Č. 7391.

Živnostenské právo. — Zemědělství: * Ustanovení čl. V lit. a) uvoz. pat. k živn. ř. nevylučuje, aby zahradnictví bylo provozováno také jako podnik, podrobený předpisům živn. řádu.
(Nález ze dne 4. července 1928 č. 11844.)
Prejudikatura: Boh. A 1435/22, 2147/23, 4100/24, 6198/27.
Věc: Bedřich W. v O. (adv. Dr. Oldř. Koblížek z Prahy) proti zemské správě politické v Brně o přestupek živnostenského řádu.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost. Důvody: Trestním nálezem obecní rady v Olomouci z 12. dubna 1924 byl st-l uznán vinným přestupkem § 11 živn. řádu, spáchaným tím, že bez opovědí provozuje živnost zahradnickou a odsouzen dle § 132 živn. řádu k pokutě 200 Kč, po případě k vězení na 20 dní.
Odvolání st-lovo zamítla zsp v Brně nař. rozhodnutím.
Rozhoduje o stížnosti, musil se nss především vypořádati s námitkou stížnosti, že zahradnictví v plném svém rozsahu je činností zemědělskou, pro kterou platí ustanovení čl. V. lit. a) uvoz. patentu k živn. řádu, dle něhož předpisy živn. řádu se nevztahují na zemědělskou a lesní výrobu a její vedlejší živnosti, pokud je hlavním jejich předmětem zpracování vlastních výrobků.
St-l tento svůj názor opírá o skutečnost, že předmětem činnosti zahradnické jest užitkování půdy a působení na ni za účelem produkce rostlin a plodin. Podle této své podstaty je zahradnictví po názoru st-le úplně adaequatní rolnictví — tedy zemědělské výrobě kat exochen — lišíc se od ní jen tím, že druh rostlin a plodin, k jichž docílení činnost jak rolníka, tak zahradníka směřuje, je jiný, než při rolnictví. Tato různost výrobků vzděláváním půdy docílených nestačí však, aby zahradnictví mohlo býti označeno jako výroba nezemědělská, právě tak, jako k tomu nestačí různost pomůcek výrobních a stupeň intensivnosti prací, vynaložených na dosažení výnosných výsledků.
Nss připouští, že stížnost má se stanoviska národohospodářské nauky pravdu, když zahradnictví vůbec determinuje jako činnost zemědělskou. Rozumíť tato nauka zemědělstvím v nejširším smyslu veškerou výrobu rostlinnou a živočišnou, tedy obdělávání půdy za účelem pěstování různých rostlin a plodin, a všechny činnosti s tímto zaměstnáním související (srov. Horáček: Učebnice národohospodářské nauky, II. str. 8). Je však přes to otázka, zda zákonodárce, stanově pro zemědělskou výrobu výjimku v cit. čl. V. lit. a) uvedenou, měl při tom na mysli takovouto teoretickou definici zemědělství a zda skutečně chtěl vyloučiti použití předpisů živn. řádu i na zahradnictví ve všech způsobech jeho provozování již v době vydání živn. řádu obvyklých. K otázce té dává podnět skutečnost, že zahradnictví již od dávných dob bylo v zemích, pro které byl živn. řád z roku 1859 vydán, provozováno také jako živnost (v užším slova smyslu), označovaná pojmenováním obchodní, umělé nebo ozdobné zahradnictví, a že majitelé takovýchto podniků leckde ode dávna byli sdruženi ve svazech na podkladě živnostenskoprávním (srov. Frey-Maresch č. 343 a 344). Je také notoricky známo, že i nadále za platnosti živn. řádu bylo zahradnictví při některých způsobech svého provozování pokládáno za živnost podrobenou předpisům živn. řádu. To dosvědčuje nejen okolnost, že bývalo podnikateli jako živnost ohlašováno a že živn. úřady nakládaly s takovými ohlášeními podle předpisů živn. řádu, nýbrž i to, že výkonná moc »obchodní zahradnictví« podrobila živnostenskoprávní úpravě na základě živn. řádu (viz min. nař. č. 58/1895 ř. z. § 2 č. 3 o nedělní práci). Také zákonodárství daňové vycházelo z téže zásady, obsahujíc zvláštní ustanovení o »obchodním zahradnictví po živnostensku provozovaném« (srov. § 2 č. 3 zák. č. 220/1896 ř. z. a § 47 č. 3. zák. č. 76/1927). Tento stav sám již nasvědčuje tomu, že zahradnictví v tom rozsahu, jak míní stížnost, z působnosti živn. řádu ustanovením čl. V. lit. a) uvoz. patentu vyňato nebylo.
