Č. 11542.
Bursovní věci.— Řízení před nss-em: Výrok bursovní rady plodinové bursy v Bratislavě o uložení trestu ve smyslu § 6 zák. č. 69/1922 Sb. je rozhodnutím správního úřadu ve smyslu § 2 zák. o ss.
(Nález ze dne 14. listopadu 1934 č. 21236.) Prejudikatura: srov. Boh. A 5600/26.
Věc: Arnošt M. v B. (adv. Dr. Antonín Brázda z Prahy) proti bursovní radě bratislavské bursy o pořádkový trest.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Disciplinárním nálezem bursovní rady bratislavské bursy z 25. září 1933 byl st-l uznán vinným přestupku podle § 15 stanov této bursy, který spáchal tím, že ve svém dopise z 11. května 1933 rozhodčího Dra Arnošta A. pro vykonávání jeho povolání urazil a tím se dopustil jednání, jímž vážnost bursy byla hrubě poškozena; st-li byla proto ve smyslu § 15 odst. 11. stanov uložena pokuta 500 Kč. V důvodech se uvádí v podstatě toto: Dne 11. května 1933 konalo se před bursovním soudem ústní jednání o sporu žalobce A. L. M. a syna proti žalovanému Samuelu Š. o 3543 Kč 05 h. V průběhu jednání konstatoval sekretář Dr. S. po výměně názorů mezi žalobcem a žalovaným, že st-l nebyl hrubý. Člen senátu Dr. Arnošt A. poznamenal: »Nyní ne.« Téhož dne obdržel Dr. Arnošt A. od žalobce Arnošta M. (dnešního st-le) dopis z 11. května l933 následujícího obsahu: »Pokládal jste za správné u příležitosti dnešního bursovního jednání jako člen senátu učiniti vůči mně nepatřičnou poznámku. Zdržuji se další kritiky stran tohoto u rozhodčího zcela neobvyklého postupu, žádal bych Vás však, abyste se napříště ráčil vzdáti funkce ve sporech mé firmy, a to tím spíše, ježto bych jinak byl nucen použiti práva odmítnouti Vás.« Tímto dopisem ublížil st-l Dru A. na jeho cti a porušil hrubým způsobem vážnost bursy, ježto bezdůvodně napadl rozhodčího soudce pro výkon jeho funkce. Tato skutková podstata tvoří přestupek § 15 stanov a bylo ji potrestati podle odst. 11. cit. paragrafu. Při výměře trestu bylo uváženo, že jednání st-lovo bylo provedeno po zralém uvážení a bez nejmenšího podnětu a že jednáním měl člen kolegia rozhodčích soudců bratislavské bursy býti od vykonávání svého úřadu odstraněn. Tento disciplinární nález je opatřen poučením, že odvolání proti němu je nepřípustné (§ 14 odst. 5), a dodáno, že až do zapravení pokuty je st-li zakázán přístup do bursovních schůzí (§ 15 odst. 2 stanov).
Maje rozhodovati o stížnosti proti tomuto disciplinárnímu nálezu podané, musil si nss vzhledem k ustanovení § 4 zák. o ss v prvé řadě zodpověděti otázku, zda nař. disciplinární nález je rozhodnutím ve smyslu § 2 zák. o ss, před nss-em naříkatelným.
Disciplinární nález opírá se o předpis § 15 stanov plodinové bursy v Bratislavě. Organisace a působnost této bursy upravena je zákonem z 15. února 1922 č. 69 Sb., jenž v § 3 stanoví, že zařízení a činnost bursy upraveny jsou v mezích zákona statutem. V § 6 cit. zák. pak se stanoví, že porušil-li by některý z návštěvníků bursy některé ustanovení pro zachování pořádku na burse vydané, bude potrestán, nehledíc k trestu podle obecných zákonů trestních, pokutou až do 5000 Kč, jakož i vyloučením z bursy na určitou dobu. V odstavci (2) téhož paragrafu pak se stanoví, že tyto tresty ukládá bursovní rada, a že z peněžitých pokut až do 500 Kč nebo z trestu vyloučení z bursy až do 3 měsíců nelze se odvolati, kdežto podle § 6 odst. 3 z uložení těžších trestů se lze do 14 dnů odvolati k min. zemědělství nebo k úřadu, jenž bude určen nařízením. Podle odst. 6 téhož paragrafu lze peněžité pokuty k žádosti bursovní rady vymáhati politickou exekucí. Z celé tendence zákona č. 69/1922 Sb., zvláště pak z ustanovení §§ 5, 6, 8, 13 a j. je patrno, že úprava poměrů plodinové bursy v Bratislavě se děje v zájmu veřejném; zejména ustanovení § 6 cit. zák. je emanací trestní pravomoci státní, která se tu předpisem zákona přenáší na zvláštní orgán bursy, t. j. na bursovní radu, která v této funkci vystupuje jako úřad správní. Již z té okolnosti, že o odvoláních z uložených trestů rozhoduje úřad státní, je patrno, že ukládání trestu podle § 6 cit. zák. je zásadně aktem správním a nemůže na této právní povaze aktu toho nic měniti okolnost, že při trestech až do 500 Kč je odvolání nepřípustno. Nutno tedy nař. disciplinární nález považovati za rozhodnutí správního úřadu ve smyslu § 2 zák. o ss, a ježto uložená pokuta nepřesahuje 500 Kč, je rozhodnutí to podle § 6 odst. 2 cit. zák. rozhodnutím konečným. Předpisů o instančním pořadí úřadů správních podle vlád. nař. č. 8/1928 Sb. se st-l nemůže dovolávati, ježto předpisy tyto upravují řízení před úřady politickými, kdežto v daném případě věc před úřady politické nedospěla.
