Č. 7087.

Obecní dávky. — župní zřízení. — Řízení správní (Slovensko): * Vyslovil-li ministr pro Slov., že se rozhodnutí župního výboru vydané ve věci, v níž ministr není odvolací stolicí, příčí zákonu jedině proto, že obsahuje nesprávné právní poučení, může podle § 60 žup. zák. zrušiti rozhodnutí župního výboru jen pokud obsahuje toto nesprávné právní poučení.
(Nález ze dne 17. února 1928 č. 2743).
Prejudikatura: Boh. A 5288/26, 5575/26.
Věc: Firma »I. T. Hubert« v B. ( adv. Dr. Bedř. Lormann z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska a proti župnímu výboru v Bratislavě o vrácení obecní dávky.
Výrok: Nař. rozhodnutí ministra s plnou mocí pro správu Slov., pokud zrušilo rozhodnutí župního výboru z 30. září 1924 a nařídilo župnímu výboru vydati nové rozhodnutí, jakož i nař. rozhodnutí župního výboru, zrušují se pro nezákonnost. Důvody: Na základě nál. Boh. A 5288/26 vydal min. pro Slov. nové rozhodnutí z 19. června 1926, v němž vyslovil: 1. že »následkem právního názoru — vysloveného v cit. nál. nss-u — neustaluje si kompetenci k vyřízení odvolání města Bratislavy«, 2. že rozhodnutí župního výboru z 30. září 1924 zrušuje z úřední moci a že nařizuje vydání nového rozhodnutí župním výborem. K odůvodnění výroku sub 2. uvedl min., že rozhodnutí žup. výboru musil zrušit z úřední moci, neboť toto rozhodnutí obsahovalo nesprávné poučení o možnosti dalšího opravného prostředku.
Župní výbor vydal pak nové rozhodnutí z 18. srpna 1926, kterým vyhověl částečně odvolání st-lčinu, podanému z usnesení měst. zastupitelstva ze 7. dubna 1924 a vyslovil, že město Bratislava jest sice povinno vrátiti st-lce dávku, kterou městu zaplatila, avšak pouze tehdy, podá-li st-lka průkaz o okolnostech v novém rozhodnutí žup. výboru blíže uvedených.
Rozhoduje o stížnostech, jež firma 1. E. Hubert podala 1. jak do nového rozhodnutí min. pro Slov. z 19. června 1926, 2. tak i do nového rozhodnutí župního výboru z 18. srpna 1926, vycházel nss z těchto úvah:
Ad 1. Nové rozhodnutí, jež min. pro Slov. vydal po cit. nál. nss-u, obsahuje dva výroky, totiž: 1. výrok, kterým min. odmítl jednati meritorně o odvolání města Bratislavy, podaném z rozhodnutí župního výboru z 30. září 1924, 2. výrok, kterým min. zrušil z moci úřední zmíněné rozhodnutí žup. výboru z 30. září 1924 a nařídil žup. výboru vydati rozhodnutí nové.
Jak patrno z odůvodnění nového rozhodnutí min-ova, zrušil min. rozhodnutí žup. výboru z 30. září 1924 z moci úřední jedině z důvodu, že k rozhodnutí žup. výboru bylo připojeno nesprávné poučení, že totiž z rozhodnutí toho jest přípustno odvolání k vyšší stolici správní.
Stížnost domáhá se sice zrušení nového rozhodnutí ministrova v celém jeho rozsahu, formuluje však stižné body (§ 18 zák. o ss) pouze proti výroku označenému shora č. 2., nikoliv také proti výroku označenému č. 1.
