Všehrd. List československých právníků, 6 (1925). Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 320 s.
Authors:

ZPRÁVY


De lege ferenda. Od lé doby, co se vyvinulo prakse, že parlament je pouhým zákonodárným orgánem vlády nepřekvapí, vlastně nemá překvapiti, když se z ničeho nic objeví nějaká důležitá předloha, proběhne parlamentem a stává se zákonnou závaznou normou, dříve než se lid, z něhož všechna moc vychází, vzpamatuje. Již skoro rok se mluví všeobecně o tom, že bude nutno konečně aktivovati cedulovou banku, ne že bychom snad těžce nesli, že jsme posledním státem, který se spokojuje s cedulovým provisoriem, — nikoli, provisoria naší mentalitě, jak se zdá, velice svědčí — , ale protože cizina na to již poukazuje. Vypadá to jakoby vše, co se u nás jen trochu pořádně udělá, nedělalo se proto, že to jinak než dobře dělat nechceme, nýbrž protože ohledy k cizině to vyžadují. Pověsti o aktivování přesto, že se houževnatě udržovaly, byly úředně dementovány, až byla přes všechna dementi podána osnova. Veřejnost, která myslela, že na takové věci. jako je cedulová banka, která má býti hospodářským representantem státu a praktickým důkazem jeho finanční schopnosti a vyspělosti, mají spolupracovali všichni nejlepší odborníci. a že osnova má býti něčím, co nejlepšího v tě věci dovedl národ, vytvořit, byla opět zklamána a to důkladně. Osnova byla podána a měla býti odhlasována pomalu dříve než by si veřejnost uvědomila, oč vlastně jde. Že se to nestalo, není vinou vlády. Osnova je ostatně sama dílem mimořádným. Již důvodová zpráva je zajímavá, poněvadž vlastně nic neodůvodňuje a pokud neopakuje, co v tekstu bylo uvedeno, říká ještě méně než tekst sám. Tekstu pak jedině věci, které vývojem staly se samozřejmostí, jako stabilisace a ustanovení, že Kč bude měnovou jednotkou, na jejímž základě budou vydávány bankovky, obstojí bez námitek vážných — nehledě ovšem na články, které materiálně nejsou poměrně důležité. Také poměr KČ ke zlatu je stabilisací k dolaru aspoň nepřímo určen. Při známé tendenci amerického Federal Reserve Board možno doufali, že se podaří uzavřití i navrhovanou půjčku v Americe, rozhodně spíše půjčku valutovou, než na kryti běžných deficitů. Když nebylo možno uzavříti na jich kryli půjčku byl nalezen prostředek »lepší«. Jakoby mimochodem doplňuje se zákon o dávce z majetku tím, že se mění její určení t. j. náprava měny a stanoví se, že se její části má použiti na splacení části krátkodobého dluhu, vzniklého z přechodných rozpočtových deficitu. A přece rozhodnutí o léto otázce je jistě stejně dalekosáhlé, jakoby se nově rozhodovalo o tom, že bude vydán zákon o dávce z majetku na hrazení rozpočtových deficitu. Jedině nápravu měny byla důvodem, (dny se odhodlal národ vžiti na sebe ohromné břemeno dávky a nyní se dávka tomuto účelu odnímá. Dalo-li se vysvětliti, že se slevilo s valutových plánů Rašínových, pokud se ukázaly předstiženy vývojem, nedá se omluviti ani ospravedlniti, že se ničí to, co bylo na jeho díle dobré a co v cizině — když nám nestačí náš vlastní úsudek — se setkalo s uznáním. Jest ovšem snazší pojmenovali po velkém muži ulice a p. než míli v úctě jeho dílo. Osnovou se dále zlepšuje řada ustanovení. Zákonná kovová úhrada bankovek snižuje se na 20%, z nichž má teprve stoupidi na původně stanovených 35% každým rokem o 1%, poněvadž se však těchto 20% má počítali z celkového oběhu bankovek po odečtení stálovkového dluhu, bude toto jirocenlo ještě menší, bude-li se bráti v úvahu oběh bankovek celý. Přidělením dávky z majetku jinému účelu než proplacení stávkového dluhu, odpadá naděje na jiné zlepšení tohoto procenta. Dále je tu nejasná daňová .sankce na, zhoršení krytí. Akciová jistina bankovní vyjádřena je v dolarech, ačkoliv mohla právě tak býti v Kč, leda by snad se opravdu měly akcie splatili v efektivních dolarech, což si lze po technické stránce těžko představiti. Škrtnutím některých ustanovení původního zákona posílen ještě vliv státní. Snaha, aby zbyl dojem pouze pro cizinu, že tu jde o banku akciovou a nikoli stádní, poněvadž cizina nemá k státním bankám důvěry, jeví se také v ustanovení, že státní, zemské a veřejné instituce ni o h o u upisovali t. j. mají upsali co nejvíce, aby posílily státní vliv.
Aktivování cedulové banky nemá býti pouze formální úsluhou cizině, abychom dostali půjčku, nýbrž má býti zevním projevem vnitřní hospodářské i státní konsolidace. Proto nelze odbýti osnovu, která má i do aktivování provésti, hůře než ten nejbezvýznamnější zákon, nýbrž věnovati jí veškeru péči všech nejlepších sil, aby dílo vzbuzovalo obdiv a radost. To si musí konečně rozhodující kruhy uvědomiti.
—ara—
Citace:
De lege ferenda. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1925, svazek/ročník 6, číslo/sešit 7, s. 210-211.