Mohl tedy nss přistoupiti k projednání stížnosti, při čemž dlužno podotknouti, že k ústním vývodům právního zástupce st-lova, předneseným při veřejném ústním líčení, mohl nss vzhledem k předpisu § 18 zák. o ss přihlížeti jen potud, pokud vývody ty jsou jen bližším provedením námitek obsažených v písemné stížnosti.
Stížnost vytýká především jako vadu řízení, že porušena byla zásada »audiatur et altera pars«, ježto jednání se odbylo v nepřítomnosti st-lově, st-li nebyla dána možnost svoji obranu disciplinární komisi předložiti a nabídnouti důkazy, takže st-l doručením disciplinárního nálezu byl postaven před hotovou věc.
I když zák. č. 69/1922 Sb. neobsahuje předpisů o řízení předcházejícím uložení peněžité pokuty a i když ustanovení taková nejsou obsažena ani ve stanovách bursovních, má stížnost pravdu potud, že uložení pokuty nebylo možné, aniž by obviněnému poskytnuta byla příležitost obhajoby, ježto je všeobecně uznanou zásadou trestního řízení a tedy i trestního řízení policejního, že obviněnému musí býti poskytnuta možnost, aby k obvinění zaujal stanovisko a aby přednesl svoji obhajobu. Leč v daném případě neshledal nss stížnost důvodnou proto, že st-li možnost obhajoby poskytnuta byla. Nehledí-li se ani k tomu, že přípisem sekretáře bratislavské bursy z 18. května 1933 bylo st-li jedno pare disciplinárního oznámení Dra A. sděleno s tím, že st-li je volno vyjádřiti se do 24. května 1933 k jeho obsahu, byl st-l k řízení o tomto disciplinárním oznámení Dra A. přípisem sekretáře z rozkazu předsedy zmíněné bursy z 22. června 1933 pozván s podotčením, že řízení se bude konati i kdyby se žádná ze stran nedostavila, st-l pak dopisem z 24. června 1933 sdělil, že pro jinaké zaneprázdnění se tohoto jednání nemůže zúčastniti. St-l neuvedl, že ono jinaké zaneprázdnění bylo tak neodkladné, že st-li činilo nemožným řízení se zúčastniti, ani nežádal za odročení řízení. Uváží-li se dále, že hrubé poškození vážnosti bursy shledáno v obsahu st-lova dopisu z 11. května 1933, jenž v nař. rozhodnutí doslovně je reprodukován, a že st-l pravost dopisu toho ve stížnosti nepopírá, nemohl nss shledati, že by upuštěním od osobního výslechu st-lova byla způsobena nějaká podstatná vada řízení ve smyslu § 6 odst. 2 zák. o ss, která by st-li byla znemožnila nebo ztížila jeho obranu. Není proto stížnost v tomto bodě důvodná.
V meritu namítá stížnost, že žal. bursovní rada porušila zákon, když spojila dva nesouvislé paragrafy (14 a 15 stanov) tak, že výměra trestu byla vyjmuta z § 14, aby prý st-li byla odňata možnost instančního pořadí, ačkoli paragraf 14 jedná o porušení klidu a pořádku bursy, stalo-li se toto v místnostech bursy, t. j. když někdo člena bursy nebo úředníka bursy urazí a tím se proti klidu a pořádku prohřeší, kdežto § 15 stanov uvádí taxativně přestupky a sice jednání, která nejsou v souhlase se ctí obchodnického stavu nebo hrubě porušují reputaci bursy, a na které je stanovena trestní sankce peněžité pokuty do 5000 Kč a zákaz návštěvy bursovních schůzí. V daném případě připouští st-l, že mohl přijití v úvahu jen předpis § 15 stanov, namítá však, že jeho jednání nevyčerpává kriteria § 15 stanov, ježto st-l v největší úctě požádal rozhodčího soudce Dra A., aby v budoucnosti nevykonával funkce ve sporech st-le se týkajících a toto dožádání st-l odůvodnil jak po stránce právnické, tak i se stanoviska morálního. St-l namítá, že reputace bursy zavazuje nejen členy, nýbrž i orgány bursy a že reputace bursy byla daleko více porušena, když rozhodčí soudce činí poznámky, které vyvolávají pochybnost o jeho objektivitě, z čehož dovozuje st-l, že byl oprávněn svoje zájmy proti rozhodčímu soudci, který se zdá býti zaujatým, hájiti. Béře-li bursovní rada § 15 za základ svého rozhodnutí, musí podle mínění stížnosti i výměra trestu jako integrující součást dotyčného ustanovení býti v nálezu umístěna, tedy peněžitý trest a zákaz návštěvy bursovních schůzí, proti kteréžto výměře byl by přípustný opravný prostředek na min. zemědělství, a nemůže tedy disciplinární nález býti sestaven ze dvou různých poloviček. Konečně namítá stížnost, že výměra trestu je nesprávná, ježto § 14 vedle trestu peněžitého stanoví i vyloučení z bursy jako alternativní trest, proti němuž není odvolání, kdežto zákaz návštěvy bursovních schůzí podle § 15 se jeví jako konnexní, resp. jako vedlejší rest.
