Č. 11 421.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní. — Řízení správní: * Politické úřady nejsou kompetentní k žádosti okresní nemocenské pojišťovny rozhodovati otázku existence pojištění podle zák. č. 221/1924 Sb.
(Nález ze dne 18. září 1934 č. 17 079.)
Prejudikatura: Srov. Boh. A 11 100/34.
Věc: Ákoš W. v M. proti zemskému úřadu v Bratislavě o sociální pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: K žádosti okr. nemocenské pojišťovny ve Sp., aby bylo rozhodnuto o pojistné povinnosti Antonína Š. a spol., vyslovil okr. úřad ve Spišské Nové Vsi výměrem ze 6. května 1931, že jmenovaní podléhají povinnému pojištění podle § 2 zák. č. 221/1924 Sb. za dobu, po kterou byli zaměstnáni u podnikatele Antonína Š., potažmo po onemocnění Antonína Š. u podnikatele Josefa K., při zpracování polomů v d.-ském lese velkostatkáře Ákoše W. Antonín Š., potažmo Josef K., nepodléhali povinnému pojištění podle § 2 zák. č. 221/24 Sb. po dobu, no kterou jako samostatní podnikatelé dělníky jimi najatými zpracovávali polomy v d.-ském lese velkostatkáře Ákoše W. Shora uvedení dělníci měli býti k povinnému pojištění přihlášeni Antonínem š., potažmo po jeho onemocnění Josefen K. a nikoliv Ákošem W.
V odvolání uplatňovala pojišťovna, že jmenovaní káceli poškozené stromy a zpracovávali polomy a že Š., resp. K., nebyli podnikateli, nýbrž jen akordanty-subpodnikateli, kteří sice prováděli práce za ceny předem sjednané a dělníky vypláceli, ale byli se svou skupinou dělníků zaměstnanci velkostatku, na jehož účet a nebezpečí se práce prováděly.
Nař. rozhodnutím zrušil zem. úřad v Bratislavě prvostupňový výměr a vyslovil, že Antonín Š. a spol. jako zaměstnanci Ákoše W. v M. podléhají povinnému pojištění podle § 2 zák. č. 221/24 Sb. Uvažuje o stížnosti podané na toto rozhodnutí, musel nss z povinnosti úřední rozřešiti si především otázku, byl-li žal. úřad po zákonu kompetentní, aby vydal v tomto sporu meritorní rozhodnutí. Nař. rozhodnutí jest vyřízením odvolání, které podala okr. nemoc, pojišťovna ve Sp. k žal. úřadu z rozhodnutí okr. úřadu ve Spišské Nové Vsi ze 6. května 1931, jenž k žádosti jmenované pojišťovny vyslovil, že Antonín Š., potažmo Josef K., nepodléhali povinnému pojištění podle § 2 zák. o sociálním pojištění po dobu, po kterou jako samostatní podnikatelé byli činni, že však ostatní ve výměru uvedení dělníci pojištění podléhali jako zaměstnanci jmenovaných podnikatelů. Žal. úřad rozhodl tudíž jako odvolací stolice o opravném prostředku podaném z rozhodnutí okr. úřadu, které bylo vydáno o pojistné povinnosti určitých osob k žádosti okr. nemoc, pojišťovny.
Paragraf 239 zák. č. 221/24 ve znění zák. č. 184/28 Sb., nadepsaný »Rozhodování politických úřadů«, stanoví, že o opravných prostředcích proti výměrům nositelů pojištění (§ 189) náleží rozhodovati politickým úřadům, pokud rozhodování není přikázáno soudům. Ježto cit. zákon nikde neobsahuje kompetenční předpis, jenž by zmocňoval politické úřady rozhodovati o pojistné povinnosti mimo případ cit. § 239 a tento paragraf příslušnost politických úřadů k rozhodování pojí na předpoklad, že proti výměru nositelů pojištění byl podán opravný prostředek, jest vzhledem k tomu, že kompetence politických úřadů může býti založena jen positivním předpisem, zjevno, že tam, kde nepředcházel výměr nositele pojištění a odvolání z něho, politické úřady nejsou příslušný, aby rozhodovaly o pojistné povinnosti.
V daném případě jest nesporno, že okr. nemoc, pojišťovna ve Sp. nevydala výměr o pojistné povinnosti osob, o které šlo, nýbrž že se obrátila se žádostí o takovéto rozhodnutí na okr. úřad. Ale pak v důsledku úvah právě uvedených nebyl okr. úřad pro nedostatek positivní kompetenční normy příslušný, aby o žádosti okr. nemoc, pojišťovny meritorně rozhodoval. Rozhodl-li však přes to, ač k tomu příslušným nebyl, byl žal. úřad, když z tohoto rozhodnutí bylo k němu podáno odvolání, povinen odvoláním v odpor vzaté rozhodnutí první stolice jako úřadu nekompetentního z povinnosti úřední zrušiti (srov. Boh. A 3641/24, 11 100/34). Ježto se tak nestalo, a žal. úřad rozhodnutí nepříslušného úřadu podrobil věcnému přezkoumání a o odvolání věcně rozhodl, ačkoliv se mu pro jeho věcné rozhodování nedostávalo potřebného substrátu, kterým může býti právě jen výrok úřadu příslušného, nutno v tomto postupu, kterým si osobil kompetenci, jež mu po zákonu nepřísluší, shledati nezákonnost.

Citace:

č. 11421. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 192-194.