T. G. Masaryk: Sebevražda hromadným jevem společenským moderní doby. Čin, Praha 1926, str. 284. — Jako první svazek sebraných spisů Masarykových vychází první velká sociologická práce Masarykova, v níž však již jest obsažen jeho základní názor na otázku krise moderního člověka a vývoj moderní civilisace. I když jest možno s jeho názory snad nesouhlasiti, překvapí živost a svěžest knihy a její blízkost k dnešním poměrům po 45 letech. Kniha vychází téměř nezměněna od prvního vydání a přece jsou tu zachyceny otázky i dnes velmi časové. V sebevražednosti vidí Masaryk hlavní sympton krise moderního lidstva, svojí nepřirozeností ukazuje na to, že jest cosi nezdravého v civilisaci. Příčinu vidí v rostoucí nenábožnosti lidstva, jejíž příčina tkví v polovzdělání rozumovém, při němž se zanedbává vzdělání mravní a citová stránka lidská. Jen harmonický náboženský názor na svět činí život za všech okolností snesitelným. Odnětím náboženství odnímá se lidem životní opora. Sebevražednost lze odstraniti jenom odklizením nenábožnosti a s ní související polovičatosti. Poměry hospodářské a politické jsou mu opačně než podle Marxe, jen vnější stránkou vnitřního života duševního a od tohoto se má začíti s odstraňováním krise, a to návratem k nábožnosti.
J. B.