Č. 7227.

Obecní úředníci: 1. Zákony č. 35/1908 česk. z. z. a 443/ 1919 Sb. znají v obcích s nejméně 5000 resp. 3000 obyvately jen obecního úředníka ustanoveného pro určitý obor služby (§ 3), nikoliv obecního úředníka bez takového určení. — II. * Není překážky, aby zsv dispens od právní kvalifikace konceptního úředníka podle § 3 I., odst. 2. zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. česk. udělil až dodatečně po ustanovení dotčeného úředníka. Takovouto dodatečnou dispensí se neplatnost ustanovovacího aktu (§ 5, odst. 2. cit. zák.) dodatečně sanuje. — III. * Obecní úředník, který za účinnosti zák. č. 35/1908 byl platně ustanoven úředníkem pro obor služby konceptní podle § 3, I, cit. zák., má podle § 41, odst. 1. a 2. zák. č. 443/1919 — optoval-li pro tento zákon — nárok na to, aby byl uznán za úředníka konceptního ve smyslu tohoto zák., i když nemá kvalifikace předepsané pro toto místo v § 3 zák. 443/1919.
(Nález ze dne 24. dubna 1928 č. 4899.)
Prejudikatura: Boh. A. 1604/22.
Věc: Městská obec Š. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) a Adolf B. ve Š. ,(adv. Dr. Kar. Wolf z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran služebního postavení Adolfa B.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Usnesením měst. zastupitelstva ve Š. ze 7. ledna 1913 bylo Adolfu B., ač nevykazoval zákonem předepsané a konkursem požadované právnické kvalifikace, propůjčeno provisorně místo obecního úředníka konceptního ve smyslu zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. Usnesením z 12. ledna 1914 byl v tomto postavení, počínaje 1. února 1914, ustanoven definitivně a udělen mu titul měst. tajemníka. Okr. výbor vzal výměrem z 25. února 1914 ustanovení to na vědomí. Podáním z 27. prosince 1919 žádal Adolf B., aby jeho služební poměr byl napříště posuzován podle zák. č. 443/19. Usnesením z 24. února 1920 upraveny mu požitky podle tohoto zák. a přiznáno mu služné podle VIII. hodn. tř. stát. úředníků.
Podáním z 18. března 1924 požádala obec š-vská zsv v Praze, aby ve smyslu § 3 I. odst. 2 zák. č. 35/1908 z. z. upustil pokud se týče Adolfa B. dodatečně od předepsané právnické kvalifikace, poněvadž obec měla v r. 1913 obyvatel 5600, a poměry odůvodňovaly ustanovení jeho úředníkem konceptním. Zsv výnosem z 31. prosince 1924 prohlásil, že o této žádosti nemůže ve smyslu § 3 I. odst. 2 zák. č. 443/1919 jednati, poněvadž toto ustanovení mluví toliko o obcích s 3000—5000 obyvatel, obec š-ská má však přes 5000 obyvatel. Na to se měst. zastupitelstvo 30. ledna 1925 usneslo zrušiti služ. poměr Adolfa B. dnem 31. lednem 1925. K rekursu Adolfa B. zrušila osk rozhodnutím z 8. dubna 1925 usnesení. Odvolání podané z rozhodnutí tohoto obcí š-skou bylo nař. rozhodnutím zamítnuto. — — — —
Rozhoduje o stížnostech byl nss veden těmito úvahami:
Nař. rozhodnutí obsahuje dvojí výrok: 1. vyslovuje, že Adolf B. jest v obci Š. ve veřejnoprávním služ. poměru ve smyslu zák. č. 35/1908 a 443/1919, a že obec pro nedostatek důvodů uvedených v § 26 cit. zák. nebyla oprávněna tento služ. poměr jednostranně zrušovati, 2. že za účinnosti zák. č. 443/1919 ani Adolf B. nemůže v obci š-ské platně obstarávati službu konceptní, ani zsv nemůže od požadavku právn. kvalifikace pro konc. úředníka při této obci upustiti. Obec Š. napadá výrok ad 1., Adolf B. naříká výrok, že za účinnosti zák. č. 443/1919 nemůže v obci Š. platně vykonávati službu konceptní. — — —
Výrok, že Adolf B. nemůže v obci š-ské platně obstarávati službu konceptní, nedává znáti dosti jasně, co vlastně žal. úřad jím míní. Poněvadž však podle organisace obecní samosprávy nemá úředník obecní — úředníka konceptního nevyjímaje — samostatné pravomoci úřední, nýbrž je pouhým pomocníkem starosty a ostatních obecních orgánů, nemůže výrokem oním býti míněno, že by Adolf B. nemohl platně předsebráti nějaké úkony úřední. Smysl onoho výroku není zřejmě jiný, nežli, že Adolfa B. nelze uznávati za úředníka konceptního ve smyslu zák. č. 443/ 1919.
