č. 7213.

Školství. — Rodinné právo. — Řízení správní:* Matka, která není poručníci, není oprávněna podávati jménem dítěte opravný prostředek ve věci návštěvy národní školy.
(Nález ze dne 14. dubna 1928 č. 9285.)
Věc: Matylda K. a spol. v K. proti ministerstvu školství a národní osvěty stran rekursní legitimace.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zplnomocněný komisař pro Ratibořsko, zároveň ve své vlastnosti jako předseda zšr-y v Opavě, zrušil rozhodnutíím ze 3. ledna 1925 rozhodnutí předsedy mšr-y v Opavě, kterým tento počátkem škol. roku 1924/25 přivolil k přijetí dětí z Hlučínska, mezi nimi též dětí st-lek, do něm. škol v Opavě a odůvodnil toto rozhodnutí jednak poukazem na § 131 úst. listiny, jednak na § 2 vl. nař. č. 65/20. Proti tomuto rozhodnutí byl podán společný rekurs řadou otců a matek dotčených dětí, mezi jinými též st-lkami. Žal. min. odmítlo nař. rozhodnutími odvolání jako nepřípustné, ježto st-lky nejsou zákonnými zástupci dětí, o něž jde, a nejsou tudíž ke stížnosti legitimovány.
O stížnosti uvážil nss takto: — — —
Stížnost vytýká nař. výnosům nezákonnost s toho hlediska, že prý není zákonného předpisu, dle něhož by jen otec byl zákonným zástupcem dítěte, pokud jde o jiné než o majetkové otázky a to tím spíše, když v § 144 o. z. o. jest řečeno, že rodiče mají právo za vzájemného souhlasu říditi jednání svých dětí, takže v otázkách výchovy, je-li otec zaneprázdněn, jest matka oprávněna a povinna vše potřebné zaříditi, k čemuž dle názoru stížnosti patří též rozhodování o návštěvě školy; při tom poukazuje stížnost také k tomu, že všechny školské zákony, zejména školní a vyučovací řád, mluví o povinnostech rodičů a nikoliv o povinnostech toliko otce. Námitku tuto neshledal nss důvodnou. Nss neshledal potřebu zkoumati, jak daleko sahá co do otázek návštěvy školy právo matky, plynoncí z § 144 o. z. o., resp. z § 139 o. z. o., poněvadž v daném případě nejde o »povinnost rodičů, své děti vychovávati, t. j. pečovati o jejich život a zdraví, opatřiti jim slušnou výživu, vyvíjeti jejich síly tělesné a duševní a vyučováním v náboženství jakož i v užitečných vědomostech položiti základ k jejich budoucímu blahu« ve smyslu § 139 o. z. o., ani o to, jak »rodiče mají ve vzájemné dohodě říditi jednání svých dětí« podle § 144 o. z. o., nýbrž jde o zastupování dítěte ve věci právní před veřejnými úřady, kteréžto zastupování u osob z jakéhokoliv důvodu, ať pro nedostatek věku, ať pro nedostatek rozumu, marnotratnost a pod. nesvéprávných náleží výlučně do pravomoci zákonného zástupce, kterým však ve smyslu § 147 a násl., zejména § 152 posl. věty o. z. o., jest jedině manželský otec, po případě není-li otce, anebo, je-li manželský otec moci otcovské zbaven, poručník. Matka může proto vystupovati jako zákonný zástupce dítěte, je-li jeho poručníci. