Č. 7164.

Vodní právo. — Řízení správní: I. účelem kolaudačního řízení podle § 97 česk. vod. zák. jest toliko zjistiti, zda provedení vodního díla souhlasí s uděleným vodoprávním konsensem. — II. Pro řízení kolaudační neplatí zásada koncentrační.
(Nález ze dne 21. března 1928 č. 6728.)
Věc: Antonín H. a synové v K. (adv. Dr. Viktor Kaplan z Prahy) proti ministerstvu zemědělství (za zúč. firmu Jana F. dědicové v M. adv. Dr. Cyril Vaněk z Prahy) stran vodoprávního konsensu k používání turbin.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím bylo vysloveno, že udělením konsensu k po užívání turbin vodním právům zúčastněné strany nikterak není prejudikováno, se zrušuje pro nezákonnost. Jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lka jest majitelkou přádelny, na kterou nahání vodu z řeky Ú. jezem zřízeným pod odpadním kanálem továrny Jana F. dědicové v M. (dnešní to zúčastněné strany). Dne 16. června 1915 oznámila st-lka okr. hejtmanství v T., že zamýšlí zastaralé turbiny svojí továrny zaměniti novými turbinami systému Francisova. Výnosem z 15. července 1915 bylo st-lce na základě místní komise konané dne 9. července 1915 uděleno povolení k provedení projektu. Po dohotovení turbinového zařízení nařídila osp v T. kolaudační komisi a to 16. dubna 1919. Ještě dříve zakročila však firma Jana F. dědicové v M. podáním u okr. hejtmanství v T., dovozujíc, že provedla měření, z nichž seznala, že jez st-lčin vykazuje ke škodě firmy Jana F. dědicové proti stavu konsentovanému značné úchylky a žádala, aby jez byl uveden ve stav odpovídající konsensu.
Výměrem osp-é v T. z 2. srpna 1919 bylo stěžující si firmě vzhledem k výsledku kolaudačního řízení konaného dne 29. dubna 1919 uděleno povolení k používání turbinového zařízení povoleného výměrem z 15. července 1915. K tomu bylo dodáno, že povolením k užívání se v žádném směru neprejudikuje vodním právům ostatních majitelů vodních práv, zejména ne firmě Jana F. dědicové.
Proti rozhodnutí tomuto podaly rekurs jak st-lka, tak i zúčastněná firma Jana F. dědicové. Rekurs firmy Jana F. dědicové byl výměrem zsp-é v Praze z 5. března 1921 zamítnut a to v podstatě z toho důvodu, že šlo v daném případě toliko o řízení kolaudační ve smyslu § 97 vod. zák. Naproti tomu vyhověla zsp rekursu dnešní st-lky týmž rozhodnutím do té míry, že vyloučila jako zbytečný a k věci nenáležející odstavec nálezu kolaudačního, podle něhož udělením konsensu k používání díla nikterak není prejudikováno ostatním oprávněným, zejména firmě Jana F. dědicové. Proti tomuto rozhodnutí použila firma Jana F. dědicové dalšího opravného prostředku. Rozhodnutím nyní nař. min. zeměd. 1. vložilo do kolaudačního nálezu spornou doložku, a to v tomto znění: »Udělením konsensu k používání turbin vodním právům »Jana F. dědicové« nikterak není prejudikováno«, 2. uložilo osp-é v T. jako vodoprávnímu úřadu I. stolice, aby o obsahu výtek firmy »Jana F. dědicové« vznesených v protokole z 29. dubna 1919, jakož i v podáních této firmy v příčině stavu jezu vodního díla fy Antonín H. a synové, jenž prý s vodními právy firmy této se nesrovnává, zavedla zvláštní řízení a dle výsledku jeho v prvé stolici rozhodla.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss následovně:
Nař. rozhodnutím bylo instančně zakončeno řízení o kolaudaci vodního díla (turbin) st-lce vodoprávním konsensem z 15. července 1915 povoleného. Šlo tedy o řízení podle § 97 česk. zák. vod. V průběhu tohoto řízení vznesla dnešní zúčastněná strana různé námitky, z nichž pro dnešní spor má význam jedině námitka, že udělený vodoprávní konsens vychází nikoliv od vodoprávních poměrů, jež de jure v době projednávání projektu existovaly, nýbrž od poměrů vodních, které tu byly de facto a příčily se stavu právnímu. Těmito námitkami usilovala zúčastněná strana především o to, aby kolaudace prováděného díla byla odložena až do vyřízení sporu, zahájeného námitkou právě vznesenou. Této žádosti úřady vodoprávní nevyhověly. Za to však v poslední stolici bylo vyhověno eventuálnímu petitu zúčastněné strany potud, že do kolaudačního výměru byla pojata doložka, že kolaudací neprejudikuje se nikterak vodním právům této zúčastněné strany.