Takto pojato, obsahuje nař. rozhodnutí v sobě ovšem — jak stížnost obce právem namítá — rozpor, když sub 1. vyslovuje, že Adolf B. je úředníkem obecním ve smyslu zák. č. 35/1908 a 443/1919, sub 2. však prohlašuje, že nelze ho pokládati za úředníka konceptního. Vždyť jak zákonu z r. 1908, tak i zákonu r. 1919 ustanovení úředníka obecního povšechně, bez určení určité kategorie, je pro obec s nejméně 5000 resp. 3000 obyvatel neznámo. Zákony ty znají jenom úředníky určitých kategorií, uvedených v § 3 sub I-IV. Úředník ustanovuje se v těchto obcích vždy jen pro určitý obor služ., kterým je služ. postavení jeho determinováno. Byl-li pak úředník v určité obci ustanoven za účinnosti zák. č. 35/1908 platně úředníkem pro obor služby konceptní, je podle § 6 odst. 2 zák. č. 443/1919 způsobilý v této obci býti úředníkem konceptním i za účinnosti zák. posléze uvedeného, třebas neměl právn. kvalifikace tímto zákonem nyní pro konc. úředníka v oné obci ustanoveného předepsané, a podle § 41 odst. 1 a 2 tohoto zák. má právní nárok, aby »ve svém dosavadním úředním postavení« — tedy iako úředník konceptní — i za účinnosti zák. č. 443/1919 byl uznán. (Srovn. Boh. A 1604/22 první odstavec důvodů). Byl-li tedy Adolf B. ustanoven podle zák. č. 35/1908 pro obor služby konceptní, je i za účinnosti zák. č. 443/1919, pro nějž optoval, buď úředníkem konceptním, anebo — nebylo-li jeho ustanovení platným — není obecním úředníkem vůbec. Není však možno upírati mu jen na jedné straně povahu úředníka konceptního pro nedostatek zákonné způsobilosti pro ustanovení v tomto oboru služebním, na druhé straně však uznávati ho za obecního úředníka nějaké jiné kategorie nebo bez určení kategorie vůbec, za jakého nikdy ustanoven nebyl. Zmíněný rozpor, který činí nař. rozhodnutí zmatečným, způsoben byl nesprávným právním názorem žal. úřadu.
Výrok, upírající Adolfu B. povahu obecního úředníka konceptního je odůvodněn tím, že jmenovaný neměl náležitosti předepsané pro ustanovení úředníkem konceptním podle zák. č. 35/1908, a že zsv za účinnosti zák. č. 443/1919 od této náležitosti nemůže již upustiti. Než s tímto názorem nelze souhlasiti.
Adolf B. byl ustanoven v r. 1913, tedy za účinnosti zák. č. 35/1908, konc. úředníkem města Š., které tehdy mělo více než 5000, ale méně než 7000 obyvatel. Podle § 3 I. 1 mohl v obcích s nejméně 5000 obyvatel za úředníka konceptního zásadně ustanoven býti jen ten, kdo prokázal absolvování studií právnických a úspěšné složení teor. stát. zkoušek nebo rigoros. Podle § 3 I. 2 mohl zv v obcích majících 5000 až 7000 obyvatel za odůvodněnou žádost obce upustiti od právnické kvalifikace úředníka konceptního, jenž má býti ustanoven.
