Václav Vojtíšek: Radnice staroměstská v Praze. O jejím významu a památkách. S podporou min. škol. a nár. osv. Praha 1923. A. B. Černý. 8°. 149 str., 16. příl. — I kdyby šlo pouze učiniti zmínku o deskriptivní části této knihy, v níž se popisují radniční pamětnosti, bylo by nutno tak učiniti, tím však spíše, když spis zabývá se vývojem radnice, kolem níž od počátku našich měst se kupí celý život městský. Zároveň úsilí měšťanů dosíci vlastního radničního domu je těsně spjato se zápasem o městskou samosprávu a tak radnice stává se vlastně programem celého boje, který se rozvířuje již od konce stol. 13. Ale staroměstská radnice pražská měla osudy přece poněkud jiné, odchylné od vývoje radních domů v německých i ostatních městech: stala se středem národního života od dob válek husitských a s ním prošla politickými dějinami českého státu od radostných chvil jako hrdého manifestu z 3. dubna 1420 proti koncilu kostnickému, prohlášení kompaktát i volby Jiříka za krále, až po smutné okamžiky pohynutí českého vzdoru proti panovníkům, kdy viděla nejen popravu Jana Roháče z Dubé, odnětí samosprávy po zlomení odboje šmalkaldského, nýbrž i krvavou hekatombu 21. června 1621. A v nové době opět k ní se soustřeďovaly snahy po samostatnosti státní, třebas že v posledních létech světové války nedovedly vůdčí jejich osobnosti pochopiti, kde je jejich pravé místo, až do 14. listopadu 1918, kdy nový správní sbor s drem Šámalem v čele převzal řízení hlavního města. Konečně osudem bylo jí přáno státi se středem Velké Prahy a tak uskutečnil se dávný program soustřediti v ní hospodářský život všech měst pražských, cíl, který byl sledován již od pol. století 14., kdy na kratší dobu poprvé splynula v ní správa Starého i Nového města. Tak radnice staroměstská svůj význam stupňovala i důležitostí hospodářskou a o všem tom, vedle podrobného popisu radničních památností, dočtete se v této knize, kterou autor jistě pracoval chutí, takže je průvodcem po rozmanitých otázkách městského života našeho.
Ča.