Ještě jubileum Prügelpatentu. Neměli bychom býti tak neuznalí k tomuto nešťastnému patentu jako je kol. je. Jsou některé zákony, které už samy sebou jsou nepopulární, ale protože jsou nutné, nezasluhují tak naprostého odsouzení. Alespoň ne od právníků, poněvadž oni jsou snad ti jediní, kteří dovedou osvojiti si poznatek, — tak těžko dostupný — že zákony nejsou a nemohou býti dobré, že jsou vždy zlem, ale že představuji menší zlo, než kdyby jich nebylo. A to je nejpatrnější v těch případech, kdy to zlo zákona je dáno předem povahou věci. Tak je tomu u našeho jubilanta. A přece: i kdybychom měli sebe menší důvěru k úřadům, přece jim musíme svěřiti stavování drobných ničemností lidských rušících veřejný pořádek a soulad mezi lidmi. Ničemnosti, které jsou tak mnohotvárné, že je žádný zákon nedovede zahrnouti ani těmi nejobecnějšími pojmy, neboť v tom směru jsou lidé velmi vynalézaví. Nezbývá tedy než učiniti úřad zákonodárcem i soudcem nad nimi. Jiná je otázka, jak takového zmocnění bylo a jest používáno. To však už není v moci zákonodárce. V jeho moci jest jedině dáti takovéto delegační normě formu a tón snesitelnější a více srovnatelný s duchem doby. Obsah však v podstatě zůstane. Bude se tedy jistě v brzku říkat, jak si přeje kol. je.: »Prügelpatent nazývalo se kdysi císařské nařízení«, ale bude se dodávat: »které bylo nahrazeno republikánským pendrekovým zákonem«. Neboť že tak jej pokřtí neuznalý národ, jest jisto. —n—