č. 7209.Živnostenské právo: Majitel obchodní živnosti není oprávněn něn, přijímati zakázky na opravu obuvi jím prodané. (Nález ze dne 12. dubna 1928 č. 9071). Věc: František P. v P. proti zemské správě politické v Brně stran přestupku živnostenského řádu. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Trestním nálezem osp-é v P. byl st-l uznán vinným přestupkem § 38 a) živn. ř., jehož se dopustil tím, že přijímá zakázky na opravu obuvi jím prodané, ač má jen opovězenu živnost obchodní, a odsouzen dle § 131 živn. ř. k pokutě 50 Kč, po případě do vězení na 5 dnů. — Odvolání z toho podanému nebylo nař. rozhodnutím vyhověno — — — — — — —.Stížnost namítá, že nař. rozhodnutí spočívá na nesprávném výkladu zákona a snaží se dovoditi, že ustanovení posledního odstavce § 38 a) živn. řádu, nemá-li tu býti rozpor s předpisy, obsaženými v odstavcích předcházejících, nelze vyložiti jinak, než že majitelé obchodní živnosti nesmějí prováděti opravy obuvi ve vlastní režii a nesmějí přijímati zakázky na opravu obuvi koupené jinde, než u dotyčného majitele obchodní živnosti, není jim však bráněno, aby přijímali zakázky na opravu obuvi, která byla svého času u nich koupena. Výklad, který se tu stížnost snaží dáti cit. ustanovení, nelze uznati za správný. V prvých dvou odstavcích § 38 a) živn. ř. jsou povšechně vymezena oprávnění obch. živnosti na jedné straně, a výrobních živnosti na straně druhé, kdežto v posledních dvou odstavcích jsou specielně vymezena oprávnění obchodu šatstvem a obuví, co do oprávnění bráti míru a přijímati zakázky na opravy. Obsahují tedy poslední dva odstavce samostatné, od prvých dvou odstavců odchylné předpisy (srovn. slova »toliko potud« a »toto omezení« v odst. 3), a to jednak v tom směru, že braní míry jest majitelům těchto dvou druhů živností obchodních, pokud živnost tu neprovozovali již dne 1. ledna 1907, dovoleno pouze potud, pokud je toho třeba, aby vybrali vhodné zboží ze svého skladu (odst. 3), jednak v tom směru, že jim nepřísluší vůbec právo přijímati zakázky na opravu obuvi. resp. šatstva, třeba živnost svoji provozovali již přede dnem 1. ledna 1907 (odst. 4). Když zákon pro tyto dva druhy obch. živností zcela jasně stanoví něco jiného než pro obch. živnosti vůbec, pak nelze se dovolávati právem toho, že předpisy platné pro obchodní živnosti se zbožím obuvnickým a oděvnickým mají býti vykládány tak, aby byly v souladu s předpisy platnými pro ostatní živnosti obchodní. Zákaz obsažený ve 4. odstavci § 38 a) není nijak omezen, vztahuje se tedy na veškerou obuv bez rozdílu, kým byla dodána osobě, jež ji dává opravovati. Nesmí tedy obchodník obuví přijímati zakázky ani na opravu obuvi jím dodané. Vykládal-li si žal. úřad ustanovení 4. odst. § 38 a) ve smyslu právě uvedeném, pak jednal ve shodě se zákonem.