Náhrady za výbavu, již si pořídil syn sám, nutno se domáhati řízením nesporným.
Zemský soud civilní v P. vyhověl námitce nepřípustnosti pořadu práva, zrušil dosavadní řízení a odmítl žalobu na zaplacení 10 000 Kč, z těchto důvodů: Žalobce se domáhá na žalovaném částky 10 000 Kč jako výbavy dle § 1231 ob. obč. z., ježto jest synem žalovaného a vstoupil v sňatek, žalobce však splnění své povinnosti k výbavě odepírá. Žalovaný při ústním jednání vznesl námitku nepřípustnosti pořadu práva, ježto o nároku žalobcově nutno jednati a rozhodovati v řízení nesporném. § 1231 ob. obč. zák. ustanovuje, že rodiče ženichovi mají povinnost dáti mu výbavu přiměřenou jejich jmění tím způsobem, jak rodiče nevěstiny jsou povinni dáti jí věno. Při tom se v § 1231 ob. zák. obč. výslovné ukazuje na ustanovení §§ 1220–1223 ob. zák. obč., jednající o věně. Tu pak ustanovuje § 1221 ob. zák. obč., že odvolávají-li se rodiče na nemožnost zříditi věno, má soud na žádost nevěstinu zkoumati poměry, aniž by však přísně zjišťoval jmění, a bud přiměřené věno určiti aneb rodiče od zřízení věna osvoboditi. Z toho jest jasně patrno, že o povinnosti zříditi věno mají soudy rozhodovali v řízení nesporném, protože pak tytéž zákonné předpisy platí dle § 1231 ob. zák. obč. o povinnosti dáti výbavu, bylo námitce nepřípustnosti pořadu práva vyhověti.
Vrchní zemský soud v P. jako soud rekursní vyhověl rekursu žalobce, zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva a prvému soudu uložil, aby ve věci dále po zákonu jednal. Odůvodnění:
Žalobce tvrdí, že uzavřel sňatek a že si z této příčiny pořídil různé šatstvo, obuv a prádlo za cenu 10 000 Kč jeho stavu a majetkovým poměrům otce odpovídající, že žádá svého majetného otce, aby mu nahradil těchto 10 000 Kč za tuto jeho výbavu vydaných, že však otec se zdráhá tak učiniti, z kteréhožto důvodu je nucen žalovati. Z těchto tvrzení jest zřejmo, že se v případě tom domáhá žalobce ve smyslu § 1042 ob. zák. obč. náhrady vydání, jež místo svého otce učinil, a odvozuje tuto zákonnou povinnost otcovu ku placení z ustanovení § 1231 ob. zák. obč. o výbavě. V takovém případě nemůže však míti místo řízení oficiosní, jež podle přesného znění ustanovení §§ 1231, 1221, 1222 ob. zák. obč. zůstává obmezeno na případy, že rodiče neposkytují synovi výbavy, dovolávajíce se materielní neschopnosti poříditi výbavu (§ 1221 ob. zák. obč.) aneb toho, že se syn oženil proti jejich vůli (§ 1222 ob. z. obč.). Takových námitek žalovaný otec proti nároku svého syna vůbec ani nečinil, domáhá se zamítnutí žaloby z důvodů zcela jiných, že totiž syn vzdal se jakýchkoli nároků z titulu vzájemného poměru otce k synovi prohlášením u notáře učiněným a dále, že se oženil bez vědomí otce. Jedná se tudíž jedině o otázky, jež závisí na řešení skutečností, které mohou býti zjišťovány jen v řádném řízení soudním podle předpisu civ. řádu soudního. Náleží proto žaloba domáhající se náhrady vydání za výbavu správně na pořad práva, a nebylo důvodů k odmítnutí žaloby pro nepřípustnost pořadu práva a zrušení dosavadního jednání pro zmatečnost.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu žalovaného a usnesení v odpor vzaté změnil v ten smysl, že obnovil usnesení soudu I. stolice. Odůvodnění:
Právnímu názoru soudu rekursního, že jde tu o nárok ve smyslu § 1042 obč. zák. nelze přisvědčiti; nehledě k tomu, že nárok takový předpokládá, aby náklad učiněn byl ve prospěch osoby třetí, od stran procesních různé, vyplývá z obsahu žaloby, že důvodem žalobním jest nárok žalobcův na výbavu ve smyslu § 1231 obč. zák. ob., zákon poukazuje pak v § 1231 obč. zák. výslovně na ustanovení §§ 1220–1223 obč. z.; dle § 1221 obč. zák. rozhoduje o nároku takovém soudce dle volného uvážení po zjištění okolností, aniž by směl při tom majetkové poměry přísněji vyšetřovati. Znění tohoto místa zákona vylučuje tedy zřejmě sporné řízení; naopak nutno z něho usuzovati, že zákonodárce měl tu na mysli řízení nesporné. Důvod pro to jest dán tím, že jde o záležitost rodinnou, při níž jest v zájmu veřejném, aby rodinný soulad nebyl, pokud možno, rušen strohostí procesuálních útoků a obran a zjednala se odpomoc klidnější cestou řízení mimosporného. Vyloučení pořadu práva v těchto případech osvědčilo se ostatně již za platnosti občanského zákonníka západohaličského a bylo proto ve všeobecném zákonníku obč. zachováno. (Ott: Rechtsfürsorgeverfahren, str. 99). Při tom jest dle ustálené nyní judikatury lhostejno, je-li nárok na výbavu (věno) uplatňován před sňatkem či po něm, a rovněž nezáleží na tom, proč otec se zdráhá dáti synovi výbavu, neboť úvahy, z kterých zákonodárce předepsal v § 1221 ob. zák. obč. řízení oficiosní, tvrdí-li rodiče; že nejsou s to poskytnouti přiměřené věno, platí i tehdy, když popírají svou povinnost z důvodů jiných. Nestačí-li prostředky nesporného řízení, by o věci mohlo býti rozhodnuto, může vždy ještě nesporný soudce postupovati ve smyslu ustanovení § 2 č. 7 nesp. pat. ze dne 9. srpna 1854, č. 208 ř. z.
Rozhodnutí ze dne 27. prosince 1921, čj. R I 1529/21-1.
Dr. Chytil.