Uvažuje o stížnosti proti pojetí této doložky do kolaudačního nálezu, musil nss především hleděti k tomu, že řízení kolaudační podle § 97 česk. vod. zák. má specifický, zcela přesně vymezený účel, t. j. že má se jím zjistiti, zdali provedení vodního díla souhlasí s uděleným vodoprávním konsensem. Tato a jenom tato otázka má tvořiti předmět kolaudačního řízení. Zúčastněná strana vznesla tedy do řízení kolaudačního otázku, která do tohoto řízení nenáleží a zejména proti vůli podnikatele vodního díla do něho zatažena býti nemůže. Zdali spor námitkou zúčastněné strany vznesený sluší vyříditi v řízení podle § 72 vod. zák., či sluší-li procesně postupovati jinak, než podle ustanovení právě citovaného, jest otázka, kterou za dané situace procesní nss-u nenáleželo řešiti. Žal. úřad byl by nepochybně zůstal v mezích zákonem pro kolaudační řízení vytčených, kdyby spor o námitce dnešní zúčastněnou stranou v tomto řízení vznesené byl z řízení kolaudačního a zejména z výměru kolaudačního vyloučil způsobem tak nepochybným, že by tím právní situace žádné z obou stran sporného poměru nebyla nijak dotčena. Žal. úřad však do svého rozhodnutí pojal doložku, že kolaudačním výměrem není vodním právům dnešní zúčastněné strany nikterak prejudikováno. Doložka tohoto obsahu může však býti vykládána různým způsobem, a není vyloučen ani výklad (lhostejno, zda správný či nesprávný), že zúčastněná strana není s dotčenou svojí námitkou prekludována, třeba že ji v řízení konsensním neuplatnila. Může-li doložka kolaudačního výměru míti i tento smysl, pak ovšem nelze říci, že ji právní situace stran není nijak dotčena. Žal. úřad arci uno actu odkázal spor o dotčené námitce do zvláštního řízení v první stolici. Leč ani tím neodňal sporné doložce způsobem zcela nepochybným jakýkoli vliv na postavení stran, neboť i v tomto řízení mohl by doložce býti připisován význam dnešní st-lce nepříznivý, čímž by procesní posice její byla ztížena.
Pojav do kolaudačního nálezu doložku, která do něho nenáleží a neodňav jí zcela nepochybně jakýkoli potencielní vliv na právní situaci zúčastněných stran, odchýlil se žal. úřad od ustanovení § 97 vod. zák. o řízení kolaudačním, což nelze ospravedlniti ani okolností, o kterou se žal. úřad opírá, t. j. že st-lka proti pojetí sporné doložky do výměru kolaudačního v řízení správním nic nenamítala. Neboť není správný názor žal. úřadu, že st-lka je se svými námitkami proti pojetí doložky této do kolaudačního nálezu prekludována. Jednak není koncentrační zásada pro řízení kolaudační zákonem předepsána, jednak a zejména neplatí tato zásada vůči podnikateli vodního díla, nýbrž vztahuje se toliko na námitky proti projektovanému vodnímu dílu (§ 82 vod. zák.). Slušelo tedy nař. rozhodnutí v této části zrušiti dle § 7 zák. o ss.
Pokud stížnost brojí proti tomu, že žal. úřad uložil osp-é v T. jako vodoprávnímu úřadu prvé stolice, aby o námitce, kterou zúčastněná strana v řízení kolaudačním vznesla, vytknuvši nesouhlas skutečného stavu st-lčina jezu se stavem právním, provedl zvláštní řízení a aby v něm o námitce v první stolici rozhodl, je stížnost již důsledkem toho, co svrchu bylo vyloženo, bezdůvodná a bylo ji proto v této části jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

Č. 7164. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 463-465.