Č. 11483.

Samospráva obecní (dávky): Pro otázku povinnosti platiti dlažebné ve smyslu § 1 pravidel pro vybírání dlažebného v Trnavě, schválených usnesením vlády ze 7. listopadu 1930, jest rozhodným překročení mýtné rampy bez ohledu na to, zda dotyčné vozidlo překročilo již území (obvod) města (§ 8 cit. prav.), čili nic.
(Nález ze dne 16. října 1934 č. 19259.)
Věc: Město T. proti okresnímu úřadu v Trnavě o dlažebné a pořádkovou pokutu. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Starosta města T. předepsal firmě D.-ská hospodářská cukrovarnická a lihovarnická úč. spol. na základě § 8, resp. § 13 odst. 2. pravidel pro vybírání dlažebného v T. platebními rozkazy ze 4. března 1931: a) dlažebné částkou 40 Kč za 10 naložených vozů, které jely 24. února 1931 ze š. přes mýtnou rampu do H., dále pořádkovou pokutu částkou 40 Kč pro zdráhání se platiti; b) dlažebné 4 Kč za jízdu s naloženým nákladním vozem se dvěma koni 27. února 1931 a pořádkovou pokutu 40 Kč; c) dlažebné 1 Kč za jízdu osobního auta značky červené P VII-49 dne 27. února 1931 a pořádkovou pokutu 40 Kč.
Firma D.-ská hospodářská cukrovarnická a lihovarnická úč. spol. namítala v odvolání, že šlo o expedici lihu ze Š. do L., že povozy nešly městem, nýbrž výlučně ze Š. přímo na b.-skou cestu, takže se mýta vůbec nedotkly. Obecní zastupitelstvo města T. zamítlo odvolání jako bezdůvodné.
Dalšímu odvolání jmenované firmy vyhověl žal. úřad, nař. rozhodnutím zrušil usnesení obec. zastupitelstva města T. pro nezákonnost a odvolatelku zprostil placení dlažebného a pořádkové pokuty v celkové částce 165 Kč. Jako důvody uvedl v podstatě toto: Dne 24. února 1931 jelo 10 naložených vozů D.-ské hospodářské cukrovarnické a lihovarnické úč. spol. ze Š. do H., aniž překročily mýtnou rampu, nacházející se na křižovatce cesty Š.-T. a H.-T. směrem k městu. Dne 27. února 1931 jel jeden povoz a osobní automobil týmž směrem. Odvolatelka odepřela v těchto případech zaplatiti dlažebné a proto jí starosta obce platebními rozkazy předepsal dodatečně dlažebné a současně uložil pořádkovou pokutu v celkové částce 165 Kč. Podle bodu b) § 1 pravidel pro vybírání dlažebného, schválených usnesením vlády ze 7. listopadu 1930, vybírá se dlažebné od případu k případu při překročení mýtných ramp směrem k městu z vozidel, jichž stálé stanoviště není v území města. V daných případech však vozidla nepřekročila mýtnou rampu, nalézající se na křižovatce cesty Š.-T. a H.-T. směrem k městu, ale odbočila směrem na H. bez překročení mýtné rampy. Vzhledem k tomu nemusilo se z těchto vozidel platiti dlažebné a proto bylo usnesení obecního zastupitelstva zrušeno.
O stížnosti, do tohoto rozhodnutí podané, uvážil nss:
St-lka nepopírá zjištění nař. rozhodnutí, že povozy, z nichž vyměřeno bylo dlažebné a jež zavdaly též podnět k uložení pořádkové pokuty, nepřekročily mýtnou rampu, nacházející se na křižovatce cesty Š.-T. a H.-T., namítá pouze, že z ustanovení § 8 pravidel pro vybírání dlažebného v Trnavě, která stanoví, že dlažebné podle § 1 lit. b) vybírané jest povinen platiti majitel vozidla při vjezdu na území obce, plyne, že platební povinnost nastane ihned při překročení území města, a že mýtná budova a rampa jsou jen místem k vybírání dlažebného. Ježto dlažebné jest podle § 1 prav. povoleno na dláždění a udržování cest a silnic, pak, použije-li vozidlo silnice, kterou město udržuje, nemůže se vyhnouti placení dlažebného tím, že při mýtné rampě, ale již na území města, odbočí od směru dovnitř města vedoucího a nepřekročí mýtnou rampu.
Stížnosti nemohl nss dáti za pravdu. Podle § 1 prav. pro vybírání dlažebného v Trnavě, schválených usnesením vlády ze 7. listopadu 1930, vybírá se k úhradě nákladů na dláždění a udržování veřejných obecních komunikací (cest, ulic, silnic, náměstí, mostů atd.) v městě Trnavě dlažebné, a to: ..... b) dlažebné, které případ od případu vybírá se při překročení mýtných ramp směrem k městu z vozidel, jichž stálé stanoviště není v území města. Podle tohoto ustanovení pravidel, skutečnost, na kterou jest připjata u vozidel nemajících stanoviště v území města povinnost platiti dlažebné, jest překročení mýtné rampy směrem k městu. Na tom ničeho nemění ustanovení § 8 odst. 1 prav., že dlažebné jest povinen platiti majitel (držitel, po případě řidič potahu, resp. vozidla), a to při vjezdu na území obce ustanovenému výběrčímu, neboť z tohoto ustanovení jest pouze zřejmo, že dlažebné jest platiti jen při vjezdu na území obce, t. j. směrem do města. Nemohl tudíž nss uznati správným názor stížnosti, že povinnost platiti dlažebné nastává již při vjezdu na území obce, bez ohledu na to, zda vozidlo překročilo mýtnou rampu a shledal stanovisko žalovaného úřadu ve shodě se zákonem.
Je-li ale podle toho, co bylo právě řečeno, pro otázku povinnosti platiti dlažebné rozhodno překročení mýtné rampy, jak správně uznal žal. úřad, pak je úplně nerozhodno, zda dotyčná vozidla území (obvod) města překročila, či nic, a nelze v tom, že nař. rozhodnutí se touto otázkou vůbec nezabývalo, shledati podstatnou vadu řízení, jak se snaží dovoditi stížnost. Ježto pak stížnost proti výroku, zrušujícímu uložení pokut pořádkových, samostatných námitek vůbec neformuluje, bylo ji zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 11483. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 354-356.