Č. 7077.

Pozemková reforma: O mezích práva vlastníka na volbu pozemků reklamovaných podle § 11 záb. zák. — věta jako při Boh. A 3076/24 — č. 6.
(Nález ze dne 13. února 1928 č. 25.251/27).

Věc: Řád benediktinů v B. proti státnímu pozemkovému úřadu stran propuštění půdy ze záboru.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím bylo rozhodnuto o žádosti za propuštění půdy dle § 11 zák. záb., zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Řád benediktinů žádal podáním z 20. dubna 1927, aby mu byly z velkostatku B. podle § 11 záb. zák. propuštěny a podle § 20 příd. zák. ponechány určité nemovitosti, ležící v kat. obci B., L. a V., a podáním z 5. října 1927 nárok ten modifikoval potud, že původní žádost svoji dle § 11 záb. zák. omezil a žádal, aby mu pro případ, že se splní všechny podmínky ujednané dohody, byly propuštěny ze záboru jen pozemky o výměře 44 ha 94 a 10 m2.
Výměrem z 5. října 1927 ponechal stpú řádu podle § 20 příd. zák. nemovitosti o výměře 25 ha 86 a 25 m2, žádosti však za propuštění reklamovaných nemovitostí podle § 11 záb. zák. nevyhověl. —
O stížnosti uvážil nss takto:
Stěžující si řád uvádí ve stížnosti, že dle § 11 záb. zák. reklamoval zbytek velkostatku b-ského, nedosahující ani minimální výměry § 2 záb. zák., na niž má podle 1. věty § 11 záb. zák. bezpodmínečný nárok. Lze-li v tom spatřovati námitku, že stpú zasáhl do subj. práv stěžujícího si řádu tím, že porušil nárok jeho na propuštění nemovitostí o výměře § 2 záb. zák., pak byla by námitka ta důvodná jenom tehdy, kdyby řád neměl jiných pozemků, než právě reklamovaných, a kdyby vlastník zamítnutím žádosti byl tak vůbec zbaven nároku, jejž mu dává první věta § 11 záb. zák. Avšak žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí, a i stížnost sama to doznává, že řád kromě nemovitostí reklamovaných jest vlastníkem i jiných nemovitostí, jež podle udání strany v řízení správním samy o sobě přesahují výměru § 2 záb. zák. Jest tedy v nař. rozhodnutí spatřovati toliko výrok, jímž žal. úřad odpírá vlastníku na vrub nároku, který mu podle první věty § 11 záb. zák. z celého souboru zabraného majetku náleží, a který i nadále zůstává mu zachován, propustiti právě ony pozemky, jež si zvolil. Dotýká se tudíž nař. rozhodnutí jen volby pozemků, jíž vlastník, uplatniv nárok dle § 11 záb. zák., vykonal.
V nál. Boh. A 3076/24 vyslovil nss, že nárok vlastníka zabraného majetku na propuštění zabrané půdy v mezích 1. věty § 11 záb. zák., pokud možno dle jeho volby, jde až do mezí »možnosti«, a že nárok ten přestává tam, kde splnění práva toho jeví se nemožným. V nál. tom vyslovil nss také, co rozuměti jest touto nemožností a dospěl k závěru, že by nemožnost taková byla dána, mluví-li proti provedenému výběru takové zájmy veřejné, pro něž by mohl úřad i za vyvlastnění dotčených ploch žádati (§ 14 záb. zák.), i že by muselo býti konkrétnímu fakty prokázáno, že účel jedině možného a také i nutného provádění poz. reformy nezbytně vyžaduje zásahu na pozemky vlastníkem reklamované. Shoduje se tudíž právní názor, na němž žal. úřad založil své rozhodnutí, s tímto názorem.
Stížnost ovšem namítá, že se úřad nemůže dovolávati § 14 záb. zák., ježto prý předpis ten nutno vykládati jedině ve spojení se zákonodárstvím o stav. ruchu, a v daném případě nejsou podle zák. o stav. ruchu dány ani jeho: předpoklady, ani kompetence stpú-u k vyvlastňování. Námitka ta není důvodná, neboť předpis § 14 záb. zák. nelze uváděti v souvislost se zákonodárstvím o stav. ruchu již proto, že v době, kdy byl zákon záb. vydán, nebylo vůbec předpisů zákonných, upravujících vyvlastňování ve věcech stav. ruchu, a ani ze zákonodárství o stav. ruchu neplyne nic, z čeho by bylo lze souditi na nějakou souvislost jeho s §em 14 zák. záb.
Stížnost tvrdí ovšem dále, že v daném případě není vůbec nutných zájmů veřejných, jež mohly by býti propuštěním reklamovaných nemovitostí dotčeny, ježto otázka uspokojení všech veř. zájmů na reklamovaných nemovitostech byla prý již úplně vyřešena dohodami z 9. června 1927 a 22. září 1927, jež řád na popud a za součinnosti stpú-u sjednal s hl. m. Prahou, státem i tělocvičnou jednotou »Sokol« v B., a v důsledku dohod těch původní svoji žádost dle § 11 záb. zák. omezil a reklamoval již jen pozemky, dohodami těmi nedotčené, a namítá, že jest v rozporu se spisy správními tvrzení žal. úřadu, jakoby jednání o řádné uspokojení veř. zájmů při provádění poz. reformy na reklamovaném majetku b-ském nevedlo k cíli.

Citace:

č. 7077. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 283-284.