Č. 5291.

Státní zaměstnanci (Slovensko): Není nároku na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti podle bodu II D 2 usnesení ministerské rady z 27. července 1920, je-li příčinou nepřestěhování domácnosti do nového působiště nemoc manželky zaměstnancovy a nikoliv nedostatek bytů.
(Nález ze dne 14. ledna 1926 č. 345). Věc: František K. v Bratislavě (adv. Dr. Jos. Choc z Prahy) proti ministerstvu pošt a telegrafů (min. m. taj. L. Mach) stran diet.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — —
Podle bodu II. D 2. usnesení min. rady z 27. července 1920 přísluší ženatým státním zaměstnancům ustanoveným na systemisovaná místa na Slov., jak při původním jmenování tak i při pozdějším případném přeložení z moci úřední nárok na diety, pokud se pro úředně zjištěný nedostatek bytů nemohou do nového působiště nebo do místa poblíže se nalézajícího a normálně přístupného přestěhovati. Nezbytným předpokladem nároku na diety jest tedy mimo jiné ta okolnost, že se státní zaměstnanec nemohl přestěhovati pro úředně zjištěný nedostatek bytů.
Žal. úřad zamítaje žádost st-lovu, vycházel ze skutkového předpokladu, že se st-l nemínil na Slov. vážně přestěhovati a že tedy důvodem, proč se na Slov. nepřestěhoval, není nedostatek bytů, nýbrž bez ohledu na nedostatek bytů okolnost zcela jiná. Podklad pro tento úsudek shledával žal. úřad v písemném prohlášení st-lově z 1. května 1923, podle něhož st-l pro nemoc manželky na přidělený mu byt nereflektuje a žádal, aby si mohl sám vyhledati byt, který by mu vyhovoval.
Stížnost snaží se dovoditi, že st-l na přidělený mu byt nereflektoval z toho důvodu, že jeho manželka byla těžce nemocna a vlhký st-li přikázaný byt pro ni byl nezpůsobilým. Při tom opírá se st-l o lékařské vysvědčení z 28. dubna 1923. Po názoru nss-u nemůže se však st-l s úspěchem vysvědčení toho dovolávati, ježto jím jest potvrzeno jenom tolik, že manželka st-lova stížená jest těžkým rozrušením nervů po dvojí vážné operaci, že jest dále velice sešlá na výživě, takže se jí doporučuje klid a žádné i sebe menší rozčilování. Dále se ve vysvědčení tom praví, že »táž v dohledné době do Bratislavy přesídliti moci nebude, pokud by celkový stav její se v dostatečné míře nezlepšil.« Pro úsudek, že vlhký st-li přidělený byt se pro manželku st-lovu nehodí, není ve zmíněném lékařském vysvědčení a tedy v dokladech, které st-l sám předkládá, nižádné opory, ježto z vysvědčení toho dovoditi lze jenom tolik, že manželka st-lova nebyla způsobilá v dohledné době do Bratislavy se přestěhovati. I z prohlášení st-lova z 1. května 1923 plyne jenom tolik, že st-l nepřijal přiděleného bytu z důvodů v lékařském vysvědčení jeho manželky obsažených a že dosavadní byt chtěl si ponechati tak dlouho, dokud nebude míti možnost se zdravou manželkou do Bratislavy se přestěhovati. Důvod, proč se st-l nemohl přestěhovati, netkvěl tedy v nedostatku bytů, nýbrž ve zdravotním stavu manželky st-lovy. Nelze tedy mluviti o tom, že byt st-li nabídnutý mu nevyhovoval subjektivně a nebylo také důvodů, aby si řed. pošt v Bratislavě, mělo-li po ruce lékařské vysvědčení, jehož se stížnost dovolává a z něhož se podává jenom tolik, že manželka st-lova je neschopna se stěhovati, vyžádalo ještě lékařské dobrozdání o vhodnosti bytu. Pak ovšem nepodařilo se stížnosti prokázati, že důvod, ze kterého žal. úřad nárok st-lův nař. rozhodnutím odepřel, jest nesprávným.
St-l namítá dále, že byt jemu přidělený nevyhovoval ani objektivně, ježto se st-l do něho mohl nastěhovati nejdříve 8. prosince 1923, od kteréhož dne byt ten fakticky jest obýván. Při právním názoru, který zaujal žal. úřad a podle něhož nárok na diety dle odst. II D 2 usnesení min. rady z 27. července 1920 nepřísluší státním zaměstnancům, kteří nemají vůbec úmyslu se na Slov. přestěhovati, kterýžto právní názor jest dle toho, co bylo svrchu řečeno, úplně v souhlase s právní normou, na níž st-l svůj právní nárok zakládá, jest okolnost, od které doby byt byl k obývání způsobilým, úplně nerozhodnou a nemůže se proto st-l domáhati ani toho, aby mu diety byly vyplaceny aspoň za dobu do 8. prosince 1923.

Citace:

č. 5291. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 220-222.