Dr. Zd. V. Tobolka: Počátky dělnického hnutí v Čechách. Ústřední dělnické knihk. a nakl. (A. Svěcený). Praha 1923. Kč 6.—. Autor promlouvá v deseti kapitolách o vzniku dělnického hnutí u nás. Dělnické hnutí sledujeme na poměru tiskařů kartounů se zaměstnavatelstvem. Příznaky dělnické otázky jeví se právě nejlépe na tiskařích kartounů, protože bavlnářský průmysl a barvení kartonů u nás zapustily záhy své kořeny a vyrostly netušenou měrou. — V roce 1763 zřízena první továrna na kartouny, náležející hr. Kinskému, a po ní přicházely hustě další, tak že na začátku 19. stol. má již samotná Praha 14 továren. Tímto velkým rozmachem začíná současně boj zaměstnanců těchto továren se zaměstnavateli, s kapitálem. Dle líčení Tobolkova byly poměry dělnictva velmi zlé: pracovní doba dlouhá, práce nepatrně honorovaná, pracovaly ženy, pracovaly děti, před osmačtyřicátým rokem se nikdo o dělníka k práci trvale neschopného, onemocnělého neb nezaměstnaného nestaral. Dělníci proto sami byli nuceni starati se o sebe, organisovati se, ba zřizovati dokonce vlastní fondy, které by jim a jejich rodinám v neštěstí zmírňovaly bídu. Technickým pokrokem a zavedením strojní výroby se nezaměstnanost a utrpení dělnictva zhoršily. Pozdějším zasáhnutím státní autority se poměry trochu zvedly. Naše dělnické hnutí bylo ve svých počátcích třídně neuvědomělé. Dělnictvo nalézalo někde u nedělnických tříd soucit, někde z důvodů politických i trochu podpory, ale trvalého léku nepodal mu nikdo, poněvadž tehdy účinného léku nikdo neznal. — S tak smutnými poměry neshledáváme se jen u továrního dělnictva, nelze svalovat vinu na toho, neb onoho, byla to krutá doba přerodu, doba rozmachu, která přinesla s sebou utrpení, ale také mnoho dobrého, rozvoj, pokrok a úlevu. Vzpomeňme jen obyvatelstva venkovského, které tak dlouho úpělo pod jhem roboty a nevolnictví, obchod a průmysl také prožívá své krise, proti kterým je též velmi těžký a namáhavý boj. Krise jsou jen přechodná stadia, která se během dějinného vývoje vynořují a zase zapadají, aby přinesly nový prospěch — třeba jen ve formě zkušeností.
E. P—ý