Národní Knihovna se konečné stala skutkem. K oslavě 75. narozenin p. presidenta vydal ministr školství výnos o zřízení konservačního oddělení veřejné a universitní knihovny v Praze a zároveň zrušil Československý ústav bibliografický. Toto nové odděleni ponese hrdy název Národní Knihovna. Tak z pyšného projektu zbylo jen pouhé »oddělení«, o němž nevíme ani, jaké bude míti postavení k ostatním už existujícím oddělením. Ale ještě podivnější je formulace vlastního ministerského výnosu. Úkolem N. K. je sbírati všechny rukopisy a tisk napsané neb vytištěné v oblasti Československé republiky Tylo získává především tím, »že se jí dostává volných výtisků«. Co je to volny výtisk, ví každý právník, ale ministerský výnos to patrně neví, protože by si nemohl plésti výtisky povinné s volnými. Ale na povinné výtisky nemá N. K. nároku, protože o ní dosud neví tiskový zákon. Naopak z volných výtisků hy nemohlo vzniknouti žádné zařízení až příliš průhledně napodobující lipské Deutsche Bücherei. Nelze si představiti, že tento výnos stylisoval právník, když přece i v knihovnických kruzích je toto rozlišování zcela běžné. A dále se mluví o získávání přírůstků dary a koupí a konečně výměnou. Smíme se ptáti, z čeho bude vyměňovati. když dosud ani základu nemá? Neb tato výměna se má díti na úkor universitní knihovny? To hy ovšem byla podivná konservace. Výnos není vůbec jasný a musíme věru s divnou předtuchou pohlíželi do budoucna Národní Knihovny. Podivné způsoby oslavy osobnosti tak nám vzácné: zřizuje se nejasný institut, zrušuje se Ústav bibliografický, který již i za hranicemi vydobyl si uznání a konečné — mluví se z kompetentních míst o zrušení neb okleštění Masarykovy university, aniž bychom se dočkali odvoláni. Ča.