Jak si váží úřady rozhodnutí nejvyššího správního soudu. K několika stížnostem rozhodl nejvyšší správní soud v poslední době, že určité kategorie zaměstnanců, kteří nevykonávají prací převážnou měrou duševních, nepodléhají pojistné povinnosti podle pensijního zákona. Mezi těmito zaměstnanci byli šoféři, střelci v dolech, modeláři atd. V důsledku těchto rozhodnutí začali zaměstnavatelé válem odhlašovati své zaměstnance těchto kategorií, ježto měli za to, že rozhodnutí nejvyššího správního soudu jako nejvyššího tribunálu, jest do jisté míry prejudicielní pro celou širokou kategorii určitých zaměstnanců. Avšak správní komise všeobecného pensijního ústavu do svého oficielního listu zařadila poukaz, že úřadovny nemají bráti na vědomí těchto odhlášek, což by bylo správné, vzhledem k tomu, že provedené pojištění jest v právní moci, dále však poukázala úřadovny, že mají i na příště vyslovovati pojistnou povinnost i přes rozhodnutí nejvyššího správního soudu, a toto své stanovisko odůvodňuje tím, že prý rozhodnutí v konkrétním případě nemůže býti pro úřad směrodatným, třeba že týká se celé kategorie všeobecně, ježto kromě toho i nejvyšší správní soud své názory prý mění. Úřadovny samo sebou podle toho se zařídí, a zemská správa politická, jakož i ministerstvo sociální péče její rozhodnutí potvrdí. Důsledek toho pak bude, že právní zástupci budou nuceni s každým pojištěním šoféra, střelce v dolech atd. jíti před nejvyšší správní soud, jenž bude rozhodnutí nižších instancí přirozeně rušiti pro nezákonnost, ježto jeho rozhodnutí prvotní jest vydáno po pečlivé úvaze a jasně odůvodněno. Jiná otázka jest, zda tímto stanoviskem pensijního ústavu bude odpomoženo přetíženosti nejvyššího správního soudu. — Vždy však zjevy podobného druhu ukazuji na to, že zákon, jenž připouští v takové míře spory, volá po úpravě, a že jasné znění zákonů a respektování judikatury správními úřady více přispěje k uvolnění nejvyššího správního soudu, než drakonický návrh na jeho reformu. Dr. Karel Novák.