Č. 7365.

Vojenské věci: O nároku voj. gážistů na příplatky a přídavky při služ. úkonech mimo vlastní posádku.
(Nález ze dne 21. června 1928 č. 17144).
Věc: František T. v P. proti ministerstvu národní obrany o vrácení přeplatků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem z 20. června 1922 uveřejněném v rozkazu všech zem. voj. velitelstev, stanovilo mno, že gážistům voj. jednotek, přeložených dočasně na dobu kratší než 3 měsíce ze stálé nebo přechodné posádky do jiné posádky, nebo jiného místa z důvodů dislokačních, nebo za účelem výkonu jiné služby, než která je uvedena v § 17 služ. předpisu Hp-1/ nyní Hp-II-1/, který jedná o požitcích při cvičeních, pochodech, asistencích, transportech a hlídkách ve službě pohraniční, — náleží od 1. července 1922 příplatek podle § 16 č. 2. lit. a) téhož služ. předpisu, kterýžto příplatek, uvedený též v § 17 cit. služ. předpisu, jest totožný jak s příplatkem stanoveným ve vl. nař. č. 440/1921 čl. I. k § 3 zák. č. 195/1920 jako »II. Příplatek lit. a)«, tak i s příplatkem, stanoveným v § 3 lit. A. č. 1. vl. nař. č. 10/1924. Výnosem ze 7. ledna 1925, uveřejněným v rozkazu zem. voj. velitelství v Praze ze 7. února 1925 č. 12, odvolalo mno výnos prve uvedený a stanovilo požitky voj. oddílu (detachovaného a pod.), přišedšího ze stálé posádky přechodně do posádky své organisační jednotky nebo k voj. útvaru za účelem výcviku na dobu 3 měs. nepřesahující, v ten způsob, že gážistům oddílu takového přiznalo přídavky jako při dočasném přidělení ke službě mimo vlastní posádku, jak byly stanoveny v § 3 lit. B č. 1 vl. nař. č. 10/1924.
I. Z důvodu, že druhý prapor pěšího pluku č. ..., k němuž st-l náleží, byl dle daných rozkazů přeložen v létě r. 1923 i 1924 z P. jako své stálé posádky do B., jenž je stálou posádkou jeho pluku, za účelem konání letních cvičení, byly st-li vyplaceny hosp. správou za rok 1923 a 1924 příplatky dle výn. mno z 20. června 1922, dodatečně pak i doplatek na výši přídavků podle výn. téhož min. ze 7. ledna 1925 v částce 769 Kč 50 h. — Tento doplatek byl předepsán st-li k náhradě censurním nálezem účtárny intendance zem. voj. velitelství v Praze z 10. května 1925 z důvodu, že řečené přídavky náleží gážistům teprve dnem vyhlášení cit. výn. ze 7. ledna 1925 v rozkazem zem. voj. velitelství, t. j. dnem 7. února 1925.
II. Při podobných cvičeních, konaných z B. v létě r. 1925, byl st-li řečený přídavek vyplacen hosp. správou také za dobu od 20. srpna do 4. září 1925, kdy celý st-lův pluk byl mimo svoji posádku — B. — za účelem cvičení, z nichž se všecky tři zúčastněné prapory vrátily vlakem přímo do svých stálých posádek, tedy st-lův prapor do Prahy. — Censurním nálezem téže účtárny z 20. listopadu 1925 byla předepsána st-li k náhradě částka 144 Kč jakožto diference mezi přídavky vyplacenými za dobu od 20. srpna do 4. září 1925 a mezi příplatky, které mu za tuto dobu příslušely pouze z důvodu konaných cvičení, a to z důvodu, že přídavky dle cit. výn. ze 7. ledna náležejí pouze při cvičeních, podniknutých z přechodné posádky a nikoli při cvičeních, z nichž se prapor vrátil do své stálé posádky a z dalšího důvodu, že není myslitelno, aby měl na cvičení jeden prapor téhož pluku přídavky a druhý jen příplatky, když oba opustily posádku a gážisté st-lova praporu neměli při tom větších výloh než gážisté ostatní.
Rekurs, jejž st-l proti oběma censurním nálezům podal, byl nař. rozhodnutím zamítnut.
Stížnost namítá, že rozkazy, jimiž byly nařízeny přesuny st-lova praporu, byl st-l přidělen ke službě mimo vlastní posádku (z P. do B.) a že mu proto právem přísluší přídavky, stanovené pro tento případ §em 3 vl. nař. č. 10/1924, a to již ode dne 24. července 1923, jímž cit. vl. nař. dle svého § 49 nabylo účinnosti, a že je samozřejmé, že toto datum 24. července 1923 platí jako den účinnosti i pro výn. ze 7. ledna 1925. Pokud jde o předepsání částky 144 Kč k náhradě, namítá st-l mimo to ještě, že v tom, že jeden prapor vyplácel pouze příplatky místo přídavků, nelze shledati důvod pro předpis k náhradě. Nss neshledal stížnost důvodnou.