§ 5 cit. zák. stanoví, že, jakmile zákon nabude moci, mají za úředníky ustanovovány býti jenom osoby takové, které dle ustanovení §§ 2—4 jsou k tomu způsobilé, a v odst. 2 prohlašuje, že ustanovení osoby, jež nemá způsobilosti ve smyslu tohoto zák., jest neplatno. Z předpisu toho jest ovšem patrno, že ustanovení §§ 2—4 jsou zásadně míněna jako normy juris cogentis, jichž nezachování působí, že to které ustanovení jim odporující jest absolutně neplatno. Z této zásady připouští však zákon sám výjimku, když v § 3 I. 2 stanoví, že v obcích s 5000—7000 obyvatel může zv od požadavku právn. kvalifikace konc. úředníka, jenž má býti ustanoven, upustiti. Tímto ustanovením dává zákon na jevo, že v uvedených hranicích normu § 3 I. 1 nesluší pokládati za normu přísně kogentní, nýbrž toliko za pravidlo, jehož platnost v konkrétním případě podle uvážení dohlédacího úřadu může býti vyloučena. V odst. 2 dochází tedy výrazu myšlenka, že v obcích mezi 5—7000 obyvatel mohou službu konceptní obstarávati také úředníci bez právn. kvalifikace, když to zv uzná přípustným vzhledem k skutečným poměrům a potřebám obce. Tímto ustanovením měly pro uvedené obce býti zmírněny tvrdosti, které by pro ně bez nutkavého důvodu mělo příliš přísné provádění principu odstavce 1, — tendence to, která nejnověji plně se uplatnila v § 24 druhé fin. novely obecní č. 77/1927, která od požadavku právnické kvalifikace pro úředníky konceptní upustila ve všech obcích majících méně než 10000 obyvatel.
Jsou-li však konec konců pro posouzení přípustnosti ustanovení konc. úředníka bez kvalifikace právnické směrodatný objektivně dané poměry a potřeby obce, pak nemůže činiti rozdílu, zda ustanovení takového úředníka stalo se na základě předchozí dispense zv-u — jak to ovšem odst. 2 předpokládá jako pravidlo — či bylo-li teprve dodatečně schváleno. Jedině rozhodným jest, zda zv k ustanovení takového úředníka dal svůj souhlas. Nepodstatno naproti tomu jest, zda souhlas ten byl dán předem či teprve dodatečně. Takovým dodatečným souhlasem nezákonnost ustanovení — o sobě účinného, a toliko cestou dozorčí zrušitelného — se dodatečně sanuje. Bylo-li však zásadně přípustno dodatečně uděliti souhlas k ustanovení Adolfa B., pak nevadila tomu ani okolnost, že zatím nabyl účinnosti zák. č. 443/1919. Arciť nemohl by zsv dáti souhlas, aby v obci s 5000— 7000 obyvatel za účinnosti tohoto zákona ustanoven byl konc. úředníkem úředník bez kvalifikace právnické. Ale o to tu nešlo, nýbrž o to, aby dodatečně byl dán souhlas k ustanovení takového úředníka, jež se stalo za účinnosti zák. č. 35/1908. Přípustnost ustanovení Adolfa B. bylo proto posuzovati nikoli podle zák. č. 443/1919, nýbrž podle zák. č. 35/ 1908, a podle tohoto zák. — jak uvedeno — ustanovení to principielně nepřípustno nebylo.
Z toho, co uvedeno o povaze normy § 3 I. odst. 2 zák. č. 35/1908, plyne však dále také jen důsledek, že ustanovení osoby bez právn. kvalifikace úředníkem konceptním v obcích v této normě uvedených je sice nezákonné, není však absolutně neplatné. Může proto sice podle § 43 zák. dohlédacím úřadem z moci dozorčí býti zrušeno, naproti tomu nemůže obcí jednostranně o vlastní újmě býti odvoláno dotud, dokud obec nezažádavši dodatečně za dispens ve smyslu § 3 I. 2. zák. č. 35/1908 nebyla s touto svou žádostí definitivně zamítnuta. To se však v daném případě ještě nestalo, neboť žádost obce z 18. března 1924 za dodatečnou dispens ve smyslu § 3 I. 2. zák. č. 35/1908 nevyřídil zsv věcně, nýbrž — pojímaje nesprávně petit její — odmítl o ní jednati veě smyslu zák. č. 443/1919, a petit obce tedy nevyřídil, takže platnost ustanovení Adolfa B. úředníkem konceptním podle zák. č. 35/1908 je dosud in suspenso.
Poněvadž tedy zsv, vycházeje z mylného výkladu směrodatných předpisů zákonů o obecních úřednících, dospěl k výroku jednak, že Adolf B. je sice úředníkem obecním, jednak však, že mu nepřísluší povaha úředníka konceptního, za jakého jedině byl ustanoven, a vydal takto rozhodnutí, které si vnitřně odporuje, slušelo nař. rozhodnutí zrušiti podle zák. o ss.

Citace:

č. 7227. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 586-589.