Proti výroku ad 2. namítá st-lka, a) že ministr nebyl vzhledem k cit. nál. nss-u vůbec příslušným zakročiti proti rozhodnutí žup. výboru, a to ani z důvodu, že rozhodnutí to obsahovalo nesprávné právní poučení, b) že i kdyby min. byl býval k tomu příslušným, nesměl zrušiti rozhodnutí žup. výboru v celém jeho rozsahu, nýbrž jenom potud, pokud obsahovalo nesprávné právní poučení. O tomto stanovisku stížnosti uvážil nss:
V cit. nál. vyslovil nss, že min. nebyl příslušným přezkoumávati v cestě instanční meritorně rozhodnutí žup. výboru z 30. září 1924. Naproti tomu nezabýval se nss v cit. nál. vůbec otázkou, zdali a pokud byl min. příslušným zakročiti proti rozhodnutí žup. výboru z 30. září 1924 z moci úřední, tedy ve funkci úřadu dozorčího. K řešení této kompetenční otázky neměl nss, — jednaje o stížnosti do dřívějšího rozhodnutí ministrova ze 16. prosince 1924 — nejmenšího podnětu, kdyžtě dřívější rozhodnutí vydal min. jedině ve funkci stolice odvolací. Za tohoto stavu věci nebránil tedy cit. nál. nss-u sám o sobě ministru, aby po jeho vydání nemohl zakročiti proti rozhodnutí žup. výboru z moci úřední ve funkci úřadu dozorčího. Jak patrno z enunciátu i z důvodů nového rozhodnutí, zrušil ministr tímto novým rozhodnutím rozhodnutí žup. výboru právě a jedině z moci úřední. Otázku, byl-li min. příslušným k takovémuto zakročení z moci úřední, dlužno posouditi zcela samostatně bez ohledu na první názor, vyslovený v cit. nál., kdyžtě v cit. nál. vyslovil nss právní názor toliko o otázce, byl-li min. příslušným přezkoumávati ve funkci stolice odvolací meritorně rozhodnutí žup. výboru. Řeše pak otázku, zdali min. byl příslušným zrušiti rozhodnutí žup. výboru z moci úřední, shledal nss:
Jak jde na jevo z ustanovení odst. 1. a 2. § 60 zák. z 29. února 1920 č. 126 Sb., může min. vnitra zrušiti z moci úřední také ona usnesení žup. výboru, jež se příčí zákonu. Nss vyslovil a blíže odůvodnil již v nál. Boh. A 5575/26 právní názor, že min. pro Slov. jest oprávněn vykonávati právo příslušející podle § 6 cit. zák. min. vnitra. Z toho plyne, že min. jest příslušným zakročiti z moci úřední také v případech, kdy rozhodnutí žup. výboru obsahuje poučení o opravných prostředcích, které se příčí zákonu, a že může tak učiniti, i když není instancí odvolací v dotčené věci.
V daném případě příčilo se poučení o opravných prostředcích, obsažené v rozhodnutí žup. výboru z 30. září 1924, že totiž z tohoto rozhodnutí je přípustno ještě další odvolání k vyšší stolici správní, zákonu, neboť jak bylo dovoženo cit. v nál. Boh. A 5288/26, bylo zmíněné rozhodnutí žup. výboru podle odst. 1. a podle první věty odst. 2. § 58 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. konečným rozhodnutím ve smyslu § 5 zák. o ss.
Ježto tedy poučení o opr. prostředcích, obsažené v rozhodnutí župního výboru z 30. září 1924, příčilo se zákonu, byl min. příslušný zakročiti z úřední moci proti rozhodnutí žup. výboru. Toto zakročení z moci úřední mohl min. provésti i po vydání nál. Boh. A 5288/26, když — prováděje podle § 7 odst. 2 zák. o ss tento nález — vyslovil (vide výrok č. 1), že odmítá jednati meritorně o odvolání, které bylo městem podáno právě v důsledku nesprávného právního poučení, obsaženého v rozhodnutí žup. výboru. Ježto pak z nesprávného právního poučení nesmí straně vzejíti právní újma, byl min. nejen oprávněn, nýbrž i povinen z moci úřední, tedy ve funkci dozorčího úřadu, odstraniti i v tomto stadiu řízení zmíněné nesprávné poučení.
