Č. 7392.

Zaměstnanci veřejní. — Železnice. — Řízení před nss-em: Výrok úřadu nikoliv železničního, kterým úřad odpírá zaměstnanci vydati železn. průkazku na zlevněnou jízdu pro určitou třídu, není rozhodnutím ve smyslu § 2 zák. o ss.
(Nález ze dne 4. července 1928 č. 18191.)
Prejudikatura: Boh. A 952/21, 3632/24, 3633/24, 5551/26
Věc: Jan P. ve Z. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o železniční průkazku.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Referát min. škol. v Bratislavě vydal dne 5. listopadu 1925 oběžník čís. 135 všem řiditelstvím státních středních škol ... a školským inspektorátům, v němž uvedl, že podle přípisu min. žel. z 18. září 1925 budou s platností od 1. ledna 1926 vydány nové průkazky na zlevněnou jízdu pro stát. zaměstnance, voj. a četn. gážisty; při tom bylo pod č. 5 výslovně upozorněno, že stát. zaměstnancům, kteří jsou jmenováni do VII. nebo vyšší hodn. třídy, příslušejí průkazky pro I. třídu vozovou, zaměstnancům XI. až VIII. hodn. třídy a učitelům stát. škol národních, suplujícím a zatímním profesorům jen pro II. třídu. St-li, def. správci stát. ludové školy v Z., byla vydána průkazka pro II. třídu a žádosti jeho za vydání průkazky dle I. třídy, poněvadž jest státním úředníkem VII. hodn. třídy, 3. plat. stupně, nebylo nař. výnosem vyhověno, poněvadž žadatel má sice služ. požitky VII. hodn. třídy, ale není do této třídy jmenován. Při tom poukázal žal. úřad na č. 5. shora uvedeného oběžníku.
Stížnost do tohoto výnosu podanou shledal nss nepřípustnou z těchto úvah:
Podle § 2 zák. o ss může bytí stížností na nss napadeno jenom »rozhodnutí nebo opatření správního úřadu.« — Výraz »rozhodnutí nebo opatření« je výrazem technickým (terminus technicus) a rozumí se jím jen takový výrok správního úřadu, kterým se konstitutivně zakládá nebo deklaratorně upravuje právní situace strany způsobem autoritativním a proto právní moci schopným.
V daném případě domáhal se st-l mimotarifní výhody železniční určitého rozsahu. — Rozhodovati autoritativním způsobem o mimotarifních slevách a výhodách při přepravě osob na státních drahách přísluší však podle předpisů železničních (viz čl. 43 služ. předpisu čís. XII. o mimotarifních slevách jízdného na čsl. stát. drahách, platného od 1. ledna 1924, srovnej též § 5 č. 14 a § 6 č. 24 organisačního statutu pro státní správu železniční z 19. ledna 1896 č. 16. ř. z.) jedině úřadům železničním, v nejvyšší stolici min. žel. — Jedině výrok těchto železn. úřadů o přiznání výhody st-lem požadované mohl by tedy míti povahu autoritativního »rozhodnutí« ve smyslu § 2 zák. o ss. Povahu takovou však nemá nař. výměr žal. úřadu, tedy úřadu školského, který ve smyslu »Předpisu o sepisování a vydávání průkazek na zlevněnou jízdu po železnici pro státní zaměstnance, voj. a četn. gážisty čsl. republiky v činné službě a ve výslužbě« z 1. ledna 1921 č. 32452/III 3 ex 1920 min. žel., článek V. příloha B, je toliko oprávněn »vydávati průkazky na zlevněnou jízdu,« tedy opatřovati formálně a manipulativně vydávání těchto průkazek, který však o povolení nebo nepovolení oné výhody nemůže »rozhodovati« ani přímo ani jménem úřadů železničních, kteréžto poslednější úřady nemohou svoji úřední kompetenci k tomuto rozhodování na jiné úřady přenášeti.
Jestliže tedy žal. úřad nař. výnosem odepřel st-li vydati průkazku na vyšší třídu železniční, odepřel tím toliko vykonati onu svoji shora zmíněnou formální a manipulativní činnost při vydávání železn. průkazek, nerozhodoval však, a dle toho, co shora řečeno, ani nemohl »rozhodovati« autoritativně o případném, st-lem tvrzeném nároku jeho na vydání průkazky pro vyšší třídu. Nař. výnos nemá proto vůbec povahy rozhodnutí nebo opatření správního úřadu po rozumu § 2. zák. o ss; bylo tedy stížnost, jelikož tu není způsobilého předmětu stížnosti, odmítnouti jako nepřípustnou.

Citace:

č. 7392. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 905-906.