Sborník věd právních a státních, 1 (1901). Praha: Bursík & Kohout, 477 s.
Authors: Storch, František
= Sborník věd právních a státních, 1 (1901)
PDF

Časopisy:


(Goltdammmerův) Archiv für Strafrecht, sv. 46. (1898 a 1899) 1 obsahuje tyto důležitější články: — Meves, Kriminalistische Erörterungen aus dem Gebiete des bürgerlichen Gesetzbuchs, str. 81. dd., 161. dd. uvažuje nejprve, jaké povahy jsou »nedovolená jednání«, která podle tit. 25. kn. II. rozd. VII. něm. obč. zák. zakládají povinnost k náhradě škody, a ukazuje podrobně, že obor jejich jest mnohem rozsáhlejší než obor činů trestných ve smyslu práva trestního. Při tom vykládá také v téže kapitole obč. zák. se vyskytující ustanovení o účastenství a o promlčení a jich poměr k právu trestnímu. Další úvahy týkají se pojmu sebeobrany a svépomoci v rozd. 6. kn. I a změn, které článkem 34. úv. zák. k obč. zák. byly předsevzaty v obsahu §§ 65. a 195. tr. z., jež upravují vykonávání práva k návrhu při deliktech návrhových. — Meili, Sind die Memoiren von Casanova unzüchtige Schriften? (185 dd.) Spisovatel, prof. v Curychu, reprodukuje tu obsah posudku, jejž podal k žádosti súčastněné strany za příčinou zabavení zmíněného díla v Curychu, a dokazuje, že nelze spis nějaký pokládati za nemravný již proto, že se v něm vyskytují některá místa obsahu mravopočestnost urážejícího, nýbrž že záleží na celkovém jeho obsahu a účelu. — Wittko, Sachbeschädigung durch Ableitung von Elektrizität, str. 190. dd. hájí v polemice proti Dalckovi svoje mínění projevené v Deutsche Jur.-Ztg. 1898, str. 73., že bezprávné užití cizí síly elektrické má býti pokládáno za poškození na cizí věci. — Radlauer, Die geplante Aenderung der Vorschriften über die Beeidigung des Zeugen, str. 280. dd. týká se osnovy zákona, podle něhož soud processní, pokládá-li výpověď jednomyslně za zřejmě nehodnověrnou, může se usnésti, že svědek nemá přisahati, a svědecká výpověď nepřísežná, byla-li učiněna vědomě křivě, prohlašuje se za trestnou. — Hippe, Unbefugte Offenbarung von Privatgeheimnissen nach § 300 St. G. B. str. 283. dd. Článek podává velmi zajímavý a zevrubný výklad na § 300. tr. z. něm., podle něhož dopouštějí se přečinu »právní zástupci, advokáti, notáři, obhájci ve věcech trestních, lékaři, ranhojiči, pomocnice k porodu, lékárníci i pomocníci těchto osob, jestliže nejsouce k tomu oprávněni, vyjeví soukromá tajemství, která jim mocí jich úřadu, stavu nebo živnosti jsou svěřena...« Zvláštního povšimnutí zasluhuje, jak H. vykládá poměr tohoto ustanovení k povinnosti svědecké a k osvobození od této povinnosti, jehož tr. ř. poskytuje obhájci obviněného, právním zástupcům a lékařům (nikoliv také ostatním osobám v § 300. tr. z. zmíněným). Spisovatel zastává se také mínění, že lékař nemá práva porušiti tajemství týkající se zdraví nějaké osoby ani k tomu konci, aby ku př. varoval rodinu, s níž má ona osoba sňatkem vejíti ve spojení. Rovněž mu odpírá práva, aby dal rodičům zprávu o nemoci nezletilého dítěte, které se bez vědomí a bez podnětu rodičů — ku př. za příčinou nemoci pohlavní — na něj obrátilo. (Pro právo rakouské rozhoduje podobné případy ve smyslu právě opačném, Schütze, Ger.-Ztg. 1889, č. 22). — Lessing, Die Militärstrafgerichts-Ordnung, str. 300. dd. podává přehled těch ustanovení nového vojenského řádu trestního německého (1. prosince 1898), která jsou praktické důležitosti také pro občanské úřady trestní, jako zejména: o věcné příslušnosti vojenských soudů tr. a o spolupůsobnosti orgánův občanského soudnictví trestního ve věcech přikázaných soudům tr. voj. — Fuld, Zur Reform der franz. Voruntersuchung, str. 406 dd. zabývá se opravami, jež ve francouzském přípravném vyšetřování byly zavedeny zákonem ze dne 8. pros. 1897 (sr. Bulletin de l'Union intern. de droit pénal, sv. 7. str. 156. dd.), jímž zejména soudce vyšetřující vylučuje se ze hlavního přelíčení; zostřují se předpisy o tom, že soudce vyšetřující má toho, kdo byl na rozkaz dostavovací nebo předváděcí vzat do vazby, nejdéle ve 24 hod. vyslechnouti, upravuje se způsob tohoto výslechu a, což jest nejdůležitější, povoluje se volný styk mezi obviněným a obhájcem a dopouští se přítomnost obhájce při každém výslechu obviněného a při konfrontaci atd. — Rotering, Zeit- und Streitfragen. Fremdes Recht, str. 413. dd. Obšírně založená rozprava jedná o přechovavačství (Hehlerei), jehožto právní povahu vysvětluje nejprve pro právo středověké, potom pro nynější ve spojitosti s tehdejšími a nynějšími poměry hospodářskými a společenskými. Pokud se týká náležitostí deliktů, vykládá se zevrubně otázka, jest-li tu vzhledem k vědomí pachatelovu o závadném původu věci činiti s deliktem dolosním či kulposním, či jest-li při tom jen prostá praesumtio doli. Výklad týká se největší částí práva německého; na vysvětlenou přibírají se však také ustanovení některých tr. zákonů cizích. Z rak. zák. tr. uvádějí se §§ 185. a 173. až 177.
Storch.
  1. Archiv für Strafrecht založ. r. 1853 Goltdammerem pod názvem Archiv für preussisches Str. R. (od sv. 19. Archiv für gem. u. preuss. Str. R., od sv. 25. Archiv für Strafrecht) přešel r. 1900 svazkem 47. pod redakci prof. J. Kohlera a vychází v nové úpravě a s nově vyměřeným programem. Má totiž státi se střediskem t. zv. klassické školy kriminalistické, která zakládá právo trestní na pojmech viny a odpovědnosti a nepopírá volnosti vůle lidské. Zároveň má býti v něm pěstována historie právní a věda právní srovnávací a mimo literaturu má také podáván býti přehled judikatury a zákonodárství. První 3 vyšlé sešity vyhovují plnou měrou vytčenému programu.
Citace:
STORCH, František. (Goltdammerův) Archiv für Strafrecht.. Sborník věd právních a státních. Praha: Bursík & Kohout, 1901, svazek/ročník 1, s. 295-296.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).