Dr. Cyril Horáček, Výminek. Úvaha agrárně politická (v Pelcově »Bibliotéce sociálních a politických nauk«, v Praze 1900, str. 81).
Celkem jest literatura o výměnku bohatší na výklady jeho po stránce právní nežli po stránce sociálno-hospodářské. Právě však s hlediště posléz řečeného bylo nám spisu o něm potřebí, poněvadž se uchopilo toho předmětu novější naše hnutí agrární, hlásajíc odstraňovací návrhy velmi radikálně. Vědecky klidný rozbor má v takovém případě důležitou úlohu dát oporu zdravějšímu pojetí věci. I tak také spis Horáčkův těžiště své má v kritice výminku i nových opravných snah, jakož i ve formulování zásad správné reformy. Nejdůležitější podmínka pro spolehlivý rozbor, dobrá statistika, zde pohříchu docela schází. První velmi chuďounký officiálný pokus výminkové statistiky byl teprve uveřejněn nedávno na léta 1895 a 1896 (Bäuerliche Gutsübergaben in den Jahr. 1895 u. 1896, Stat. Monatschtr. 1898, str. 440 a násl.). Výsledky české enkety agrární, při níž se také výměnkové poměry vyšetřovaly, ještě nebyly uveřejněny. Na Moravě se teď teprve koná jakýsi druh enkety o výměncích, snad zrovna účinkem spisu Horáčkova, kterýž pro statistické vyšetření obsahuje dobré, všecky podstatné stránky svého předmětu náležitě vyčerpávající schéma. Chtěje totiž za nedostatku úřadních pramenů statistických přece více číselného světla si zjednati, sám ze čtyř obcí z krajin zemědělskou povahou rozdílných si zaopatřil individuální statistické vyšetření poměrů výměnkových. Musil arci, pohříchu, shledati, že k vývodům platnosti všeobecnější materiál ten nestačí. Jakožto vzor pro statistické vyšetření výměnkových poměrů není jeho práce přece jen pokusem marným. Pro přirovnávání břemene výměnkového s hodnotou pozemkovou a s ostatním stavem knihovních závad by se zvláště pro případy hromadnějšího zjišťování doporoučelo vyjadřovati kapitálovou hodnotu výměnkovou spíše spůsobem pojišťovatelsko-mathematickým na podkladě přítomného stáří pojištěnců, nežli prostou kapitalisací, jež při své jednostejnosti vzhledem k různému stáří výměnkářů správného obrazu nepodává.
Vyloživ nejprve povahu výměnku, při čemž co do právní povahy výměnkové smlouvy samotné podal zároveň výběr definic ze spisovatelů soukromého práva německého a občanského rakouského, rozbírá autor předmět výměnku a přechází k vylíčení jeho původu, správně k tomu ukazuje, jak z poměrů a potřeb zemědělských přirozeně vyrostl. Následují na to osudy výměnku vlivem vrchnostenských interessův a pak za hospodářsko-politického působení policejního státu absolutistického. České knihy, mají-li míti širší čtenářstvo, musí se psáti stručně; jest viděti, jak musil se spisovatel tomu zřeteli podrobiti, ukazujeť hojnosť odkazů v bohatých dokladech z literatury a zákonodárství v poznámkách vzadu knížce připojených, že by byl jinak mohl zvláště náš domácí vývoj od časů Marie Terezie zevrubněji vypsati. Vynasnažil se ovšem všecky důležité momenty toho vývoje vystihnouti a stručně vyznačiti. Velmi pěkně pak ukazuje, jak v nové době za platnosti smluvní svobody výměnek sloužil spolu za prostředek skrytého zápasu proti tendencím rovnodílného práva dědického a tím k zachování statků selských. Sestaviv potom v přehledných tabulkách přiměřeným výkladem doprovázených výše již spomenutou látku statistickou, obrací se autor ke kritice výměnků s hlediště trojího: hospodářského, sociálního a ethického. V každé té příčině staví proti sobě i dobré i stinné účinky, a získal tak potřebné podklady pro posouzení návrhů v příčině reformy pronášených. Liší tyto na radikální, které směřují k odstranění, a na vlastní opravné, které mají za cíl zachovati instituci z poměrů zemědělských vyrostší a dosud potřebám jeho hovící hlavně v tom směru, že přispívá k zachování statku v rodině bez nebezpečí předlužení, jsa spolu prostředkem k zaopatření starobnímu vlastníků k práci rolnické už fysicky neschopných. Právem zamítá projekty, kterými se pomýšlí na právní zákaz výměnků a nahrazení jich pojišťováním starobním. Musiloť by toto býti pak všeobecným a obligatorním, což by nejen mělo za následek věcné potíže hospodářské, nýbrž i nepřekonatelné technické nesnáze. Bude vždy dobře rolníka pobádati, aby záhy pomýšlel na své pojištění starobní, ale jako všeobecná povinnosť selská bylo by pojištění starobní jen skokem z deště pod okap. Odkazuje se na opravu selského práva dědického vhodnou, moderním potřebám přispůsobenou restitucí práva čekaneckého. Tím nebylo by pro starobní opatření hospodářů ještě nic zabezpečeno. A nahraditi výměnek pachtovním poměrem (mezi otcem a nástupcem ustanoveným) je již nyní možno a přece se nečiní, protože právě skutečnou potřebu, o niž při výměncích běží, by neukojilo. Přimlouvá se tedy za reformu výměnku, jejž by jako instituci agrární slušelo zachovati. Správný spůsob té reformy spatřuje v jistých obmezeních volnosti smlouvy výměnkové, tak že by vázána byla na schválení v každém případě a to co do přípustnosti i co do spůsobu a rozměru břemen výměnkových, aby byla v poměru snesitelném k nosnosti statku a nastupujícího hospodáře. Jenže by autoritativný výrok ten, druhdy vrchnostem přísluševší s právem odvolání k úřadu krajskému, měl připadnouti orgánům selfgovernementu agrárního, k jejichž zřízení měla by dáti podklad zamýšlená společenstevní organisace rolnická. Logické vybudování, methodická pečlivosť a vědecká objektivnosť úsudku jsou přednosti, pro které se spis Horáčkův doporoučí bedlivé pozornosti všech, kdož se tím důležitým problémem zabývají.
Bráf.