NPD documents search: Všehrd, 6 (1925) - Zákon o úsporných opatřeních ve veřejné správě

ZPRÁVY

Zákon o úsporných opatřeních ve veřejné správě, tak jak byl otištěn v denních listech, jest zákonem nesporně zajímavým. Nejen svou .stránkou obsahovou jako příznačný zjev politický a státně hospodářský, nejen způsobem, jakým se objevil a byl projednáván, ale i z hlediska čistě legislativního. Nechceme se zabývati tou stránkou materielní, otázkou, co je menším sociálním zlem, zda dosavadní stav nebo dalekosáhlé důsledky tohoto zákona, ani politickou stránkou věci. ale prozatím jen tím, jaký dojem činí tento zákon na nezaujatého a neinteresovaného vykladače zákona.
Zákon má 3 části. III. část obsahuje obvyklou klausuli derogační a ustanovení o nastoupení účinnosti. Část I. a II. jsou zřejmě nesymetrické a svým celkovým rázem velmi od sebe se lišící. Část I. »Úkoly veřejné správy a jich obstarávání« má 3 paragrafy; § 1. zní: »Úkoly státu budtež zásadně obmezeny na míru, kterou nezbytně vyžaduje životní zájem státu a obyvatelstva.« Tedy všeobecné heslo, které nejen že nemá juristicky žádného významu, ale svým liberalistickým tónem jest v příkrém rozporu s reformátor skon tendencí našeho zákonodárství, se všemi jeho sociálními a jinými reformami, které nedbaly nějaké maximální výměry státních úkolů. § 2. obsahu je vadu receptů k tomu konci, aby »úkoly veřejné správy byly obstarávány co nejjednodušeji a nejúsporněji«. Zase jsou to (až na bod 3. o stanovení normálního počtu sil, který však patří systematicky do části II.) obecná hesla, z nichž některá hodila by se jako zákonodárný slib neb směrnice do ústavní listiny (na př, »Příslušnost jednotlivých ministerstev budiž přesně vymezena«), jiná do resoluce nějaké schůze nebo sjezdu pro reformu veřejné správy, který si nedal se svým thematem mnoho práce (na př. »Organisace veřejné správy budiž zrevidována a vybudována ve všech stupních a odvětvích s jednotného hlediska a účelně«). Vykladač zákona neví v prvním okamžiku, co má s těmito ustanoveními počít. Teprve z § 3. se dovídá, že jsou to směrnice pro vládu, která má podle nich předložiti do 31. prosince 1925 návrh zákona o jednotné úpravě správního řízení atd. Tedy problém řady desítiletí vyřešiti do konce příštího roku. Nehledě k tomu, že v zákoně takto znějícím přiznává se zákonodárce, kdo vlastně zákony dělá. Vůbec lze se ptáti co bychom si pomyslili o našem zákonodárci, kdyby tak byla vyšla l. část jako samostatný zákon?
Část II. podá nám však vzácnou interpretační pomůcku pro ratio legis části I. Jednáť o »úsporných opatřeních v oboru zaměstnanectva«. Zde teprve se ocitáme na obvyklé půdě právní normy, zde čteme jasné a břitké právní předpisy. Tak o tom, že v roce 1925 má býti snížen celkový počet státních zaměstnanců aspoň o 10% (§ 4 odst. 2) nebo o tom. že zaměstnanec, který má kratší za počitatelnou dobu než 10 roků, může býlí přeložen do trvalé »výslužby« s odbytným jednou pro vždy, při čemž má možnost ohlásili do 8 dnů »dobrovolný odchod z činné služby a dostane pak vyšší odbytné než, když odejde nedobrovolně (§ 13 nadepsaný »Nucený odchod«) tedy leží jádro zákona o celá část I. jest jen slavnostním úvodem pro tato krutá ustanovení.
Takováto neupřímnost zákonodárce působí hluboce nepříznivým dojmem. Musí-li již býti parlamentni politika neupřímnou a občas hráti divadlo, buďsi, ta se přičítá jednotlivým lidem a stranám, ale tyto její vlastnosti nemají nikdy býti patrny ze zákona, neboř ten se přičítá .státu. Zákonodárce chtěl vydali zákon o restrinkci, proč tedy vydává současně zákon o reformě správního řízení a organisace, když o těchto věcech nemá, co by řekl? Mýlil by se, kdyby se domníval, že lak činí z dobrých důvodů pedagogických.

Citace:

Zákon o úsporných opatřeních ve veřejné správě. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1925, svazek/ročník 6, číslo/sešit 4, s. 119-120.