K témuž závěru dojde se i jinou cestou. Vidí-li se esentiální znak zemědělského charakteru zahradnictví jen v tom, že za použití půdy se dociluje rostlinných produktů, pak by ovšem i v našich krajích pěstování exotických květin, stromů neb keřů musilo býti zemědělskou činností; a přece nebude nikdo tvrditi, že by takovouto činností bylo u nás po živnostensku (t. j. pravidelně za účelem dosažení výtěžku a zisku) provozované pěstování cizokrajného rostlinstva, na př. palem, orchideí, kaktusů, ač i takovýto provoz není než zahradnictví.
Proto lze souditi, že pojem »zemědělská výroba« ve smyslu cit. čl. V. lit. a) vymeziti jest úžeji, než se podává z teorie národohospodářské nauky, a to tak, aby se přimykal k obecnému významu, jejž mu přikládá mluva a ke skutečným poměrům, k jichž úpravě zákonodárství směřovalo. V tomto smyslu jest zemědělskou výrobou ona výrobní činnost, která využívajíc přirozených vlastností půdy a vlivů přírodních pro vzrůst bylin, čelí k tomu, aby s větším či menším vynaložením práce dobyla plodů i pro lidstvo potřebných nebo zužitkovatelných. Podstatnými faktory, zemědělskou výrobu charakterisujícímu, je přímé zužitkování tvůrčí síly půdy (na rozdíl od použití půdy pro jinou než prvotní výrobu), což přirozeně vyžaduje používání poměrně velkých ploch a kromě toho využití klimatických poměrů; podle vlastností půdy a podnebí již příroda sama určuje vzrůst rostlinstva. Činnost zemědělce, která různými prostředky účinkování půdy a klimatických poměrů podporuje, aby dosaženo bylo výhodnější produkce rostlinné, počítá s oněmi faktory jako se základem pro lidské dílo. Je-li však možno při takové výrobě jednu z obou složek, jichž potřebuje příroda jako podmínek pro vzrůst bylin, nahraditi tak, že umělý vliv nastoupí plně na místo přírodního, pak jde již o činnost, která svou povahou se jeví zindustrialisováním výroby, a kterou — má-li se na zřeteli rozdíl činěný v zákonodárství mezi výrobou živn. a zemědělskou — za tuto považovati nelze.
Aplikuje-li se tato zásada na zahradnictví, dojde se k tomuto závěru: Podle předmětů výroby jest zahradnictví čítati k zemědělské výrobě; i způsob provozu, pokud je v podstatě podřízen a upraven podle daných klimatických poměrů, nemění ničeho na tomto charakteru výroby. Zahradnictví však, které se dovede emancipovati od vlivů přírodních tak, že nezávisle na podnebí a ročním počasí může pomocí umělých prostředků (topených skleníků a pod.) docíliti vypěstování rostlin a plodin jichž vývoj za přirozených poměrů těch kterých krajů v nich je nemožný, přestává býti výrobou zemědělskou.
Vedle toho jest tu ještě jeden moment, způsobilý vtisknouti zahradnictví tak, jak leckdy skutečně se provozuje, ráz podniku živnostenského. Neobmezuje-li se zahradník na prodej výrobků vlastních a je-li předmětem jeho podnikání i prodej rostlinstva jinde vypěstěného, ať ve formě nezměněné nebo třeba jím zušlechtěné nebo jeho výdělečné používání jiným způsobem (propůjčování k dekorativním účelům a obstarávání prací k tomu cíli směřujících), pak činnost jeho takovýmto komerciálním způsobem provozu se podstatně různí od činnosti zemědělce a zapadá do sféry podnikání živnostenského. Tím vyvrácen jest názor stížnosti, že zahradnictví je v plném rozsahu, tedy vždy a bezvýjimečně, výrobou zemědělskou.
