Č. 7012.


Závodní výbory: I. Je rozhodčí komise příslušná rozhodovati k návrhu záv. výboru o tom, zda je zaměstnavatel povinen odvésti záv. výboru náhradu (od dělnictva vybranou) nákladu za právnické dobré zdání, jež si záv. výbor vyžádal, a zda je povinen usnesení záv. výboru o tom v závodě vyhlásiti? — II. Ponikateli není bráněno, aby námitky proti usnesení závodního výboru, které sám nevznesl na spor před rozh. komisí, mohl uplatňovati excipiendo proti stížnosti, kterou záv. výbor v téže věci podal k rozh. komisi.
(Nález ze dne 4. ledna 1928 č. 28.516/27).
Věc: N-cká továrna na česání vlny a‘přádelna na česanou přízi, akc. spol. v N. (adv. Dr. Jos. Eckstein z Prahy) proti rozhodčí komisi dle zák. o záv. výborech v N. (za zúč. Dělnický závodní výbor ztěžující si firmy adv. Dr. Rudolf Rábí z Prahy) o výlohy závodního výboru.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Záv. výbor dělnický, zřízený v závodě st-lčině, podal rozhodčí komisi dle zák. o záv. výb. v N. stížnost, v níž uváděl, že dne 25. srpna 1926 usnesl se na tom, aby výlohy v částce 63 Kč. spojené s vyžádáním právničkého dobrozdaní o správnosti nálezu rozh. komise v záležitosti propuštění předsedy záv. výboru Emila D., byly hraženy od dělnictva přirážkou, kterou měla vybrati správa závodu, že však tato, ačkoliv několikráte byla upomenuta, zdráhá se usnesení ono provést i a navrhl, aby rozh. komise uznala: 1.) že správa závodu byla povinna uvedené usnesení záv. výboru uznati a částku 63 Kč ve smyslu § 24 odst. 2 zák. o záv. výb. záv. výboru odvésti a 2.) že je povinna dáti vyvěsiti dotyčné usnesení záv. výboru v pracovních místnostech.
Rozhodčí komise po provedeném řízení rozhodla nař. nálezem, že firma 1.) je povinna uznati usnesení záv. výboru z 25. srpna 1926, jakož i vybrati částku 63 Kč od dělnictva a odvésti ji záv. výboru a 2.), že je povinna dáti vyhlásiti usnesení ono v pracovních místnostech.
O stížnosti uvážil nss takto:
Stížnost pokouší se dovoditi nepříslušnost rozh. komise z té okolnosti, že na spor před tuto komisi byla uvedena otázka úhrady nákladů za právnické dobré zdání, jež si záv. výbor vyžádal. Spor o úhradu tohoto nákladu nelze podle mínění stížnosti považovati za spor z důvodu úhrady nákladů záv. výboru ve smyslu § 26 zák. o záv. výb.. kterýžto spor do kompetence rozh. komise náleží. Stížnost hájí názor, že těmito náklady rozumějí se podle § 24 (v § 26 cit.) toliko hotové výlohy z činnosti záv. výboru, tedy výlohy způsobené vlastní činností, nikoli však také úplata za činnost osob jiných. Stížnost však přehlíží, že otázka, co jest rozuměti hotovými výlohami z činnosti záv. výboru, zejména, lze-li za takové pokládati jen výlohy činností záv. výboru bezprostředně vyvolané, či též vynaložené za tím účelem, aby záv. výbor mohl své zákonné úkoly řádně plniti, není otázkou kompetence, nýbrž otázkou mentální, a je samozřejmo, že od zodpovědění otázky mentální není možno činiti závislou otázku kompetence, neboť takovýto způsob myšlení ocitá se v chybném kruhu.
Další námitku nepříslušnosti rozh. komise zakládá stížnost na tvrzení, že spor před rozhodčí komisí vznesený týkal se nikoliv úhrady nákladů záv. výboru, nýbrž provedení usnesení záv. výboru. Než i spor o to, zdali a jak má usnesení záv. výboru o úhradě jeho výloh býti provedeno, má za předmět incidentní otázku úhrady nákladů záv. výboru a je tedy činiti se sporem o efektivní úhradu nákladů záv. výboru. Je tudíž i tento spor v rámci kompetenčního předpisu § 26.
Třetí námitkou proti kompetenci rozh. komise vytýká stížnost, že spor o povinnosti podnikatelčině vyhlásiti usnesení záv. výboru, nepatří ke sporům v § 26 cit. zák. rozh. komisi k rozhodování přikázaným. Poněvadž však i zde nejde o nic více než o opatření, směřující k efektivní úhradě nákladů záv. výboru, a jde tedy jen o incident otázky této úhrady, nelze ani tuto námitku inkompetence uznati důvodnou, a to tím méně, ježto před rozh. komisí náležejí i všechny spory z důvodu činnosti záv. výboru, která přirozeně — pokud drží se v mezích zákona — má za následek jistá obmezení hospodářské svobody podnikatelovy, zejména jisté jeho povinnosti vůči záv. výboru. Obsah těchto obmezení a povinností není pak nic jiného, než rub zákonné působnosti záv. výboru, a rozh. komise rozhodujíc o obsahu a dosahu dotčených obmezení a povinností, nerozhoduje o ničem jiném, než o sporu z důvodu činnosti záv. výboru, Zůstává tedy nař. rozhodnutí i po této stránce v mezích působnosti rozh. komise v § 26 cit. zák. vytčených.
Ve směru meritorním namítá stížnost, že rozh. komise neprávem odmítla námitky st-Ičiny proti usnesení záv. výboru vznesené pro preklusi a odepřela věcně jimi s zabývati. Třeba nebylo lze souhlasiti úplně s důvody, o něž stížnost námitku tuto opírá, sluší tenoru jejímu dáti za pravdu, neboť usnesení záv. výboru nemají povahu úředního rozhodnutí, a odpor podnikatelův proti nim není vůbec vázán lhůtou, jejíž marné uplynutí mělo by za následek preklusi. Ani § 22 ani § 26 zák. o záv. výb. vůbec nestanoví preklusivní lhůty pro vznesení sporů z důvodu činnosti záv. výboru neb úhrady jeho nákladů, a tím méně lze ze zákona vyčisti preklusi, která by bránila podnikateli, aby své námitky, jež zde mohl uplatniti, avšak neuplatnil svou vlastní stížností před rozh. komisí, uplatnil teprve excipiendo proti stížnosti záv. výboru. Žal. rozh. komise použila tedy nesprávně zákona, když odpor st-lky proti petitu záv. výboru odmítla pro preklusi. Z důvodu toho bylo tuto část jejího rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost.
Stížnost napadá meritorně konečně i tu část rozhodnutí, kterou st-lka uznána byla povinnou usnesení záv. výboru o úhradě sporného nákladu vyhlásiti v pracovních místnostech. Nss uznal, že rozhodnutí ono nemá skutečně žádné opory v zákoně. Podnikatelé, majíce dle § 24 zák. o záv. výb. kvótu na zaměstnance připadající od těchto vybrati dle obdoby pravidel o vybírání příspěvků k pojištění dělníků pro případ nemoci, musí ovšem zaměstnancům sděliti, že srážka se mzdy, kterou na úhradu příspěvku činí, děje se z důvodu příspěvku k úhradě výloh záv. výboru, avšak určitý způsob tohoto sdělení není předepsán ani v zák. záv. výb., ani v zákoně upravujícím nemoc, pojištění děln., ani neplyne z povahy věci. Z důvodu toho bylo i tento výrok rozh. komise zrušiti dle § 7 zák. o ss.
Citace:
č. 7012. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 153-155.