Pokud tedy stížnost stojí na stanovisku, že min. pro Slov. nebyl v daném případě vzhledem k cit. nál. vůbec příslušný zakročiti proti rozhodnutí žup. výboru z důvodu, že rozhodnutí to obsahovalo nesprávné právní poučení, jest stížnost bezdůvodnou.
Naproti tomu shledal nss důvodnou stížnost, pokud namítá, že min. nebyl oprávněn z důvodu nesprávného právního poučení zrušiti rozhodnutí žup. výboru v celém jeho rozsahu.
Poskytuje-li ustanovení § 60 cit. zák. č. 126/1920 ministrovi právo zrušovati z moci úřední také rozhodnutí žup. výboru, jež se příčí zákonu, nelze vzhledem k povaze kompetence dozorčí jakožto institutu výjimečného rázu — pochybovati o tom, že min. může v konkrétním případě zrušiti rozhodnutí žup. výboru jenom potud, pokud se rozhodnutí to podle mínění ministra zákonu příčí.
V daném případě stál min. v novém rozhodnutí sám na stanovisku, že rozhodnutí žup. výboru příčí se zákonu, pokud obsahuje nesprávné poučení o opr. prostředcích. Ale pak byl min. oprávněn zrušiti z moci úřední rozhodnutí žup. výboru jenom potud, pokud právě obsahovalo toto nesprávné poučení, a byl min. oprávněn naříditi žup. výboru pouze, aby dřívější své rozhodnutí znovu stranám intimoval, ovšem bez onoho nesprávného poučení o opravných prostředcích.
Ministr zrušil však rozhodnutí žup. výboru vůbec bez jakéhokoli obmezení, tedy v celém jeho rozsahu, a nařídil žup. výboru zcela všeob. vydati nové rozhodnutí. Tímto postupem překročil však ministr rozsah svého dozorčího práva, příslušejícího mu podle § 60 cit. zák., a jest proto nové rozhodnutí ministrovo, pokud zrušilo rozhodnutí žup. výboru 30. září 1924 a nařídilo žup. výboru vydati nové rozhodnutí, nezákonným, pročež bylo je v těchto směrech zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Ad 2. Župní výbor vydal své rozhodnutí z 18. srpna 1926, kterým znova rozhodl o odvolání st-lčině z rozhodnutí měst. zastupitelstva ze 7. dubna 1926, a to způsobem v meritu podstatně odchylným od svého dřívějšího rozhodnutí z 30. září 1924, jedině v důsledku toho, že min. pro Slov. svým novým rozhodnutím z 19. června 1926 zrušil — a to, jak uvedeno svrchu ad 1. v celém rozsahu — dřívější rozhodnutí žup. výboru a nařídil žup. výboru vydati nové rozhodnutí.
Ježto však nss, jak uvedeno svrchu ad 1., shledal, že toto nové rozhodnutí min-ovo, pokud obsahovalo tyto výroky, jest nezákonným, a ježto nss min-ovo rozhodnutí — v těchto směrech — zrušil podle § 7 zák. o ss, musil nss podle téhož ustanovení zrušiti také nové rozhodnutí žup. výboru, když právě právním podkladem tohoto rozhodnutí, jak také stížnost právem uvádí, byly právě a jedině prv zmíněné nezákonné výroky obsažené v novém rozhodnutí ministrově.
Za tohoto stavu věci neměl nss příčiny, aby se zabýval jednotlivými námitkami stížnosti, brojícími proti novému rozhodnutí žup. výboru, a aby vzhledem k vývodům stížnosti řešil zejména otázku, zdali a pokud by žup. výbor byl vůbec oprávněn vydati nové meritorní rozhodnutí, v němž vycházel — při témž skutkovém základě — z jiného právního názoru, nežli který hájil v dřívějším svém rozhodnutí.

Citace:

č. 7087. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 301-304.