LITERATURA
JUDr. &, PhDr. Bohumil Baxa, Parlament a parlamentism. Parlament, jeho vývoj, složení a funkce. Díl I. — Nákladem Jana Košatky v Praze III.
Mluví se u nás často o tak zv. krisi parlamentismu. Bylo správně poukázáno na ten fakt, že nejde ani tak o krisi parlamentismu, jako o krisi parlamentníků, zvláště v zemích, kde soustava parlamentní není dostatečně vžita, aby přešla do krve všem občanům státu. Jest jisto, že parlament bývá takový, jací jsou voličové, a že v zemích, kde voličové sami nejsou dosti obeznámeni s vnitřní podstatou zastoupení parlamentního, nemohou býti jejich zástupci o mnoho lepší. Profesor Baxa velice pěknou knihou svojí přichází právě včas pro poměry naše.
Jeho dílo obsahuje podstatně přepracovanou knihu jeho z roku 1013 (parlament), přizpůsobenou změněným poměrům. Profesor Baxa v této látce jest známým odborníkem, o čemž kromě mnoha článků časopiseckých a jeho činnosti učitelské svědčí i práce jeho; Právní povaha řádů parlamentních.
Nejnovější jeho kniha důstojně se řadí k jeho pracím dřívějším. hlavě prvé, která obsahuje historii parlamentarismu, popisuje nejprve vývoj parlamentu ve dvou klasických zemích jeho: v Anglii a ve Francii. V krátkosti, avšak vyčerpávajícím způsobem vysvětleny jsou tu prvky, z nichž vyvinul se parlament anglický. Čtenář pozná, že vývoj parlamentu v Anglii dál se téměř 100 let, aby dostoupil svého vrcholu, a že hlavní zásluhu na kontinuitě vývoje měla anglická povaha. Krásně jest vysvětlován rozdíl mezi parlamentem anglickým a mezi sněmy pevninskými a jeho historické odůvodnění. Historická část jeho jest doplněna výklady o vývoji soustavy parlamentní od principu monarchického k principu demokratickému.
Po historickém úvodě přistupuje autor k vlastním výkladům o právní povaze parlamentu a jeho složení. Dotýká se referenda, jako formy bezprostředního projevu vůle, a po jeho hodnocení vysvětluje podstatu úplné representace. V této souvislosti zabývá se všemi otázkami do tohoto oboru spadajícími: volebním úkonem, aktivním i passivnim právem volebním, zjištěním výsledku volby soustavou většinovou, i soustavou poměrného zastoupení, vytyčuje jejich výhody i nevýhody, ověřením výsledku volby, volebním obdobím, a způsobem obnovováním sborů zastupitelských.
Obšírně jest popisována působnost parlamentní, jež jest: a) zákonodárná, b) správní, c) autonomní a d) soudcovská, a v jednotlivých těchto oborech jsou funkce tyto rozváděny. Všude autor pracuje metodou srovnávací, čímž vynikne rozdílnost, po případě souhlasnost jednotlivých právních řádů.
Ve třetí hlavě pak zabývá se kniha parlamentem republiky československé, promítajíc všeobecné výklady předchozí na zřízení naše. Dobu od převratu dělí na dobu revoluční a období zákonné.
Oproti názoru Vavřínkovu, že ve státě našem byla zavedena ústava oktroyovaná, staví se autor poukazem na právní stav vytvořený revolucí, podle něhož revoluční Národní Výbor resp. Národní Shromáždění, jako representanti lidu měly plné právo vydati ústavu, a to jak prozatímní tak definitivní.
Autor zabývá se pak výkladem naší ústavy podle zákonných norem a to podrobným způsobem, takže v této části jest kniha souvislou kodifikací našich parlamentních předpisů.
Druhý díl bude jednati o parlamentarismu v nejširším slova smyslu, to jest jednak soustavou parlamentní, jednak souhrnem pravidel, jimiž jest upraven vnitřní život parlamentu.
Autor zaujímá všude ve své knize čistě právní stanovisko a snaží se oprostiti se nazírání politického, jež v jeho tématu snadno vy ho svedlo. Kniha stává se tak dokumentární na svůj prospěch, ač tu a tam by bylo dobře vyzvednouti stanovisko politické účelnosti proti myšlenkám, jak se v různých státech uplatnily. Sloh autorův jest lehký a kniha jest psána svižně, aniž by utrpěla vědeckost díla. Kniha přijde jistě vhod všem, kdož se zajímají o vývoj parlamentarismu u nás, a bylo si přáti, aby byla hodně čtena, poněvadž jak látkou, tak svým pojetím jest toho hodna. dnk.