Skutečné poměry, jak je vytvořila snaha právě při zahradnictví do popředí vystupující, zjednati si stupňováním péče, věnované pěstění rostlin a umělou podporou jejich vzrůstu výnosnější rentu z půdy k tomu používané a využíti konjunktury z potřeby po zboží zahradnickém zvlášť v blízkosti velkých měst se vyskytující, jsou ovšem toho druhu, že najde se celá řada podniků, které podle celkového svého zařízení nedají se beze všeho vřaditi do jedné nebo druhé kategorie. Tu bude nutno hledati v konkrétních poměrech toho kterého podniku základ pro zjištění, zda jde o provoz živnostenský či zemědělský.
Touto cestou bralo se také nař. rozhodnutí. První důvod, o který žal. úřad opírá svůj výrok, že zahradnictví st-lovo je živností, je ve své podstatě ovšem zásadního rázu. Žal. úřad má totiž za to, že zahradnictví zemědělské jest jen ono, které produkuje jen »rostliny, které dodávají prostředky k nezbytným potřebám člověka«; poněvadž st-l pěstuje též květiny, je jeho zahradnictví živností. Stížnost poukazujíc na pěstování chmele a vína, které je jistě zeměd. výrobou, právem vytýká, že zbytnost nebo nezbytnost výroby pro lidské potřeby, pro jejíž posouzení není spolehlivého, absolutně platícího měřítka, není charakteristickým znakem zeměd. výroby. Na druhé straně pak pouhá skutečnost, že st-l pěstuje a prodává též — tedy patrně vedle jiných rostlin snad nezbytných — květiny, nestačí sama o sobě, aby zahradnictví st-lovo bylo pokládáno za živnost; to nejen proto, že zeměd. výroba ve smyslu čl. V lit. a) se podle definice, k jaké dospěl shora nss, může vztahovati i na pěstění; květin, ale i proto, že názorem tímto se dostává žal. úřad do přímého rozporu se živn. řádem, který v § 60 přírodní květiny výslovně jmenuje mezi výrobky zemědělskými.
Druhý důvod nař. rozhodnutí je, že st-l používá skleníků k umělému pěstování rostlin, tudíž je pěstuje po celý rok, v kterémžto případě pěstování rostlinstva se stává živností, poněvadž zemědělstvím je jen tehdy, provozuje-li se jen v době, kdy počasí vzrůst rostlin dovoluje. Žal. úřad by měl ve smyslu úvah shora podaných pravdu, že používání skleníků by dodávalo zahradnictví ráz podniku zindustrialisovaného, tedy živnosti, kdyby byly prostředkem k tomu, aby prostě nahradily vlivy přírodní a aby umožnily výrobu produktů na trh dávaných v době, kdy to příroda vylučuje. Leč jen takovému účelu skleníky výhradně neslouží. Mohouť míti také jen určení, aby choulostivé druhy uchránily v zimě před zkázou a aby sloužily přípravným pracím, umožňujícím časné využití příznivé doby v přírodě. Ale pak používání skleníků není než pomůckou pro racionelní hospodaření a nemá účinek, že by sloužilo k vypěstování rostlinstva mimo dobu jeho přirozeného vzrůstu. Proto je závěr, který žal. úřad vyvozuje z používání skleníků st-lem nesprávný.
Konečně uvádí žal. úřad na odůvodnění svého závěru o povaze zahradnictví st-lova, že v podniku se používá vyškoleného personálu. — Tato okolnost nemůže býti kriteriem pro rozhodnutí otázky, zdali zahradnictví st-lovo je podnikem živn. čili zaměstnáním dle čl. V lit. a) cit. uvoz. patentu z platnosti živn. řádu vyjmutým, neboť používáni školeného personálu je i v podnicích zemědělské a lesní produkce obvyklé a netvoří znak, který by byl jen pro provozování živn. charakteristickým.
Ježto žal. úřad, posuzuje otázku, zda zahradnictví st-lovo je zemědělským či živnostenským, byl veden mylným názorem o kriteriích, podle nichž ji je rozřešiti a nepřihlížel ke znakům, které by mohly zahradnictví to skutečně jako živnost charakterisovati (tak výroba prodejných produktů, rostlin, květů, plodů mimo dobu jejich přirozeného vzrůstu, umělé pěstování cizokrajných rostlin v našich krajích neaklimatisovaných, obchodování i s cizími produkty, způsob výdělečného používání rostlin), bylo nař. rozhodnutí zrušiti jako nezákonné.

Citace:

č. 7391. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 901-905.