O organisaci našeho archivnictví přednášel dne 16. ledna 1925 ve Společnosti Archivní Školy v Praze městský archivář pražs., doc. dr. V. Vojtíšek. Konstatoval, že dosavadní naše organisace převzatá z rakouských dob, nyní již vůbec nevyhovuje, položil si nejprve otázku, kterou funkci archivu jest vyzdvihnouti a položil důraz na jeho funkci vědeckou proti správní, ačkoliv konstatoval mezi oběma určitou koordinaci, při niž vsak funkce správní snižuje archiv na úroveň běžného pomocného úřadu. Poněvadž pak řádná péče archivní vyžaduje úředníka práci skutečně oddaného, vyslovuje požadavek, aby archiváři byli pevně ustanovováni a nebyli přesunováni s místa na jiné. Pak se projeví zdatnost archivářova, i jak archiv ovládá v jeho vědecké činnosti. S tohoto stanoviska vědecké funkce řešil další otázku, zda má býti zřízen při chystané nové organisaci československého archivnictví jeden archiv centrální či archivy resortní podle jednotlivých úřadů. Tu je nezbytno si připamatovati nynější stav, kdy už máme při některých ministerstvech (vnitra, zahraň., zeměděl. a p.) a jiných centrálních úřadech (Národní Shromáždění a pod.) archivy, které navazují na předpřevratový způsob resortních ministerských archivů vídeňských. Dr. Vojtíšek shoduje se s názory Borovičkovými (v »Národě« r. 1918) o termínu pro archiválie, jež by měly býti odevzdány do úředních čs. archivů a to pro den 28. října a po něm by pak vznikaly při nových úřadech republiky samostatné registratury. Se svého důsledného stanoviska o vědecké funkci je dr. Vojtíšek rozhodným zastáncem centrálního archivu, který si však nepředstavuje jako obrovský archiv spojující v Praze s nezbytnými dependeacemi v Brně a v Bratislavi, k nimž by se připojovala organisace archivů župních, okresních a obecních atd. a v níž by jednotlivé obory správní tvořily departementy. Staví se však rozhodně proti faktické centralisaci, protože by se jí s archiváliemi odňal i zájem veřejnosti o písemné památky a tak se poškodila dobrá věc, neboť také v budoucnu bude třeba spoléhati na oddané dobrovolné pracovníky, kteří přinesou chuť a práci ve prospěch archivů. A v důsledku svého názoru rozřešil i otázku, že tuto organisaci sluší kompetenčně přiřaditi k ministerstvu škol. a nár. osv., jemuž již nyní přísluší a bezpečné zůstane vždy z archivní péče starost o archivy soukromé. Pouze vzhledem ke zvláštnímu postavení ministerstva zahraničního připustil by dr. Vojtíšek výjimku z centralisace. Konečně pak připomenul několik poznámek o přípravě archivních úředníků Archivní školou.
K přednášce, která pro důsledné stanovisko přednášejícího o vědecké funkci archivu vyzněla též ucelené stylisovaným návrhem, připojila se velmi zajímavá debata, již zahájil odb. r. dr. Morávek, který jako referent ministerstva školství ve věcech archivních vyložil zásady chystaného návrhu ministerstva o organizaci archivnictví. Po formálním prohlášení řed. dr. Pirchana za nepřítomného m. r. Klicmana, že ministerstvo vnitra přijme s povděkem názory vzešlé z debaty Společnosti archivářské, promluvil ředitel státního archivu zemědělského dr. Krejčík, který doporučoval oportunní postup a hájil naproti dru Vojtíškovi potlačovanému správní funkci, v čemž se k němu připojil i dr. Prokeš naproti dru Ripkovi, jenž názorně na archivu MNO, ukázal důležitost vědecké stránky. Ku konci archivář zahr. min. dr. Opočenský navrhl, aby byla pozornost od tohoto sporu zásadního obrácena k otázce, jak má býti upraveno sloučení archivů státních a zemských a odstranění dosavadního dualismu. Konečně předseda univ. prof. dr. Friedrich dal odhlasovati návrh, aby stylisace návrhu byla svěřena zvláštní komisi, která svůj elaborát přednese pak ve schůzi Společnosti.
Otázka archivní organisace nemá, jak by se snad zdálo, jen význam pro historiky. Naopak lze říci, že archivy ve všech státech moderních považovány jsou za důležitou složku ve státním životě. Z nich mají vycházeti a také jinde vycházejí direktivy pro nezbytnou složku administrativy, totiž pro spisovny, bez nichž musí se žádná spořádaná administrativa nyní neobejde. Ale vedle toho je vědecká funkce archivů velmi často útočištěm při řešení spletitých otázek, při nichž musí se správa obraceti do minulosti. Tu pak fungují archivy jako věděcké instituce poradní a právníkovi zůstává vyhrazeno právnické řešení. Proto je správné se stanoviska juristického klásti důraz na vědeckou funkci archivů, kdežto funkci správní je nutno ponechati registraturám. Důležitost vědecké stránky archivů ukázala příkladně popřevratová doba, kdy pro reparační práce a pro některá nová zařízení státní správy jako stanovení hranic, reparačních nároků, rektifikace majetku rustikálního pro pozemkovou reformu, zákonnou úpravu místních jmen vykonaly všechny archivy svými dobrými zdáními veliký kus práce.
Ča.