Č. 7082.


Samospráva obecní. — Řízení správní: Je usnesení obecního zastupitelstva o tom, že nájemci bytu v obecním domě má býti dána výpověď, »prohlášením strany« či »rozhodnutím ?«
(Nález ze dne 15. února 1928 č. 3305.)
Věc: František K. v Praze proti zemskému správnímu výboru v Praze o platnost usnesení ústředního zastupitelstva hl. města Prahy ve věci nájemní.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Ústřední zastupitelstvo hl. m. Prahy usneslo se ve schůzi konané dne 12. dubna 1926, aby podle § 31 zák. o ochraně nájemníků z 26. března 1925 č. 48 Sb. byla st-li dána na čtvrt roku předem výpověď z bytu v obecním domě čp. ... Toto usnesení bylo st-li intimováno s poučením, že proti němu je možno podati u rady městské stížnost k zsv-u.
Zsv vydal k rekursu podanému st-lem nař. rozhodnutí, jímž vyslovil, že zamítá odvolání jako neodůvodněné, resp. odmítá rozhodnutí jako nepřípustné a že v tomto směru odkazuje věc na pořad práva soukromého. V důvodech uvedeno, že obec pražská, disponujíc svým soukr. majetkem, vystupuje jako soukromoprávní strana a její disposice v tomto směru mají povahu projevu strany. V daném případě stal se takový projev strany ve formě usnesení ústř. zastupitelstva, proti němuž může každý volič nebo poplatník podávati námitky co do formálních náležitostí, předepsaných příslušnými zákony. Takových námitek však odvolání nevznáší a jest proto bezdůvodné. Pokud odvolání směřuje proti obsahu zmíněného usnesení, nelze pustiti se zřetele, že tu jde o obranu smluvní strany proti disposici druhé smluvní strany, kterou nelze prováděti pořadem správním, nýbrž jedině cestou řádných soudů.
Tomuto rozhodnutí, do něhož jest podána stížnost k nss-u, přes jeho nepřesnou dikci nelze rozuměti jinak, nežli že se jím instanční přezkoumání usnesení ústř. zastupitelstva hl. m. Prahy odpírá, a to v podstatě proto, že usnesení ústř. zastupitelstva jest pouhým projevem strany v soukromoprávním poměru nájemním, tedy prohlášením pronajímatelovým proti nájemníkovi, jež vyšší správní instanci věcně přezkoumati nepřísluší.
Zsv-u jest zajisté dáti za pravdu, že usnesení ustř. zastupitelstva, pokud v něm není obsaženo žádné rozhodnutí úřední, nýbrž pouhé prohlášení strany v soukromoprávním poměru vůči druhé straně tohoto poměru, není v pořadu stolic správních přezkoumatelno. Avšak zsv přehlédl, že intimát usnesení ústř. zastupitelstva obsahoval i poučení o opravném prostředku správním. Tímto dodatkem stává se právní povaha intimovaného usnesení pochybnou, neboť poučení o opravném prostředku adm. je způsobilé stranu uvésti v omyl, zejména vzbuditi v ní domnění že intimované usnesení není pouhým prohlášením strany, nýbrž že má vůbec nebo snad po některé stránce povahu úředního rozhodnutí, které nabude proti straně plné právní účinnosti — zejména stane se vykonatelným — teprve po vyčerpání opravných prostředků správních, resp. po zmeškání lhůty k opravnému prostředku stanovené. Z omylu takového může straně vzejiti právní újma tím, že tato davši se svésti mylným poučením, zanedbá použití event. obranných prostředků soudních.
Připojené poučení o opravném prostředku působí tedy podstatnou formální vadu intimovaného usnesení, k níž zsv byl povinen z moci úřední hleděti (srovn. nál. Boh. A. 851/1921, 1085/1921, 1748/1922, 2999/1923), a učiniti opatření, aby usnesení ústř. zastupitelstva bylo st-li intimováno bez dodatku, jenž je způsobilý uvésti ho v závažný omyl. Nestalo-li se tak, trpí i rozhodnutí zsv-u podstatnou vadou.
Citace:
č. 7082. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 292-293.