Č. 7398.

Poplatky obecní: * Nižší sazby 1 Kč parcelačního poplatku podle § 5 dávk. pravidel pro Prahu, schválených výnosem min. fin. z 31. prosince 1922 č. j. 97466/11874/22-III/9 B, sluší použíti jenom tam, ale všude tam, kde jde o parcelu, jež podle povolení parcelačního, po případě jinakého aktu stavebního úřadu určena jest k zastavění budovami o sobě stojícími ve smyslu § 18 stav. řádu pro Prahu.
(Nález ze dne 5. září 1928 č. 23111).
Věc: Firma »Továrna chemických produktů a barev«, akc. spal. v P. (adv. Dr. Gustav Hass z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o parcelační poplatek.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Stěž. si firmě bylo výměrem magistrátu hl. m. Prahy z 24. července 1925 uděleno povolení ke zřízení přístavby jednopatrové budovy se sušárnou a skladištěm ve V. a současně prohlášena tato pozemková parcela ve výměře 955 m2 za parcelu stavební podle § 6 stav. řádu. Týmž výměrem byl stěžující si firmě vyměřen poplatek parcelační v částce 1910 Kč, t. j. 2 Kč z každého čtverečného metru plochy k parcelaci určené.
Z toho výměru podala stěžující si firma odvolání ke sboru města Prahy pro vyřizování stížností, v němž namítala, že zamýšlenou stavbou se zastavuje jen nepatrná část parcely, totiž 210,50 m2 z celé plochy, jde tudíž o zastavění budovami nesouvislými ve smyslu § 5 pravidel o vybírání obecních poplatků stavebních, v kterémžto případě jest předepsati poplatek pouze 1 Kč za 1 m2 plochy k parcelaci určené. — Stížnostní sbor výměrem ze 16. prosince 1925 zrušil předpis parcelačního poplatku na podkladě sazby 2 Kč za 1 m2, poněvadž jde o tovární realitu v bloku továrním, tudíž o zastavění budovami nesouvislými ve smyslu § 5 odst. 1. a jest proto použíti snížené sazby 1 Kč za 1 m2 parcelované plochy.
K odvolání hl. m. Prahy vyhověl zsv v Praze nař. rozhodnutím odvolání města Prahy, zrušil rozhodnutí druhé stolice a zamítl odvolání stěžující si firmy z plat. předpisu parcelačního poplatku. V důvodech uvedeno, že podle výměru magistrátu z 24. července 1925 byl pozemek přeměněn ve smyslu § 6 stav. ř. na staveniště, jak z plánů ke spisům připojených jest patrno, zastavuje se tento pozemek jednopatrovou budovou průčelní, související a spojenou s nárožní továrnou. Nejde tudíž v daném případě o zastavění budovami nesouvislými, třebas továrními, nýbrž o zastavění budovami souvislými. Byl tedy správně podle pravidel předepsán parcelační poplatek 2 Kč za 1 m2 parcelované (přeměňované) plochy.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Podle ustanovení § 5 pravidel o vybírání ob. poplatků stav. v městě Praze č. 164 fin. 22, schválených výnosem min. fin. z 31. prosince 1922, jest za pravoplatné povolení k rozdělení pozemků na místa stavební (parcelaci ve smyslu stav. řádu) nebo k přeměně pozemků dosud nezastavěných na staveniště, platili vedle komisionelního poplatku zvláštní poplatek, který činí z každého čtverečného metru plochy k parcelaci určené 2 Kč, jde—li o plochy, jež mají býti zastavěny budovami souvislými, a 1 Kč, jde-li o plochy, jež mají býti zastavěny budovami nesouvislými (jako jsou domy v zahradách, rodinné domky, villy, továrny, budovy isolované a pod.).
Dávka parcelační podle ustanovení svrchu cit. § 5 pravidel vyměřuje se při povolení parcelačním, tudíž v době, kdy o konkrétním projektu zastavění se ještě nejedná, a kdy projekt ten nebude namnoze ještě ani znám. Mluví-li dávková pravidla za tohoto stavu v § 5 o plochách, jež mají býti zastavěny budovami souvislými, resp. nesouvislými, nemají dojista na zřeteli konkrétní projekt stavební, nýbrž musí nutně tím navazovati na nějaké ustanovení povolení parcelačního. Rozlišování pravidel dávkových mezi zastavěním budovami souvislými a nesouvislými nelze pak chápati jinak, nežli v souvislosti s ustanovením § 18 praž. stav. řádu, které ponechává úřadu stavebnímu ustanoviti plochy, které se mohou zastavěti jenom budovami o sobě stojícími. Ve spojitosti s tímto předpisem dlužno rozuměti cit. ustanovení § 5 dávk. pravidel v ten smysl, že jest rozhodno, byla-li v parcelačním povolení, resp. v povolení k přeměně pozemků dosud nezastavěných na staveniště — po případě již nějakým dřívějším aktem stav. úřadu — plocha, o kterou jde, vyhražena pro budovy o sobě stojící, a že sazba 1 Kč jest odůvodněna jenom tam, ale ovšem také všude tam, kde takové omezení stav. úřadem stanoveno.
Žal. úřad v nař. rozhodnutí vychází z názoru, že k odůvodnění vyšší sazby 2 Kč stačí již ta okolnost, že parcela … zastavuje se budovou průčelní, jež po jedné straně souvisí s nárožní továrnou. Avšak skutečnost, že budova nějaká po jedné straně souvisí s budovou jinou, nevylučuje ještě povahu její jako budovy o sobě stojící ve smyslu § 18 praž. stav. řádu, a tedy také ne její povahu jako budovy nesouvislé ve smyslu § 5 dávk. pravidel, neboť i takováto budova jako součást nějakého stav. celku, po případě nějaké skupiny, zejména tovární, může s tímto celkem tvořiti budovu o sobě stojící, pokud to ustanovení vydaná podle § 18 stav. řádu připouštějí.
Poněvadž žal. úřad — vycházeje z mylného právního názoru, že pro použití vyšší sazby postačuje sama okolnost, že parcela zastavuje se budovou průčelní, jež po jedné straně souvisí s nárožní továrnou, — nezjišťoval dále, zda sporná budova jako součást továrny neleží v území, určeném pro zastavění budovami o sobě stojícími, jak shora vyloženo a jak stížnost namítá, bylo nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 7398. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 914-915.