Č. 7181.

Školství. — Řízení správní: I. * Byla-li učební povinnost vedlejšího učitele definitivně ustanoveného menší, než 16 hodin týdně, měl podle § 23 ve spojení s §em 19, odst. 3. zák. č. 274/1919 v původním znění nárok na služební požitky toliko v percentuelní výměře, určené §em 19, odst. 3 cit. zák. — II. Rozhodnutí právní moci schopné, nebo pouhá pokladniční poukázka?
(Nález ze dne 27. března 1928 č. 7437).
Prejudikatura: ad II:Boh. A. 4920/25, 5617/26.
Věc: Anna S. v Ž. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem zšr-y v Praze z 9. listopadu 1922 byla st-lka, vedlejší učitelka jazyka francouzského na I. a II. občanské škole dívčí v Ž. dána k vlastní žádosti na trvalý odpočinek dnem 1. září 1921 a byly jí vzhledem k celkové započítatelné služ. době 29 let a se zřetelem k počtu franc. hodin vyuč., které posledně činily 4 hodiny týdně, vyměřeny odpočivné požitky z posledních percentuelně jí příslušejících akt. požitků v částce 2146 Kč 84 h.
Když min. škol. výnosem ze 16. června 1923 zrušilo pro nezákonnost výnos zšr-y ze 14. září 1922, kterým nebylo vyhověti žádosti st- lčině za udělení definitivy bez určení mista, jmenovala zšr st-lku dekretem ze 17. ledna 1924 na základe čl. II. zák. č. 306/20 definitivní učitelkou bez určení místa s platností od 1. září 1919 a vyměřila jí za dobu od 1. září 1919 do 31. srpna 1920, po kterou vyučovala frančtině 14 hodin týdně, aktivní požitky 75% podle VII. hodn. třídy 1. stupně a od 1. září 1920 do 31. prosince 1920, po kterou vyučovala jazyku francouzskému 4 hodiny týdně, 25% podle VII/1 hodn. třídy a od 1. ledna 1921 do 31. srpna 1921 (dne přeložení do výslužby) 25% podle VI/1 hodn. třídy.
Z výnosu tohoto podala st-lka, pokud jde o výměru požitků za dobu od 1. září 1920 do 31. srpna 1921, odvolání, jež min. škol. rozhodnutím ze dne 19. října 1925 zamítlo. K odůvodnění uvedeno, že zšr jednala správně, vyměřivši st-lce vzhledem k tomu, že ve školním roce 1920/21 učila pouze 4 hodinám frančtiny, dle tehdy platných ještě §§ 22 a 23 ve spojitosti s §em 18 paritního zákona požitky ve výši 25%.
O stížnosti uvážil nss takto:
Jádrem sporu jest otázka, bylo-li za platnosti původního znění §§ 23 a 22 zák. č. 274/19 ve spojení s § 19 cit. zák. přípustno, snížiti definitivní vedlejši učitelce z povolání percentuelní výměru jejích akt. služ. příjmů, poklesnul-li později počet vyučovacích hodin dotčené učitelky pod míru učební povinnosti, podle níž bylo určeno procento požitků těch v době jejího definitivního ustanovení. Žal. úřad zodpovídá otázku tu kladně a poukazuje co do odůvodnění svého názoru na uvedené předpisy cit. zák. Stížnost naproti tomu tvrdí, že norma § 23 odst. 2 a § 19 zák. par. se vztahuje jen na prvé určení výše akt. požitku k 1. listopadu 1918, resp. při def. ustanovení a že proto nelze se ji dovolati tehdy, nastalo-li snížení učební povinnosti po těchto termínech. Ostatně byla st-lka jmenována def. učitelkou a mohl by tudíž býti snížen její plat, dekretálně jí přiznaný, jen cestou disc. řízení, resp. na základě zákona, změnu takovou připouštějícího. Ježto předpoklady tyto dány nejsou, nemohl žal. úřad snížení provésti.
Nss neuznal stížnost důvodnou.
Požitkové nároky vedlejších učitelů z povolání upravil zákon č. 274/ 1919 v §§ 22 a 23 a ustanovil jednak, že učitelům těm, vyučují-li nejméně 16 hodin týdně, náležejí v počáteční službě příjmy učitelů literních ve službě počáteční, vyučují-li pak méně než 16 hodin týdně, že obdrží toliko 25%, 50%, resp. 75% odměny státních praktikantu příslušných skupin a to podle rozsahu učební povinnosti jejich. Vyučují-li vedlejší učitelé z povolání nejméně 16 hodin týdně, budou podle § 23 cit. zák. po tříletém působení ve službě počáteční zařáděni do skupiny C a obdrží příjmy učitelů literních kategorie škol, na nichž vyučují. Pokud vyučují méně než 16 hodin týdně, použije se pro ně ustanovení § 19 odst. 3 se záměnou skupin. Paragraf 19 odst. 3 pak praví, že po službě počáteční náleží na školách obecných učitelkám v druhém odst. § 18 uvedeným (t. j. učitelkám, které nejsou trvale ustanoveny a mají příděl menší než 13 hodin týdně) za týchž podmínek percentuelní odměna 25%, 50% a 75% služ. příjmů učitelek žen. ručních prací skupiny D, na školách občanských skupiny C. Ustanoveními těmito byla především kodifikována zásada, že se výše požitků vedlejších učitelů řídí rozsahem učební povinnosti a že mají nárok na plné požitky jen tehdy, vyučují-li nejméně 16 