Prof. Jiří Hoetzel padesátníkem. Je-li už u nás zvykem vzpomínati padesátých narozenin významných mužů, mohou tato jubilea míti jedině ten význam, že si veřejnost uvědomí, co ještě od jubilanta očekává. Také od prof. Hoetzla očekává česká věda správního práva ještě mnoho, ač již to, co vykonal, stačilo by vyplniti lidský život.
Themata prvních jeho literárních prací čerpána jsou z jeho úřední prakse jako úředníka u zemského výboru království českého (právo honební). Později pokročiv k obecným problémům správního práva, vydal v r. 1907 svůj habilitační spis: Nauka o správních aktech. Od té doby jest jeho nejvlastnějším a nejoblíbenějším oborem správní proces. V roce 1911 vydává svůj znamenitý spis: Strany v rakouském řízení správním. Příspěvky k poznání správního procesu a v roce 1915 spis Záruky a exekuční prostředky v rakouském právu správním. Vedle těchto velikých monografií vydal Hoetzel velikou řadu pojednání a drobnějších prací, které uveřejnil v čelných našich časopisech právnických a ve svém Správním Obzoru. Časopis tento, jehož zakladatelem a duší až do jeho zániku v roce 1919 Hoetzel byl, jest zdařilým pokusem o specialisaci právnických časopisů u nás, jinde zcela běžnou.
Hoetzel jest jedním z nejlepších českých pěstitelů veřejného práva a největším naším znalcem práva správního vůbec. Jemu připadlo pěstovati vědu správního práva právě v době nesmírného rozvoje a rozšíření tohoto odvětví právního řádu. Hoetzel ovládl rozsáhlý svůj obor dokonale a všestranně. Nejen obecné právní normy, ale i rozsáhlou judikaturu. Právě toto zcela neobyčejné ovládání daného materiálu vědního utvrdilo asi též jeho methodologické krédo. Jeho vědeckou methodu bylo by lze charakterisovati nejen jako dogmaticko-positivistickou, ale mnohdy přímo jako induktivní, usuzující z individuelních aktů a rozhodnutí na obecné právní zásady a zavrhující jakoukoliv apriorní konstrukci. Boj o methodologii právní vědy není skončen ani u nás ani jinde. Zdá se však, že konečný výsledek sporu nezavrhne ani tu ani onu methodu, otázka bude jen v jejich umístění v systematice vědy. Již dnes ani odpůrcové methodického stanoviska Hoetzlova netají se svojí úctou k jeho pracím.
Prof. Hoetzel byl za svoji záslužnou vědeckou činnost odměněn tak, jak se národ nemůže odměniti snad již žádnému svému právníku, odměněn úkolem, který naň vložil v dějinné svojí době, svěřiv mu autorství ústavy svého obnoveného státu. Jen několik málo mužů zúčastnilo se na tomto velikém díle a z nich Hoetzel jako autor původního vládního návrhu má ovšem podíl největší. I toto dílo, jímž vřadil se Hoetzel mezi nejvýznamnější historické osoby naší revoluce, jest skvělé. Ani potom nemohl stát nikdy postrádati zkušeností a rozhledu profesora Hoetzela.
A přece ještě ne neprávem těší se právnická veřejnost, že v brzku dostane se jí nového nad jiné vynikajícího díla z péra jubilantova a jeho padesátka jest jí především příležitostí přáti mu mnoho zdaru pro budoucí práci.
—n—