Č. 7178.

Pojištění úrazové. — Řízení správní: I. Pojistná povinnost úrazová podle § 1 odst. 4 č. 2 úraz. zák. nepomíjí pouhým zastavením činnosti stroje, nýbrž jen tehdy, přestal-li hnací přístroj býti součástí technického vypravení závodu. — II. Právní moc rozhodnutí úrazové pojišťovny podle § 18 úraz. zák., proti němuž nebyly podány námitky, zahrnuje i skutečnosti zakládající povinnost pojistnou.
(Nález ze dne 27. března 1928 č. 7217.)
Prejudikatura: Boh. A 1517/22.
Věc: Anglo-československá banka, filiálka v H. proti ministerstvu sociální péče (za zúč. Úraz. pojišťovnu děln. v Praze místotaj. Dr. Václ. Mazánek) stran úrazového pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dopisem z 24. července 1925 oznámila st-lka úrazové pojišťovně dělnické v Praze zastavení provozu ústředního topení ve smyslu § 27 úraz. zák. Úrazová pojišťovna sdělila výměrem z 8. října 1925 st-lce, že pouhé zastavení činnosti motoru, který však nadále zůstává součástí strojního zařízení bankovní budovy, nemá vlivu na její pojistnou povinnost úrazovou, stanovenou pravoplatným výměrem ze 3. března 1925, a není též změnou ve smyslu § 19. úraz. zák. K tomu, aby pominula pojistná povinnost podniku, zakládající se na ustanovení § 1. odst. 4 č. 2 úraz. zák., nestačí pouhé zastavení činnosti stroje, nýbrž je třeba, aby stroj přestal býti součástí techn. vypravení závodu, t. j. aby místní technická souvislost stroje s podnikem (odklizením), nebo aby jeho podstata jako stroje po rozumu onoho ustanovení (demontováním) byla zrušena.
Proti tomuto výměru podala st-lka námitky k zsp-é, která rozhodnutím ze 4. září 1926 námitkám nevyhověla.
Další odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti nss uvážil:
Nezákonnost spatřuje st-lka v tom, že žal. úřad podobně jako nižší instance stojí na mylném právním stanovisku, že podnik bankovní podléhá i nadále úrazovému pojištění, ač st-lka ohlásila úrazové pojišťovně, že parního kotle pro ústřední topení nebude používati.
Nss vyslovil však již v nál. Boh. 1517/22 právní názor, že pojistná povinnost úrazová podle odstavce 4. čís. 2, § 1 úraz. zák. nepomíjí pouhým zastavením činnosti stroje, nýbrž jen tehdy, přestane-li hnací přístroj býti součástí techn. vypravení závodu, to jest, byla-li zrušena místní techn. souvislost stroje se závodem (odklizením) nebo jeho podstata jako stroje po rozumu onoho ustanovení (demontováním nebo pod.). Na tomto názoru trvá nss i v tomto případě.
Je nesporno, že zařízení sloužící k provozu ústředního topení (parní kotel) v době ohlášky nebylo odstraněno ze závodu bankovního a že nebyla na stroji učiněna taková změna, jež vylučuje jeho používání, nýbrž že byla pouze zastavena jeho činnost způsobem takovým, že podnikatel sám libovolně jej může opět uvésti v činnost. Nelze proto shledati nezákonným, když žal. úřad nepoužívání parního kotle st-lkou tvrzené neuznal za důvod, jenž by zakládal nárok na zproštění další povinnosti pojistné.
St-lka vidí další nezákonnost nař. rozhodnutí v tom, že žal. úřad její námitku, že parní kotel nebyl nikdy součástí techn. vypravení závodu, jenž se zabývá bankovními obchody a nikoli topením nebo techn. postupem při výrobě, zpracování nebo dopravě zboží, neuznal za podklad pro nové zjišťování proto, že zařaďovací výměr úraz. pojišťovny děln. v Praze ze 3. března 1925 o zakatastrování bankovního závodu
st-lčina jako podniku výdělečného s motorickým zařízením nabyl již moci právní. Pravomoc může se podle názoru st-lčina vztahovati pouze na otázku povinnosti k úraz. pojištění, nikoli však na okolnosti skutkové tuto povinnost zakládající, jež se stále mění a jež důsledkem toho jako základ každého rozhodnutí vždy nutno znovu zjišťovati, nemá-li řízení trpěti vadností.
Ani tohoto právního stanoviska nemůže nss sdíleti. Uznává-li sama st-lka, že pravomoc se vztahuje na otázku povinnosti k úraz. pojištění, jest logickým důsledkem toho, že rozhodnutí úraz. pojišťovny dle § 18 úraz. zák., proti němuž nebyly podány námitky, formalisuje právní poměr stávající mezi ústavem a podnikatelem, upravuje s účinkem vykonatelnosti použití zákonné normy na konkrétní případ a musí proto býti směrodatným pro existenci a míru povinnosti příspěvkové tak dlouho, pokud jiným rozhodnutím vydaným ve formě zákonné nebylo původní rozhodnutí zrušeno nebo nahraženo (srovn. nál. ss-u Budw. A 2440, 3100, 3833). Právní moc tudíž pojímá i skutečnosti zakládající povinnost pojistnou, bez nichž by nemohlo býti usuzováno na povinnost pojistnou, pravoplatné rozhodnutí o povinnosti pojistné autoritativním způsobem vyslovuje, že jsou dány v konkrétním případě skutečnosti, které jsou předpokladem povinnosti pojistné.
Aplikují-li se tyto vývody na daný případ, jest pravoplatným výměrem úraz. pojišťovny děln. autoritativně vysloveno, že jsou tu předpoklady § 1 odst. 4 čís. 2 úraz. zák., že tudíž při podniku bankovním užívá se parního kotle náležejícího k podnikovému zařízení. St-lka vůbec netvrdí, že zmíněný pravoplatný výměr byl zrušen nebo nahražen jiným dalším rozhodnutím, že by tedy okolnosti skutkové zakládající povinnost pojistnou dalším rozhodnutím doznaly nějaké změny.
Nss nemohl tedy shledati v nař. rozhodnutí ani nezákonnost vytýkanou st-lkou ani vadnost řízení, kterou spatřuje st-lka v tom, že žal. úřad nezjišťoval, že parní kotel podnikovému účelu neslouží, když k takovému zjišťování nebylo ani skutkového ani právního podkladu.

Citace:

Č. 7178. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 491-493.