Die Handelsverträge der Tschechoslowakischen Republik od dra Josefa Waltera, konsulenta obchodní a živnostenské komory v Liberci, nákladem firmy Gebrüder Stiepel Ges. m. b. H., Liberec, 1924. 1. díl. 218 str. Dílo má za účel poskytnouti hospodářským kruhům nepostrádatelnou pomůcku. V předmluvě adresuje autor knihu jak praktikům tak theoretikům a naznačeným směrem vykládá ve všeobecné části vývoj obchodní politiky v našem státě. Mentorovsky rozčleňuje jednotlivé fáse našich obchodních vztahů k cizině, nezapomíná definovati význačnější termíny, osvětliti jich význam. Válkou přetrhány byly obchodní vztahy a v nových státech nepozbyly působnosti jedině smlouvy staré monarchie s některými neutrálními státy jako se Švýcarskem.
Pilířem pro další vývoj naší obchodní politiky byl samostatný celní tarif z r. 1919. První ujednání naší vlády s cizinou na obchodopolitickém poli mířila k výměně zboží. Autor poukazuje na stanovisko vlády, jež přikázala administrativně úpravu dovozu a vývozu a neuveřejnila tudíž kontingentních smluv ve sbírce zákonů. Rozhodoval tu vlastně úřad dle volného uvážení.
Dále vyznačeny jsou jednotlivé tendence naší obchodní politiky. Nejprve snažili se naši hospodáři získati z ciziny materiály nutné pro tuzemskou spotřebu, později však vzrůstala snaha čeliti dovozu z jiných zemí. Znázorněna jest též nepřímá závislost povolujícího řízení na ochraně celní, kteráž vstupuje v popředí, jak uvolňují se zákazy dovozní a vývozní. Spisovatel rozřaďuje také výstižně obchodní smlouvy dle jich významu. Prvotní smlouvy obnovují smluvní stav z doby monarchie, k nim později přistupují smlouvy provisorní a konečně ujednali jsme již vlastní obchodní smlouvy dob předválečných a to s Rakouskem, Italií, Francií a Polskem. Při naskycování formy obchodních smluv poukazuje se na smlouvu s Francií z loňského roku — jedinou, jež určuje zvláštní celní sazby. Také doložce největších výhod věnována jest náležitá pozornost. Zmocňovací zákony z r. 1919 a 1923 přímo naznačují, že prozatímní obchodní vztahy mají býti upraveny na zásadě výhodnostní. Autor dává také — sice velmi zdrželivě — prozářiti své idei, že naše obchodní politika má zakotviti tam, kam směřovala před válkou, navázati své vztahy k nástupnickým státům, zejména zajistiti průmyslu přednostní místo na rakouských trzích zvláště celními výhodami.
Z uvedeného důvodu vytýká naší vládě, že příliš uzavírala hranice a ztratili jsme prý odbytiště v nástupnických státech, což prý nemůže býti nahraženo orientací k západu — spisovatel uznává však sám, že nemohlo dojíti k úmluvám o celních tarifech se sousedními státy hlavně pro jich neurovnané valutní poměry.
Poznovu při otázce reciprocity naráží na smlouvu s Francií a také se Španělskem — prý nevybudovanou na úplné vzájemnosti, správně poukazuje však také na úskalí, jež hrozí nám ze smlouvy rakousko-německé o největších výhodách a radí k dohodě s Německem o vzdání se téhož celních výhod ujednaných mezi námi a Rakouskem. Ku konci zdůrazňuje autor zásadu přiměřené ochrany, by nezapomnělo se při mezinárodních dohodách na cenné kompensace.
Po té citovány jsou zákonné normy, o něž opírají se obchodní smlouvy a to po stránce formální: ústavní listina a zmocňovací zákony o prozatímní úpravě obchodních styků s cizinou a po stránce materielní: mírové smlouvy a následující jednotlivé obchodní smlouvy, uzavřené do 1. prosince 1923.
Dílo velmi slibné postrádalo by snad jen komentujících poznámek, poukazů a vysvětlivek k jednotlivým místům. Snad ve 2. díle nalezneme vedle geografického rozdělení pro praktiky vítané rozčlenění věcné, aby dle oborů, dle předmětů obchodních smluv a dle druhů zboží vyznačena byla úprava ke všem státům — třebas ve formě složitějších rejstříků.
Dr. Fr.