hodin týdně. Při tom bylo v tomto směru nerozhodno, byli-li ve službě počáteční, či zařazeni do skupiny C časového postupu státních úředníků pragmatikálních a náležely-li jim tedy příjmy učitelů literních ve službě počáteční či příjmy učitelů literních kategorie škol, na nichž vyučovali. Byla-li učební jejich povinnost menší než 16 hodin týdně, obdrželi služ. požitky toliko v percentuelní výměře plných požitků příslušné hodn. třídy a měnila se tedy výše požitků těch podle toho, jaký byl v té které době rozsah vyučovací povinnosti jejich. Zákon nemá žádného předpisu, z něhož by vysvítalo, že byly-li při def. ustanovení vyměřeny požitky percentuelně, nemá a nesmí se jejich výše měniti, změní-li se rozsah učební povinnosti dotčeného vedlejšího učitele a že by tedy zůstala výše stejnou i tehdy, zvýšil-li se, či poklesl-li počet týdenních hodin vyučovacích. Při tom je nerozhodnou i skutečnost, jde-li o definitvně ustanoveného učitele vedlejšího, či o vedlejšího učitele zatímně ustanoveného, neboť cit. předpisy zák. č. 274/1919 v tom směru nerozlišují a neustanovují, že by def. vedlejší učitel, jemuž byly určeny požitky při ustanovení definitivním určitým procentem plných požitků, měl nárok na zachování požitků těch i při změně rozsahu učební povinnosti.
Opačný názor nelze opříti o skutečnost, že § 19 odst. 3 t. zv. par. zák. má na mysli učitelky žen. ručních prací, které nejsou definitivně ustanoveny a že proto také § 23 odst. 2 cit. zák. v původním znění, který na § 19 odst. 3 odkazuje, měl na zřeteli jen vedlejší učitele nedefinitivní, neboť odkazu tomu nelze vzhledem na úzkou souvislost 2. odst. § 23 s ustanovním § 28 odst. 1 cit. zák. jinak rozuměti, než že se jím měla vyjádřiti myšlenka, že i vedlejší učitel, který byl zařazen po 31etém působení do skupiny C, má nárok toliko na percentuelní výměru požitků, neučil-li aspoň 16 hodin týdně.
Ostatně podle zem. zák. o právních svazcích učitelstva z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. ve znění zák. z 8. září 1899 č. 67 z. z. a zák. z 27. ledna 1903 č. 16 z. z. česk. (§§ 17, 34) byli vedlejší učitelé ustanovováni v době vydání zák. č. 274/19 toliko na výpověď a neměl zákonodárce proto příčiny, aby rozlišování shora zmíněné zvlášť uváděl. Není proto správným názor stížnosti, že se § 23 odst. 2 t. zv. par. zák. č. 274/19 v původním znění týče jen prvého určení požitků percentuelních ke dni 1. listopadu 1918, resp. při def. ustanovení.
Lichá je též námitka, že st-lka nabyla nároku na 75% výši plných požitků, ježto jí byly přiznány dekretem jmenovacím a že proto není po zákonu přípustno, aby požitky ty byly sníženy. Podle ustálené judikatury nss-u (srovn. na př. Boh. A 4920/25, 5617/26) zakládá služ. dekret pro příjemce subj. právo jen potud a v oněch směrech, pokud a v nichž dekret ten má povahu rozhodnutí neb opatření správního úřadu. Takovým rozhodnutím nebo opatřením není každá jakákoliv emanace úřadu, nýbrž jen takový akt, kterým úřad konstitutivně zakládá nebo deklaratorně upravuje služ. postavení zaměstnancovo, takže jen takovýto akt, resp. jen takovýto obsah služ. dekretu upravuje autoritativním a tudíž právní moci schopným způsobem právní postavení zaměstnancovo a jen v těchto mezích je služ. dekret základem subjektivních práv zaměstnance. Naproti tomu nemá povahu rozhodnutí neb opatření a není tedy právní moci schopen takový akt služ. úřadu, resp. takový obsah služ. dekretu, kterým úřad vyvozuje toliko účetní, pokladniční důsledky určitého svého rozhodnutí nebo opatření. Má proto dekret zšr-y z 17. ledna 1924 povahu autoritativního výroku toliko potud, pokud jmenuje tento úřad školský st-lku mocí své zákonné kompetence definitivní učitelkou a upravuje tak autoritativně služební a právní postavení její. Naproti tomu nelze spatřovati právní moci schopné rozhodnutí v oné části, která určuje požitky. Určení to je pouhým důsledkem úředního rozhodnutí, že se st-lka ustanovuje definitivní učitelkou a provádí jen pokladniční důsledky, vyplývající ze jmenování. Nenabyla tedy st-lka z cit. dekretu nezměnitelného práva na nezkrácené požitky ve výši 75% plných příjmů a nemohl žal. úřad zasáhnouti do jejích práv na požitky z dekretu toho vyplývajících, vyměřil-li je za dobu od 1. září 1920 do 31. srpna 1921, po kterou vyučovala, jak nesporno, 4 hodiny týdně, toliko 25%. Je proto i druhá námitka stížnosti bezpodstatná.

Citace:

Č. 7181. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 496-499.