Opět reforma nejvyššího správního soudu? Jest ještě v živé paměti, že asi před dvěma roky byla odborným kruhům předložena osnova zákona o změně zákona o nejvyšším správním soudě, která však byla veřejností tak odsouzena, že byla vzata zpět. Nyní však opět se objevují zprávy, že bude přece změna provedena, sice v menším rozsahu, avšak ve stejném duchu, jako osnova bývalá. Tak se nám kolikráte zda, že vše, co dobrého nám z dob bývalých bylo zanecháno, musí býti odstraněno. Proslýchá se, že se zavede i u nejvyššího správního soudu rozsudečné v částce dosti značné. Bylo by ideálním stavem, aby soudnictví bylo pro všechny zadarmo, a aby občan dosáhl, nebo měl možnost dosáhnouti, svého práva co nejrychleji a bez výloh. Rozsudečné u nejvyššího správního soudu má býti zavedeno proto, že prý jest soud přetížen prací a doufá se, že strany nebudou podávati stížností, budou-li museti za nálezy platiti. Ke zjednání nápravy jest nutno rozšířiti počet soudců, nikoli znemožňovati cestu k tomuto tribunálu. Počet případů se také nezmenší zkrácením cesty instanční, po případě odnětím práva stížnosti vůbec. Množící se počet případů není vinou nejvyššího správního soudu, nýbrž patrně u instancí nižších, ježto kverulantských stěžovatelů jest jistě nepatrný počet (stížnost k nejvyššímu správnímu soudu nemá totiž odkládacího účinku). Množící se počet stížností ukazuje, že občanstvo jest v množícím se počtu případů nespokojeno s rozhodováním nižších instancí, a tu jest zde učiniti kroky k nápravě: jest odstraniti příčinu, nikoli její následky. Jakákoli změna zákona o nejvyšším správním soudě, která by mechanicky bránila občanstvu obrátiti se na tento tribunál, ohrozila by právní bezpečnost a cit spravedlnosti, jenž v prvé řadě udržuje občany v příchylnosti ke státnímu zřízení; doufáme, že cit spravedlnosti jest vyvinut zvláště u nás, a že rozhodující činitelé nepřipustí cokoli, čímž by se tento cit mohl jakkoli ohroziti.
dnk.