Ferd. Menčík, Beiträge zur Geschichte der kais. Hofämter (Arch. f. öst. G. 87). Vídeň 1899, str. 117. Autor podává nám historické příspěvky o dvorních či dvořanských úřadech v 16. a 17. století (zvláště na základě schematismů a účtů dvor. úřadu pokladního, z dvorní knihovny); při tom zároveň otiskuje na 81 str. některé úřední instrukce (z archivu Harrachovského). Nebylo jeho úkolem stopovati starší vývoj a styky s dvorními řády burgundskými neb španělskými; také z doby Ferdinanda I. připomíná pouze všeobecnou instrukci dvorských úřadů z r. 1537. Osu spisu tvoří spíše doba Maximiliána II., jenž v l. 1561—62 ještě za života svého otce dal zvláštní instrukce svým hlavním hodnostářům: nejv. hofmistru, nejv. dvornímu maršálku, nejv. komorníku a nejv. podkonímu (štalmistru); ty 4 instrukce (zde otištěné) měly patrně starší, tradicionální základ, zůstaly po nastoupení Maximiliánově v platnosti a také později byly podkladem pro další revise za panovníků následujícího století. — Nejv. hofmistr byl vůbec přední osobností dvora; přijímal též cizí hosty jmenem panovníka, měl přední úkol při dvorních slavnostech; byl při dvoře vůbec vrchním dozorcem co do kázně i hospodářství, ač tak že namnoze bylo mu jednati v dorozumění s nejv. dvorním maršálkem (co do soudnictví) a nejv. komorníkem (co do financí); vedle toho časem nabýval (v 17. století) politického vlivu v tajné radě neb konferenci (ostatně už roku 1565 přel sa o pořadí s presidentem tajné rady). Instrukce hofmistrova byla revidována r. 1571 a na zač. 17. století, pak r. 1625 (při nové dvorní organisaci za kníž. Gundakhra Liechtensteina); tu již účty nejv. komorníka nepodléhaly kontrole hofmistrovské, ovšem ale účty nejv. štalmistra. Revisní komise 1651 dala as, podnět k sepsání zvláštní knihy ceremoniálií a tím i úřadu ceremonářského). — Druhé místo zaujímal nejv. dvorní maršálek, jenž po případě hofmistra zastupoval; teprve na zač. 17. stol. komorník dosahuje přednějšího pořadí. Příslušelo mu vykonávati moc soudní (ev. i policejní) nad dvořanstvem, ano i nad cizími knížaty a vyslanci; také prý měl některý vliv na dvorskou radu resp. na dvor. kanceláře, na rady dvorské voj. rady a komory (a dotyčné kanceláře); (ostatně mu byli podřízeni: Küchenstabelmeister a Quartiermeister). Vedle instrukce z 1561 (revid: 1637), která dosti všeobecně jedná o jeho soudu, otiskuje se též soudní řád úřadu nejv. dvorního maršálka z konce 17. stol. (o 19 čl.). — Méně dotýkali se státního života nejv. komorník a podkoní, jakož i dále nejv. lovčí a j. K polovici 17. století hodnost komoří (s klíči co odznakem) stávala se již také hodností titulární; podkonímu byla podřízena zvláště šlechtická pážata (byltě též jejich vychovatelem), a r. 1656 dána pro ně také zvláštní instrukce dle vzoru španělských a francouzských »akademií«.
Doba 16. a 17. století, kterou si autor zvolil, je zvláště důležitou pro vývoj společného dvora rakouského; vždyť i co do dvořanstva začíná Ferdinandem I. jistá centralisace. Autor sám praví, že po r. 1526 vedení dvora se změnilo, že Vídeňské dvořanstvo vzrostlo, až na konec zatlačilo král. dvorní úřady české a uherské, jež zprvu ve svých zemích namnoze ještě působily. Autor tento poměr a process blíže stopovati nezamýšlel; jen mimochodem dotýká se některých bodů (ani známého statu regiminis z 1637 nevyčerpávaje). Ku př. uvádí, že nejv. hofmistr v 17. stol. sice installoval a do přísahy bral říšské dvorské rady, — nikoli však uherské a české rady dvorské; nejv. dvorní maršálek prý tou dobou měl některou ingerenci také na českou a uherskou kancelář. Autor zvlášť otiskuje důležitý list hr. Trautsona z roku 1605 (str. 55), jímž poučuje svého nástupce svob. pána Breinera o tehdejším vedení dvorního maršálství, zvláště v Praze: nejv. dvorní maršálek odevzdával notorické zločince městskému soudu, ale rozsudek tohoto předkládal zase císaři ke schválení; ostatně ve příčině své soudní právomocnosti ocital se v Praze nejednou ve sporu s nejv. zemskými úředníky, a musil se pak s nimi dohodovati; osoby vojenské: nejvyšší a důstojníci, pokud byli zřízeni od království Českého, k ochraně a soudu jeho nenáleželi. Nejv. štalmistru podléhaly v Čechách státní hřebčince, v Kladrubech a později po vévodovi Fridlandském také ve Smrkovicích. Úřad nejvyššího lovčího vůbec nebyl zcentralisován; byl tedy také zvláštní nejv. lovčí pro království České a země přivtělené. BR.