Ad I. V § 3 vl. nař. č. 10/1924 byl normován sub lit. B č. 1 přídavek, jenž přísluší voj. osobám při dočasném přidělení ke službě mimo vlastní posádku. Účinným jest toto ustanovení dle § 49 ode dne 24. července 1923. Míní-li stížnost, že tento přídavek přísluší st-li přímo z cit. § 3 vl. nař. č. 10/1924, jest na omylu. Přídavek řečený jest stanoven pro případy dočasného přidělení ke službě mimo vlastní posádku, tedy pro případ dočasného individuelního přeložení voj. osoby za účelem konání služby mimo vlastní posádku; ale v případu st-lově nešlo o individuelní dočasné přeložení ke konání normální služby v posádce jiné, nýbrž o přechodné přeložení celého praporu do posádky jiné za účelem konání společných cvičení, tedy o službu, za niž by v nedostatku jiných předpisů přináležel gážistům pouze příplatek, stanovený v cit. § 3 pod lit. A č. 1 pro transporty a cvičení, jak to také původně shora uvedený výnos z 20. června 1922 stanovil.
Mno tento výnos ovšem výnosem ze 7. ledna 1925 odvolalo a za služby v něm uvedené přiznalo vyšší požitky vedlejší, totiž přídavky příslušející dle § 3 lit. B č. 1 nař. č. 10/1924 mimo asistence pouze při dočasném přidělení ke službě mimo vlastní posádku. Nestanovilo však ve výnosu druhém, že přechodné přeložení voj. oddílu do jiné posádky za účelem cvičení jest dočasným přidělením jednotlivých voj. osob ke službě mimo vlastní posádku, nýbrž vyslovilo, že se v případech takto označených přiznává přídavek jako při dočasném přidělení dle § 3 lit. B č. 1.
Není tedy přídavek stanovený ve výnosu ze 7. ledna 1925 co do svého titulu totožný s přídavkem stanoveným v § 3 lit. B č. 1 cit. vl. nař., nýbrž je to přídavek nový. Nevznikl tedy st-lův nárok na sporný přídavek z vl. nař. č. 10/1924, jak stížnost míní, nýbrž mohl by býti vyvozován jen z cit. výnosu.
Nss nemusil zkoumati, zda z výnosu ze 7. ledna 1925 vzešel gážistům, u nichž jsou dány skutkové předpoklady výnosem tím normované, vůbec nějaký právní nárok na přídavky ony vzhledem k ustanovení § 3 poslední věty zák. č. 195/20, kdež se úprava vedlejších požitků vyhražuje nařízení, t. j. nařízení vládnímu, neboť i kdyby tomu tak bylo, nemohl by si st-l činiti nárok na ony přídavky za dobu před vyhlášením onoho výnosu, t. j. před 7. únorem 1925.
Na přídavek normovaný tímto výnosem vztahuje se totiž z ustanovení § 3 lit. B č. 1 vl. nař. č. 10/1924 jen to, co se podává ze slov výnosu onoho »přídavek jako při dočasném přidělení«, tudíž pouze ustanovení o výměře přídavku, jakož i omezení v § 3 dále uvedená, nikoli však také ustanovení ohledně počátku účinnosti. Nebylo-li však ohledně účinnosti výnosu ze 7. ledna 1925 v něm samém nic řečeno, pak ovšem platí ohledně přídavku tam nově normovaného jako den účinnosti den vyhlášení výnosu onoho, t. j. den 7. února 1925, a nikoliv, jak míní stížnost, den 24. července 1923.
Ad II. Zamítnutí st-lova rekursu stran náhrady částky 144 Kč odůvodnil žal. úřad sub lit. b) rozhodnutí tím, že požitky stanovené podle podmínek výn. ze 7. ledna 1925 náleží gážistům jen po dobu pobytu v posádce organisační jednotky, tedy pokud jde o detachovaný prapor, jenom po dobu, pokud je dočasně posádkou v místě, kde je posádkou jeho pluk. Tento důvod se shoduje s ustanovením výnosu toho, že přídavek tam normovaný přísluší jen voj. oddílu, který přišel za účelem výcviku ze stálé posádky přechodně do posádky jiné, — tedy jen na dobu pobytu v této jiné posádce. Proti tomuto důvodu neuplatňuje však stížnost žádného stižního bodu, zejména ani nepopírá okolnost, tvořící skutkový podklad této části nař. rozhodnutí, totiž, že st-lův prapor byl dočasnou posádkou v B. jen do 20. srpna 1925, kteréhož dne tuto posádku definitivně opustil, — nýbrž odvolává se jen na své vývody, uvedené pod č. I., které byly vyvráceny již shora.

Citace:

č. 7365. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 848-851.