Č. 7057.

Pensijní pojištění: * Při převodu »premiové reservy« státem na nového nositele pojištění ve smyslu § 68, 2. odst. 2. věty pens. zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. nepřihlíží se k době, kterou bývalý státní zaměstnanec před 1. lednem 1909 ztrávil ve státní službě, ani k t. zv. rokům válečným.
(Nález ze dne 28. ledna 1928 č. 28022/27).
Věc: Dr. Jan Ř. a pensijní ústav akciové společnosti Českomoravská-Kolben v Praze proti ministerstvu sociální péče o převod prémiové reservy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že zsp v Praze není povinna převésti za st-le Dra. Jana Ř. na nového nositele pojištění prémiovou reservu za dobu ztrávenou ve státní službě před 1. lednem 1909 a za započtená léta válečná. O stížnosti, na rozhodnutí to pro nezákonnost podané, uvážil nss toto:
Nesporno je, že st-l Dr. Jan Ř., býv. místodržitelský tajemník, oznámil dne 5. března 1921 presidiu zsp-é v Praze, že vystupuje ze státní služby, a oznámení to bylo výnosem z 15. března 1921 vzato na vědomí. Nesporno je, že týž vstoupil do zaměstnání podléhajícího pens. povinnosti pojistné dle zák. č. 89/20 a že jak on tak nový nositel pojištění — Pens. ústav akc. společnosti Českomoravská-Kolben — žádali, aby prémiová reserva byla na nového nositele pojištění převedena. — Sporná je otázka, zda při výpočtu reservy té je přihlížeti i k době, kterou st-l Dr. Ř., před 1. lednem 1909, t. j. dnem, kdy počal působiti Všeobecný pens. ústav v důsledku účinnosti zák. z 16. prosince 1906 č. 1 ř. z. z r. 1907, ve státní službě ztrávil a ve které i pens. příspěvek platil (dle stížnosti za dobu od 17. června 1905), a k době započtených mu vál. let dle zák. č. 457/19, jak žádá to stížnost, či zda k dobám těm přihlíženo býti nemá, jak vyslovil žal. úřad.
Na případy, o jaký jde, vztahuje se ustanovení § 68, odst. 2., 2. věty, zák. č. 89/20. Dle toho je býv. zaměstnavatel, v § 2 bodu 3 jmenovaný, povinen vydati nositeli pojištění, u něhož bývalý jeho zaměstnanec jest pojištěn, prémiovou reservu, která by byla u Všeob. pens. ústavu nashromážděna, kdyby zaměstnanec byl býval pojištěn u tohoto ústavu.
Pokud jde o dobu, kterou st-l ztrávil ve státní službě před 1. lednem 1909, vyslovuje žal. úřad, že nepřichází v úvahu vzhledem k tomuto ustanovení proto, že Všeob. pens. ústav teprve od 1. ledna 1909 působí. — Stížnost na proti tomu namítá, že zákon v § 68 zavedl naprostou reciprocitu v tom směru, že pens. nároky nabyté ve státní službě převádějí se na nového nositele pens. povinnosti a naopak zase při přestupu ze služby soukromé získané nároky pensijní převádějí se ve formě příslušné prémiové reservy nositelem pojištění na státní pokladnu. Cit. svrchu ustanovení je prý jen matematickou formulkou pro výpočet, co stát na nového nositele pojištění převésti má, nutnou proto, že pens. zaopatření stát. úředníků není vybudováno na systému úhradovém jako je při pojištění soukr. zaměstnanců.
Nss neshledal názor ten správným.
Zákon ustanovením § 68, odst. 2., nezavedl plnou reciprocitu v tom smyslu, jak míní stížnost, nýbrž výslovně uvedl, co je převésti při přestupu ze zaměstnání, jež podléhá pens. povinnosti pojistné, do služby dle § 2 bodu 3. zák. č. 89/20, a co, resp. kolik je převésti při přestupu z této služby do zaměstání pens. povinnosti pojistné podléhajícího. Poněvadž, jak stížnost správně uvádí, ve službách, dle § 2, odst. 3. cit. zák. z pens. povinnosti pojistné vyňatých, nebývá pens. pojištění vybudováno na systému úhradovém, ustanovil zákon pro případ na druhém místě uvedený výslovně, co zaměstnavatel takový novému nositeli pojištění má vydati. Je povinen vydati prémiovou reservu, která by byla u Všeob. pens. ústavu nashromážděna, kdyby zaměstnanec byl býval pojištěn u tohoto ústavu. Nejde dle názoru nss-u o pouhou početní formulku, jak ona prémiová reserva, ve skutečnosti neexistující, má býti vypočtena, nýbrž o přesné její stanovení, jež stalo se určitou fikcí. Na ten který případ hledí se totiž tak, jako by zaměstnanec státu a jiných v § 2, odst. 3. uvedených zaměstnavatelů nebyl býval z pens. poj. povinnosti vyňat, a to, co by tvořilo prémiovou reservu u Všeob. pens. ústavu, má jako prémiová reserva novému nositeli pojištění býti vydáno. Poněvadž pak Všeob. pens. ústav existuje teprve od 1. ledna 1909, kdy nabyl účinnosti zák. ze 16. prosince 1906 č. 1 ř. z. z r. 1907, a zákon neustanovuje, že u zaměstnanců, kteří již před 1. lednem 1909 byli v zaměstnání v § 2, odst. 3. uvedeném, má býti vydáno více a ni slovem nenaznačuje, jak by toto více mělo býti stanoveno, vyslovil žal. úřad právem, že povinnost ku převodu dle § 68, odst. 2. zák. č. 89/20) je tu jen ohledně prémiové reservy, jež by byla bývala od 1. ledna 1909 u Všeob. pens. ústavu vznikla, a že k době, kterou st-1 před tím dnem ve státní službě ztrávil, resp. ve které pens. příspěvky platil, při vydání reservy nelze přihlížeti. Stanovil- li zákon výslovně, co je jako prémiovou reservu na nového nositele pojištění převésti, pak ovšem vývody stížnosti, jež vytýkají nař. rozhodnutí zásah do nabytých práv, jsou bezdůvodný. Neboť st-lé nabyli zákonem č. 89/20 právě jen toho práva, aby jako prémiová reserva na nového nositele pojištění bylo převedeno to, co by tvořilo reservu u Všeob. pens. ústavu v Praze, a nikoli to, co by reservu takovou tvořilo, kdyby bylo počítati se všemi příspěvky pensijními, které st-l Dr. Ř. vůbec jako státní úředník zaplatil.
Neshledal proto nss důvodnými námitky stížnosti, jež brojí proti výroku žal. úřadu, že přihlížeti je jen k prémiové reservě, odpovídající době ztrávené ve státní službě, počínajíc dnem 1. ledna 1909.
Bezdůvodnou shledal nss stížnost i pokud brojí proti tomu, že nebylo přihlíženo k t. zv. rokům válečným. — Po této stránce stojí stížnost na stanovisku, že jde o obdobný případ, jako když zaměstnavatel soukromý dle § 31 zák. pens. zakoupí svému zaměstnanci léta a doplní prémiovou reservu na částku, odpovídající věku zaměstnancovu a započítatelné době příspěvkové po provedeném zákupu.
Podle názoru nss-u nelze však použiti analogie již proto, poněvadž, jak svrchu uvedeno, zákon výslovně stanovil, co se jako prémiová reserva převádí, přestupuje-li zaměstnanec ze zaměstání podléhajícího pens. povinnosti pojistné do služby dle § 2, odst. 3. zák. č. 89/20 a naopak, a to pro každý z případů zvlášť. Jde tedy o specielní, zvláštní ustanovení zákona pro každý z obou případů. Pak ovšem analogické použití předpisu, týkajícího se přestupu prvého, na přestup druhý není na místě, nehledě ani k tomu, že nss nesdílí ani názor stížnosti, že by byla nějaká analogie mezi zakoupením let dle § 31 zák, č. 89/20 a t.zv. lety válečnými, pro kterou není ani v zákoně, ani v pojetí obou těchto, svou povahou zcela různých věcí podkladu. Ustanovení o tom, že na vál. léta při převodu prémiové reservy má býti vzat zřetel, v zák. č. 89/20 není a — jak uvedeno — nějaké analogické použití ustanovení o zakoupených letech, jež je v zákoně stran převádění prémiové reservy při přestupu ze zaměstnání podléhajícího pens. povinnosti do služby z povinnosti té vyňaté, na případ opačný není na místě.

Citace:

č. 7057. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 243-245.