pod dozorem příslušného úřadu, namítá stížnost, že st-li není nic známo o takovém úředním šetření, neboť k takovému vyšetřování nebyl předvolán a o reklamacích, jež podal, nebyl vyslechnut.
K tomu sluší uvésti předem, že výrok, jehož správnost béře stížnost v pochybnost, jest odpovědí na vývody odvolání podaného st-lem z výměru zem. úřadu v Užhorodě ze 16, března 1931, kterým tento úřad vyřídil st-lovy »stížnosti směřující proti činnosti vládního komisaře židovské náboženské obce v B.«, a to v podstatě tím způsobem, že neshledal příčiny, aby proti vládnímu komisaři zakročil. Jde tedy o zamítnutí stížnosti dozorčí. Jak nss ustáleně judikuje (srov. na př. Boh. A 6660/27), je dozorčí právo dáno úřadům toliko na ochranu objektivního práva a stranám tudíž nárok na výkon dozorčího práva v jejich individuálním zájmu nepřísluší a nemůže proto odepřením výkonu tohoto práva býti porušeno subj. právo strany. Nemá-li však ve věci, o kterou jde, st-l subj. práva na určité rozhodnutí nebo postup úřadu, nedotkl se uvedený výměr prvé stolice nějakého jeho subj. práva a nebylo takové právo porušeno ani tím, že žal. úřad odvolání z výměru I. stolice zamítl.

Citace:

č. 11393. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 120-124.