Č. 7387.

Samospráva obecní: * Propachtování obecního majetku nemovitého na dobu do 6 let, které na základě veřejně vyhlášeného řízení ofertního bylo zadáno oferentu, podavšímu nabídku, která není nejvyšší, ale byla uznána za nejvýhodnější, nelze pokládati za propachtování z volné ruky, pro něž by neplatila výjimka § 23 č. 3 ob. fin. nov.
(Nález ze dne 28. června 1928 č. 18055.) Věc: Rudolf D. v M. a obec M. (řed. Dr. Alfr. Pokorný) proti zemskému správnímu výboru v Praze o propachtování obecního hostince.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Podle vyhlášky z 9. srpna 1924, uveřejněné v Úředním listu měst. obce M., bylo vypsáno za účelem propachtování městského hostince v R. ofertní řízení. Ve schůzi městského zastupitelstva, konané dne 31. října 1924, bylo pak usneseno zmíněný hostinec propachtovati od 1. ledna 1925 na dobu 6 let vrchnímu číšníku Rudolfu D. za nabídnuté jím roční pachtovní 2500 Kč.
Kromě Rudolfa D. účastnili se nabídkového řízení mimo jiné oferenty, nabízející roční pachtovné stejné anebo nižší, ještě Jan G., nabízející 3400 Kč a Josef H. nabízející 3000 Kč ročně. Dodatečným podáním z 9. října 1924 prohlásil Josef H., že jest ochoten investice zamýšlené obcí ku zvelebení hostince v R. a odhadnuté obcí na 10000 Kč, jež však on hodnotil částkou 20000 Kč, poříditi ze svého a v případě přijetí této nabídky, oferoval roční pachtovné v částce 2000 Kč
Proti propachtování hostince v R. Rudolfu D. podali stížnost k osk-i Antonín M. a Johana P. z důvodu, že jím byl porušen § 21 ob. fin. nov., ježto bylo možno docíliti pachtovného vyššího.
Osk v M. vyhověla usnesením z 26. listopadu 1924 této stížnosti a zrušila propachtování zmíněného hostince Rudolfu D. z důvodu, že nepřijetím nejvyšší oferty odchýlila se obec od předpisu § 21. ob. fin. nov., aniž uvedla, proč považuje ofertu D-ovu za výhodnější než nabídky oferentů podávajících více. Proti tomu podal Rudolf D. stížnost k zsv, který nař. rozhodnutím stížnosti vyhověl a výměr osk zrušil.
Stížnost vytýká, že žal. úřad neprávem subsumoval daný případ pod ustanovení 2. odst. § 23. ob. fin. nov. V té příčině nutno dáti stížnosti za pravdu. Žal. úřad usoudil, že v daném případě nejde o propachtování obecního hostince v R. ofertním řízením podle bodu 3. odst. 1. § 23. ob. fin. nov., nýbrž o propachtování z volné ruky, jedině z důvodu, že při ofertním řízení formelně provedeném nebyl pacht zadán oferentu učinivšímu nabídku ciferně nejvyšší, třeba ne nejvýhodnější. Právní názor žal. úřadu, na kterém založil nař. rozhodnutí, lze tudíž vyjádřiti v ten smysl, že při formelně provedeném veř. ofertním řízení i za ostatních předpokladů uvedených v bodu 3. odst. 1. § 23. ob. fin. nov. neodpadá potřeba schválení bezprostředního úřadu dohlédacího tehdy, když na podkladě tohoto řízení pacht obecního majetku byl zadán oferentu, který nepodal nabídku ciferně nejvyšší, byť i s hlediska § 21, ob. fin. nov. nejvýhodnější.
Tento výklad zákona nelze uznati správným. Podstatou ofertního řízení jest, že straně zadávající jest dána na rozdíl od veř. dražebního řízení právě možnost vzíti v úvahu vedle ciferní výše učiněných nabídek i jiné okolnosti podle jejího názoru závažné a v uvážení jich pak rozhodnouti, kterou z učiněných nabídek má za nejvýhodnější. Nebrání tudíž podstata veř. ofertního řízení tomu, aby se strana zadávající rozhodla i pro podání ciferně méně výhodné, jestliže tento nedostatek lze vyvážiti jinými výhodami oferentem slibovanými neb od něho očekávatelnými a pro zadávající stranu prospěšnými. Že tento názor o podstatě veř. ofertního řízení jest správný, plyne i z § 22. zadávacího řádu státního (vl. nař. č. 667/1920), jenž výslovně stanoví, že výše nabídky není výhradně rozhodná pro zadání v nabídkovém řízení.
V daném případě seznal žal. úřad, že obec propachtováním hostince v R. Rudolfu D. dosáhla pro sebe výhod poskytujících jí za daných okolností užitek největší. Byl tudíž účel ofertního řízení plně dosažen a nelze tvrditi, že řízení to přestalo býti řízením podle odst. 1. § 23. jedině proto, že ciferně vyšší, avšak pro obec méně výhodná nabídka Jana G. zůstala nepovšimnuta. Opačný názor žal. úřadu nelze tudíž srovnati se zákonem a bylo proto jeho rozhodnutí ze dne 19. října 1926 v této nař. části zrušiti ke stížnosti měst. obce M. jako nezákonné.

Citace:

č. 2173. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 659-660.