Rozhodnouti, zda a jakého prostředku donucovacího je použíti, aby dítě rozvedených nebo rozloučených manželů (§ 142 obč. zák.) podle dohody nebo soudního opatření navštěvovalo některého z rodičů, u kterého nežije, je povolán soud opatrovnický. Povolil-li soud opatrovnický na návrh účastněné strany exekuci podle § 19 nesporného patentu podle svého usnesení, vydaného podle § 142 obč. zák., nebyl tím porušen zákon.

Soud opatrovnický podle svého právoplatného exekučního titulu vydaného podle § 142 obč. zák., jímž bylo uloženo otci nezletilých dítek, aby pro rok 1926 se postaral o to, aby dítky byly matce k čtyřnedělnímu pobytu vydány ihned pod exekucí, povolil k žádosti matčině podle § 19 nesporného patentu, aby nezletilé dítky byly výkonným orgánem nucené odebrány a matce k čtyřnedělnímu pobytu vydány.
Usnesení toto bylo potvrzeno druhou i třetí stolicí, touto z těchto důvodů:
Stěžovatel vytýká usnesení rekursního soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvé stolice, patrnou protizákonnost a tvrdí, že když mu bylo dotyčným usnesením opatrovnického soudu nařízeno jako otci dětí, aby se postaral, aby děti byly ihned vydány matce ku čtyřnedělnímu pobytu pod exekucí, je toto usnesení exekučním titulem, a že měla podle něho býti povolena exekuce podle § 354 ex. ř. Stěžovatel míní, že v tomto případě ani nedopadá předpis § 19 nesp. pat., poněvadž v něm jde o uplatňování matčiných práv ze smlouvy uzavřené při rozchodu manželů o jejich dětech, tedy jde o splnění domnělé smluvní povinnosti, což vtiskuje řečenému usnesení ráz exekučního titulu.
Dále vytýká rekursnímu soudu jeho názor, že způsob exekučního vydání dětí jest jediným prostředkem, aby byl donucen splniti svou povinnost a že by jinak provedení opatření opatrovnického soudu bylo vůbec neuskutečnitelno, a míní, že rekursní soud tímto názorem zneuznává účinnost § 354 ex. řádu jako exekučního prostředku. Praví, že rekursní soud uvedl správně, že dlužno při opatřeních opatrovnického soudu dbáti předpisu § 142 obč. zák., totiž dbáti zájmu dětí, že však rekursní soud není důsledným, domnívá-li se, že zájem dětí připouští, aby byly násilně odebrány výkonným orgánem otci a byly odevzdány matce, Stěžovatel míní, že takový počin mohl by zůstaviti a jistě by zůstavil v duši dětí nesmazatelný následek zhoubný pro jejich celý život budoucí a to jenom proto, jelikož soud nedovedl najíti vhodnějšího a účelnějšího prostředku donucovacího k vynucení domnělých povinností jeho, totiž prostředku uvedeného v § 354 ex. řádu.
Nejde napadeným usnesením o patrný rozpor se zákonem, dovolací rekurs je tedy bezdůvodný.
Byla navrhována a povolena exekuce podle § 19 nesp. pat., nemohla tedy býti povolována exekuce podle § 354 ex. řádu.
Rozhodovati, zda a jakého prostředku donucovacího je použíti, aby dítě rozvedených nebo rozloučených manželů (§ 142 obč. zák.) podle dohody nebo soudního opatření navštěvovalo některého z rodičů, u kterého nežije, je povolán opatrovnický soud.
V materiáliích I. str. 666 se praví, že není příčiny zrušiti právní pravidlo nesp. pat., souvisící s povahou a účelem nesporného soudnictví, a že proto bylo vysloveno pro větší jasnost (čl. XIII. č. 3 uvoz. zákona k exek. řádu), že zasahování soudu v nesporném řízení ve výkon rozhodnutí nebylo dotčeno změ- nou procesních zákonů. (Srovnej také zodpovědění otázek k § 1 ex. řádu bod 2. min. nař. ze 3. prosince 1897 č. 44 min. věstn.)
Když tedy opatrovnický soud na návrh zúčastněné strany povolil exekuci podle § 19 nesp. pat. podle svého usnesení, vydaného podle § 142 obč. zák., nebyl tím patrně porušen zákon.
Dovolací soud nepoznává také, že by povolený prostředek donucovací byl nepřiměřený.
Stěžovatelovy obavy, že takový počin mohl by zůstaviti a jistě by zůstavil v duši dětské nesmazatelný následek zhoubný pro jejich celý život budoucí, jsou proto nemístný, poněvadž matka navrhla, aby děti vydány byly jí osobně do rukou a žádala, aby jí bylo oznámeno za tím účelem, kdy soud provede odebrání dětí, aby si pro ně mohla včasně dojeti. Není tedy ani po této stránce patrně porušen zákon.
Rozhodnutí nejvyš. soudu ze dne 22. března
1927 čj. R I 88/27. Dr. Grešl.

Citace:

Rozhodnouti, zda a jakého prostředku donucovacího je použíti. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1927, svazek/ročník 66, číslo/sešit 8, s. 280-281.