Č. 7395.

Vojenské věci. — Bytová péče: Do jaké míry jsou podle § 10 č. 9 voj. ubyt. zák. z povinnosti ubytovací vyňaty místnosti, jichž ke svému ubytování potřebuje držitel bytu?
(Nález ze dne 4. července 1928 č. 18976).
Věc: František a Emilie E. v P. (adv. Dr. Jan Procházka z Prahy) proti ministerstvu národní obrany o ubytování vojska.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: V domě čp. ... v P., v němž obývali st-lé s dvěma dospělými syny ve IV. patře byt o 2 pokojích s přísl., uprázdnil se úmrtím dosavadního nájemníka, kapitána v. v., byt v III. poschodí o 3 pokojích s příslušenstvím. — Výměrem z 10. ledna 1927 pojal magistrát hl. m. Prahy podle § 9 min. nař. č. 119/1895 ř. z. a zák. č. 118/24 uvolněný byt ten do výkazu o obsazovacím prostoru. — Výměrem z 12. února 1927 propustil magistrát tento byt v III. poschodí ze zápisu do onoho výkazu, ježto bylo zjištěno, že vlastníci domu přestěhovali se z dosavadního svého bytu ve IV. poschodí do uvedeného bytu v III. poschodí. Zároveň pojal však magistrát byt ve IV. poschodí o 2 pokojích s příslušenstvím do výkazu o obsazovacím prostoru.
Proti výměru tomu bránili se st-lé v postupu instančním. Výnosem zsp-é v Praze ze 14. května 1927, jehož důvody převzalo žal. min. nař. rozhodnutím za své, nebylo odvolání vyhověno, ježto jde v tomto případě o samostatný byt ve IV. poschodí, kdežto st-lé sami s rodinou obývají samostatný byt v III. poschodí, který byl původně pojat do výkazu o obsazovacím prostoru, avšak později z něho vyškrtnut. Ve smyslu § 1 odst. 3 vl. nař. č. 119/24 mohli by se st-lé dovolávati škrtnutí obytných místností z výkazu o obsazovacím prostoru z bytu jimi obývaného, kdyby tyto byly zapsány, nemohou však současně uplatňovati svoji bytovou potřebu na jiný samostatný byt.
Stížnost proti nař. rozhodnutí namítá, že zákonné předpisy, zejména § 1 vl. nař. č. 119/24 nečiní rozdílu mezi bytem a jednotlivými místnostmi. Zápis určitého bytu do výkazu nemůže brániti vlastníku domu, aby uplatňoval nárok na uvolněný byt v mezích zákona, a zápis se musí omeziti na ony místnosti, na které vlastník domu nároku nemá. St-lé měli byt o 3 pokojích; magistrát pojal do výkazu 2 pokoje, st-lé mají však vzhledem k počtu členů domácnosti (4) nárok ještě na jeden pokoj, na němž nic nemění okolnost, že pokoj, který st-lé chtějí získati, je v jiném poschodí a patří k jinému bytu.
Nss neshledal stížnost důvodnou. — —
Podle § 10 č. 9 ubyt. zák. č. 93/1879 jsou z voj. ubytování vyloučeny mimo jiné místnosti potřebné k bydlení nositele ubytovacího břemene (Quartierträger). Nositelem ubytovacího břemene dlužno podle zák. č. 118/1924 rozuměti nejen majitele domu, nýbrž i pouhého držitele bytu. Počet místností, které podle § 10 č. 9 ubyt. zák. č. 93/79 ř. z. z důvodů bytové potřeby z povinnosti ubytovací jsou vyňaty, stanoví podrobně § 1 (3) nař. č. 119/24.
Držitel bytu může se domáhati vyloučení ze zápisu o obsazovacím prostoru z důvodu cit. zák. předpisů jen potud, pokud dotyčné místnosti patří k jeho bytu, totiž k jeho bytové jednotce, a pokud nepřesahují počet místností v předpisech těch stanovený. Tato ustanovení neposkytují však práva, aby se držitel bytu domáhal z titulu vlastní potřeby bytové vyloučení ze zmíněného zápisu stran oněch místností, které tvoří samostatnou bytovou jednotku jinou, nebo tvoří součást bytové jednotky jiné, pokud takové jednotlivé místnosti bytu jiného nestaly se na základě povolení úřadu ve smyslu § 1 odst. 2 zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23 součástí bytové jednotky, ve které držitel bytu skutečně bydlí.
Nemá tudíž stížnost pravdu, domnívá-li se, že nedosahuje-li vlastní bytová jednotka, držitelem domu obývaná, počtu místností podle § 1 (3) nař. č. 119/24 přípustnou, může držitel domu činiti z důvodu své bytové potřeby nárok, aby ze zápisu do obsazovacího prostoru byly vyňaty i místnosti, které patří k samostatné bytové jednotce jiné.

Citace:

č. 7395. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 909-910.