Nss nemohl ani této meritorní části stížnosti dáti za pravdu. Bursovní rada shledala skutkovou podstatu přestupku st-li za vinu kladeného v tom, že st-l obsahem svého dopisu z 11. května 1933 urazil rozhodčího soudce Dra A. a tím hrubě poškodil vážnost bursy. Z obsahu dopisu toho, jak v nař. rozhodnutí je reprodukován, je patrno, že bursovní rada spatřuje urážku rozhodčího soudce Dra A. v tom, že st-l o něm praví, že při projednání bursovního případu vůči st-li učinil nepatřičnou poznámku (»eine ungebuhrliche Bemerkung«) a že označil postup tento u rozhodčího soudce za zcela neobvyklý. Obvinil tedy st-l rozhodčího soudce Dra A. z jednání nepatřičného a zcela neobvyklého a tedy z jednání, které se nesrovnává s postavením rozhodčího soudce. Měla tedy bursovní rada ve zmíněném dopise st-lově dostatečný podklad pro úsudek, že st-l zmíněného rozhodčího soudce pro vykonávání jeho úřadu urazil, a není tedy stížnost důvodná, tvrdí-li, že st-l rozhodčího soudce Dra A. v největší úctě požádal, aby v budoucnosti nevykonával funkce ve sporech st-le se týkajících. Namítá-li stížnost, že rozhodčí soudce činil poznámky, které vyvolávají pochybnost o jeho objektivnosti a že tedy byl oprávněn svoje zájmy proti němu hájiti, není námitka tato konkretisována do té míry, aby z ní bylo možno posouditi, o jaké poznámky jde, takže námitka ta není vzhledem k předpisu § 18 zák. o ss způsobilá, aby nss o ní mohl jednati.
Zmíněnou skutkovou podstatou přestupku st-li za vinu kladeného posoudila žal. bursovní rada podle § 15 stanov zmíněné bursy, a jak z enunciátu i z důvodů disciplin, nálezu je patrno, uložila st-li i peněžitou pokutu výslovně podle odstavce 2. § 15 stanov. Rovněž výrok, že st-li je až do zaplacení pokuty zakázán přístup k bursovním shromážděním, opřela bursovní rada jedině o předpis § 15 odst. 2 stanov. Jak výměra trestu tak i výrok o vyloučení st-le ze schůzí bursovních do zaplacení pokuty mají také skutečně v § 15 stanov oporu, ježto v odst. 2 tohoto paragrafu se stanoví, že místo vyloučení může býti vyslovena pokuta až do výše 5000 Kč s tím účinkem, že přístup k bursovním schůzím není dovolen, dokud pokuta nebyla složena. Jsou tedy veškeré opačné vývody stížnosti, v nichž st-l namítá, že žal. bursovní rada volila výměru trestu podle § 14 stanov, v rozporu se stavem spisů.
Na § 14 poukázala žal. bursovní rada v jediném bodě, a sice v poučení o opravných prostředcích. Zde je v disciplinárním nálezu uvedeno, že proti nálezu tomu je odvolání vyloučeno a je poukázáno na § 14 odst. 5 stanov. Lze-li však ve stížnosti spatřovati i námitku toho obsahu, že — není-li v § 15 stanov vyloučeno odvolání ani při peněžitých pokutách do 500 Kč, nelze takové vyloučení opravného prostředku opírati o ustanovení § 14 stanov, podle něhož proti peněžitým pokutám až do 500 Kč nebo proti trestu vyloučeni z bursy až do 3 měsíců je odvolání nepřípustné, jest stížnost i v tomto pojetí bezdůvodná, ježto i kdyby bylo pravda, že vyloučení opravného prostředku při peněžitých pokutách až do 500 Kč a při vyloučení z návštěvy bursovních schůzí až do 3 měsíců se vztahuje jen na tresty uložené dle § 14 stanov, neměla by stížnost pravdu, že i při peněžité pokutě do 500 Kč resp. při vyloučení z návštěvy bursovních schůzí až do 3 měsíců dle § 15 stanov je odvolání přípustné; neboť § 6 odst. 2 zákona č. 69/1922 Sb. stanoví zcela kategoricky, že z peněžitých pokut až do 500 Kč nebo z trestu vyloučení z bursy až do 3 měsíců nelze se odvolati. I kdyby tedy ve stanovách nebylo v tom směru žádného ustanovení, byl by disciplinární nález co do svého poučení o opravných prostředcích kryt předpisem § 6 odst. 2 zák. č. 69/1922 Sb.