Navrhuje-li se exekuce na pohledávku, nutno, aby navrhovatel kromě jména a bydliště poddlužníkova udal též právní důvod pohledávky, která má býti zabavena a pokud možno i její výši (§ 54 čís. 3 ex. ř.).Vymáhající věřitel žádal za povolení exekuce zabavením pohledávky, která přísluší povinné straně proti poddlužnici pí. M. Č., maj. domu ve V. čp. 150 v částce ± 4000 Kč.Soud I. instance navrženou exekuci povolil, soud rekursní ji zamítl.Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele z těchto důvodů:Návrh na povolení exekuce má obsahovati všecka udání, jež jsou důležitá podle povahy případu, by mohl povolující neb exekuční soud vše potřebné zaříditi k provedení exekuce (§ 54 č. 3 ex. řádu). Navrhuje-li se exekuce na pohledávku, nutno, aby navrhovatel kromě jména a bydliště poddlužníkova udal též právní důvod pohledávky, která má býti zabavena a pokud možno i její výši (rozh. 4796 sb. n. s.).V exekučním návrhu schází údaj právního důvodu udánlivé pohledávky příslušející povinnému proti poddlužnici M. č. ± 4000 Kč. Není proto pohledávka ta přesně určena, jak toho § 54 č. 3. ex. ř. vyžaduje a proto právem rekursní soud návrh na povolení exekuce zamítl.Pakli snad v případě poddlužnice zatím dlužný peníz podle § 307 ex. ř. složila k soudu, nemůže to miti nižádného zpětného vlivu na rozhodnutí otázky, zda návrh exekuční byl dostatečně určitým, neboť otázku tu dlužno rekursnímu soudu posuzovati podle doby podání návrhu a nikoli podle výsledku v době pozdější nastalého:Rozhodnutí nejvyš. soudu ze dne 23. března 1927 R I 225/27. Dr. Grešl.