Č. 7195.

Rodinné právo. — Zaměstnanci veřejní (Slovensko): * Zaměstnanec, jehož manželství bylo pravoplatným rozsudkem soudním rozloučeno (»zrušeno«) podle § 77 lit. a) zák. čl. XXXI: 1894, 3
nemá nároku, aby při stanovení drahotního přídavku byl podle § 6 1. odst. 5. zák. č. 394/22 vzat zřetel na bývalou manželku.
(Nález ze dne 3. dubna 1928 č. 8183.)
Prejudikatura: Boh. A 3616/24, 4726/25.
Věc: Robert W. v K. proti referátu ministerstvu školství a národní osvěty v Bratislavě stran drahotního přídavku pro manželku. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem žal. úřadu z 15. října 1923 byly na žádost patronátu evangelického gymnasia v K. poukázány státní doplňky platové do výše požitků státních profesorů profesorům zmíněného gymnasia — mezi nimi též st-li — při tom byl st-li poukázán jednotný drah. přídavek jako svobodnému a částka měs. 400 Kč na povinné vydržování jeho manželky a dítěte, dokud ovšem rozdíl drah. přídavku I. a III. rodinné třídy a přídavek na jedno dítě nebude menší než ročně 4800 Kč. Když však st-l dne 26. července 1925 uzavřel nový sňatek a oznámil to žal. úřadu s tím, že jeho závazky vůči rozvedené manželce a dítěti se tím nemění, vyslovil žal. úřad nař. rozhodnutím, přihlížeje k rozsudku sedrie v Levoči z 18. listopadu 1922, jakož i notářské smlouvě z 19. července 1921, že ruší poukaz výplaty měsíční částky 400 Kč, jež byla st-li poukázána výnosem z 15. října 1923; současně poukázal žal. úřad svoji likvidaturu, aby st-li k doplňkům služného a bytného a jednotnému drah. přídavku dosud mu vyplácenému podle výše cit. výnosu od 1. ledna 1923 až na další opatření, nejdéle zatím do 31. prosince 1926, poukázal podle odstavce 6 části I. § 6 zák. č. 394/22 částku 2400 Kč, kterou st-l skutečně přispívá na výživu syna Štěpána z rozloučeného manželství, který nežije s otcem ve společné domácnosti. K tomu poznamenal žal. úřad, že příspěvku na výživu rozloučené manželky v částce ročně 2400 Kč, kterou st-l jí skutečně přispívá, jemu přiznati nelze pro nedostatek právního nároku, poněvadž ustanovení odst. 5 části I. § 6 cit. zák. týká se jen zaměstnanců rozvedených. Konečně vyslovil úřad, že přeplatky, jež vznikly tímto opatřením do konce března 1926 v částce 7800 Kč, budou st-li sráženy v měsíčních částkách po 200 Kč.
O stížnosti uvážil nss takto:
St-l je profesorem církevního gymnasia a požívá jako takový státní doplňky platové; na sporu je, zda mu i po »zániku« jeho prvého manželství, zejména pak po uzavření nového sňatku náleží měsíční částka 200 Kč na dřívější (první) manželku. Podle § 5 zák. č. 394/22 mají státní zaměstnanci nárok na »jednotný drah. přídavek«. Podle čl. V. vl. nař. č. 34/23 zařaďují se zaměstnanci pro jednotný drah. přídavek podle stavu rodiny do osmi tříd způsobem tam uvedeným. Podle § 6 oddíl I. odst. 5 cit. zák. jsou rozvedení zaměstnanci, jsou-li povinni pečovati o výživu rozvedené manželky, — co do výměry drah. přídavku — 394/1922 sb., § 6.od.1.5
Zák. č. 394/22 přidržuje se tu — jak patrno zejména též z protikladu v § 6 I. odst. 6 — nomenklatury rak. o. z. o., resp. čsl. zák. o obřadnostech smlouvy manželské z 22. května 1919 č. 320 Sb. (doplněného zákonem ze 14. dubna 1924 č. 113 Sb.), kde se přesně rozeznává mezi »rozlukou« manželství, mající v zápětí úplný zánik manželství s možností uzavříti manželství nové, a mezi pouhým »rozvodem« od stolu a lože, při kterém svazek manželský trvá dále a nový sňatek není možný (srovnej §§111, 115, 118, 133 a j. o. z. o. a §§ 13, 15 a násl. cit. zák. č. 320/19). Předpis § 6 I. odst. 5 zák. č. 394/1922 platí tedy jenom v případě pouhého rozvodu manželství, a nelze předpis ten, jakožto předpis výjimečný, ani přímo ani obdobou rozšiřovati na případ rozluky.
Uh. zák. čl. XXXI: 1894 zná rovněž případ úplného zániku manželství, který nazývá v oddílu pátém (§§ 73 a násl.) »zánikem /zrušením) manželství« (a házasság megszúnése, Aufhören der Ehe), který podle § 73 nastane buď smrtí druhého manžela nebo soudním rozloučením (biroi felbontás) a který v podstatě rovná se »rozluce« manželství podle práva platného v Čech., na Mor. a ve Slez., a případ pouhého rozvodu od stolu a lože (oddíl VI. Agytól és asztaltól való elválás, Trennung von Tisch und Bett), který se rovná v podstatě »rozvodu« podle práva platného v Čech., na Mor. a ve Slez.
Nárok podle shora cit. předpisu § 6 oddílu I. odst. 5 zák. 394/22 má tedy jen zaměstnanec rozvedený od stolu a lože podle oddílu VI. zák. čl. XXXI: 1894, nikoliv zaměstnanec, jehož manželství zaniklo podle oddílu V. cit. zák. čl. smrtí druhého manžela anebo soudním »zrušením« podle § 73 a násl. cit. zák. čl.
V daném případě bylo prvé manželství) st-lovo rozsudkem sedrie v Levoči z 18. listopadu 1922 zrušeno (scilicet rozloučeno ve smyslu práva platného v Čech., na Mor. a ve Slez., resp. zák. 394/22) podle § 77 a) zák. čl. XXXI/1894. Pravoplatností tohoto rozsudku pozbyl tudíž st-l nároku na to, aby při výměře drah. přídavku byl vzat zřetel na bývalou jeho manželku.
Na tom nemění nic ta okolnost, že se st-l zavázal podle notářské listiny z 19. července 1921 platiti své (býv. první) manželce do 20. ledna 1930 měsíční sustentaci 200 Kč, ani že st-l druhý sňatek uzavřel teprve dne 26. července 1925 a že nemá nároku na přídavek na druhou manželku. Neboť nárok, aby na manželku byl vzat zřetel při stanovení rodinného přídavku, platí toliko v příčině »manželky«, tedy za trvání manželského svazku s úchylkami podle odst. 5 oddílu I. § 6 zák. 394/22, a nemůže nárok tento býti rozšířen ujednáním mezi (bývalými) manžely; pro zánik nároku toho pak rozhoduje jedině doba zániku manželství, nikoliv doba uzavření nového sňatku; okolnost pak, že st-l nemá nároku na přídavek na novou (druhou) manželku, je odůvodněna přímým předpisem § 6 oddílu II. zák. 394/22.
St-l neměl tedy ode dne zániku prvého sňatku nároku na to, aby na býv. jeho manželku byl vzat zřetel při vyměření jednotného drah. přídavku.

Citace:

Č. 7195. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 522-524.