Č. 7375.

Vodní právo. — Řízení správní. — Řízení před nss-em: Řízení trpí podstatnou vadností, jestliže min. zeměd. k rekursu strany prostě jako nezákonné zruší vodoprávní rozhodnutí zsp-é, aniž samo ve věci rozhodne, leda že je z důvodů procesních nutno, aby spor byl odkázán znovu před nižší stolici.
(Nález ze dne 25. června 1928 č. 17976).
Věc: Firma Č.-K., akc. spol. v Praze—V. (adv. Dr. Jos. Sixta z Prahy) proti ministerstvu zemědělství (za zúč. akc. spol. pro průmysl technický ve V. adv. Dr. Jos. Fuhrich z Prahy) o odběr vody.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Dne 18. dubna 1923 stěžovala si Akc. společnost pro průmysl chemický ve V. (dnešní to zúčastněná strana) na to, že K-ova továrna ve V. koupila od České prodejny naftových výrobků ve V. zahradu a stav. parcelu s vodárnou a čerpacím strojem ve V. se všemi v této vodárně se nalézajícími stroji, zařízeními a se všemi vodními právy, která prodávající straně jako majitelce cukrovaru ve V. příslušela, a že ... továrna v P. neoprávněně využívá vodních práv býv. cukrovaru ve V. a odvádí nyní vodu z říčky R. místo do býv. cukrovaru ve V. pro účely továrny K-ovy. Akc. společnost pro průmysl chemický ve V. cítí se tímto postupem ve svých vodních právech zkrácena, ježto továrna K-ova čerpá z R. vodu neoprávněně a ve větším rozsahu, nežli příslušelo cukrovaru v-ému a po celý rok a nikoliv jenom v době kampaně. Žádala proto, aby bylo zjištěno, že 1. vodárna ve V. neslouží již účelům cukrovaru, 2. že vodárna tato dodává vodu z R. neoprávněně do továrny K-ovy ve V., 3. že tím byla zvětšena spotřeba vody z R. nad továrnou zúčastněné strany, čímž jest vodní právo zúčastněné strany ohroženo. Když magistrát hl. m. Prahy provedl potřebné šetření, vydal rozhodnutí ze 4. září 1924, jímž vyhověl stížnosti Akc. společnosti pro průmysl chemický a) že vodárna ve V. neslouží již účelům cukrovaru ve V., b) že vodárna tato dodává vodu z R. neoprávněně do továrny K-ovy ve V., c) že tím zvětšena byla spotřeba vody z R. nad továrnou zúčastněné strany zbývající k ukojení jejích potřeb a že tím jest její vodní právo ohroženo.
Na stížnosti firmy Č.-K., akc. spol., byl rozhodnutím zsp-é v Praze z 9. ledna 1926 nález vodoprávního úřadu I. stolice a to, pokud jde o odst. a) a c) řečeného magistrátního nálezu zrušen z důvodů formálních jako vadný, pokud pak jde o odst. b) zrušen věcně jako výrok v platných zákonech opory nenacházející a bylo rozhodnuto, že trhovou smlouvou z 8. dubna 1922 přešla na firmu Č.-K., akc. spol. v Praze, vodní práva spojená s vodárnou ve V. jako se samostatným dílem vodním a náležející před tím jednotlivým soukromoprávným vlastníkům vodního díla toho. Rozhodovati blíže o rozsahu práv těch není té doby pro zsp-ou jako vodoprávní úřad odvolací důvodu, a bylo proto magistrátu hl. m. Prahy uloženo, aby, až rozhodnutí toto nabude moci práva, podle potřeby rozhodl o rozsahu práv těch v I. stolici.
Na rekurs akc. společnosti pro průmysl chemický v Praze bylo nař. rozhodnutím rozhodnutí zsp-é zrušeno pro nezákonnost a bylo jí uloženo, aby o odvolání firmy Č.-K. v Praze-V. z nál. magistrátu hl. m. Prahy ze 4. září 1924 znovu rozhodla.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
Podle znění nař. rozhodnutí zrušilo žal. min. rozhodnutí zsp-é in toto a nařídilo zsp-é, aby znovu in toto rozhodla. Z toho je patrno, že žal. min. po žádné stránce nemělo úmyslu, vydati konečné meritorní rozhodnutí ve sporu, který před ně dospěl. Žal. úřad zabýval se sice v důvodech otázkou, zdali právo k odběru vody z řeky R., založené na vynesení býv. kraj. úřadu v Praze z 12. května 1861 je spojeno s vodárnou či s cukrovarem ve V., avšak v tenoru svého rozhodnutí nevyvodil z odpovědi, ke které při řešení této otázky dospěl, žádných jiných důsledků, nežli že uložil druhé stolici nové rozhodnutí, a to nikoliv snad jen o některém sporném bodu, nýbrž o celém sporu. Tenor rozhodnutí nasvědčuje tomu, že o žádné ze sporných otázek úřad s účinkem právní moci nerozhodl.
Podle § 95 vod. zák. je však min. zeměd. odvolací stolicí, pokud jde o odvolání z vodoprávních rozhodnutí polit. úřadu zem. Bylo tedy žal. min. povinno vydati instanční rozhodnutí ve věci samé, pokud snad nebylo odůvodněno z důvodů procesních (na př. potřebou dalších šetření) odkázati spor in toto nebo in parte k rozhodnutí stolici nižší. Žádné takové důvody nejsou však ani z nař. rozhodnutí, ani z povahy věci patrny. Stížnost vytýká výslovně, že žal. min. na místo vlastního rozhodnutí ve věci, omezilo se na pouhou kasaci. Tím stížnost vytýká vadnost procesního postupu, jímž je st-lka zasažena ve svém procesním nároku na vydání meritorního rozhodnutí. Přes tuto výslovnou námitku stížnosti nemohl se nss přenésti, a nezbylo proto, než nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 7375. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 872-873.