Č. 7023.

Obecní notáři (Slovensko): * Při úpravě pense býv. obecního nebo obvodního notáře podle zák. č. 310/24 hleděti jest v příčině stanovení drah. přídavku k manželce jeho jen tehdy, má-li tato nárok na vdovskou pensi podle dotčeného notářského pensijního statutu.
(Nález ze dne 12. ledna 1928 č. 426).
Věc: Julius S. v L. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran odpočivných požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl obecním notářem a roku 1917 byl pensionován.
Dne 8. srpna 1925 vyplnil st-l dotazník k cíli zvýšení pense podle zák. č. 310/24. — Nař. rozhodnutím byly mu podle zásad zák. č. 310/24 v souhlase s gfř v Bratislavě od 1. ledna 1925 počínaje přiznány odpočivné požitky: 1.) pense ročních 6119 Kč 40 h, t. j. 94% pens. základu (služné 5208 Kč a 50% praž. místního přídavku 1302 Kč), 2.) drah. přídavek podle I. rodinné třídy, 3.) mimořádná a nouzová výpomoc pro st-le měsíčně po 126 Kč. Drah. přídavek na manželku mu přiznán nebyl proto, že se oženil v pensi.
O stížnosti uvažoval nss následovně: St-l namítá, že mu měl býti přiznán drah. přídavek na manželku, ježto prý žádný zákon neobsahuje ustanovení o tom, že drah. přídavky nepřísluší na manželku tomu, kdo se oženil teprve v pensi. O námitce této uvažoval nss toto: Podle § 1 zák. č. 310/1924 upravují se odpočivné požitky ob. a obv. notářů na Slov., pokud zákon tento jinak nestanoví, podle zásad zák. ze 17. prosince 1919 č. 2 a 3 Sb. z roku 1920, ze 3. března 1921 č. 99 Sb. a s omezeními, obsaženými v č. 394 Sb zák. z 20. prosince 1922. Dle čl. I. § 2 č. 2 cit. zák. č. 99/1921 se členové rodiny počítají pro nárok na drah. přídavek pouze tehdy, jestliže jsou dány podmínky, jež by pro ně zakládaly nárok na zaoptř. požitek. Tato zásada došla výrazu v § 15 zák. č. 394/1922, podle něhož pro nárok na drah. přídavky k odpočivným a zaopatř. požitkům platí obdobně ustanovení § 6, které platí obdobně i pro nárok na přídavek na děti a pro nárok na mimořádné a nouzové výpomoci. Předpis § 6 pak stanoví zásadu, že při zkoumání nároku na drah. přídavky, který vznikl před 1. lednem 1923, jest bráti zřetel toliko ke členům rodiny, ’k nimž se přihlíží dle příslušných předpisů pensijních při zaopatř. požitcích.
Dle těchto zásad, které zákonem č. 310/1924 byly recipovány, příslušel by st-li nárok na drah. přídavek na jeho manželku jenom v tom případě, kdyby manželka jeho sama pro případ jeho úmrtí měla nárok na vdovskou pensi. Předpoklad tento však u st-le není splněn, ježto dle § 37 bodu a) a b) pens. statutu býv. župy spiššké má vdova po notáři nárok na vdovskou pensi jen tehdy, když uzavřela se svým manželem sňatek počas jeho činné služby, kdežto st-l nepopírá, že se oženil teprve v době, kdy již byl na odpočinku.

Citace:

č. 7023. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 173-174.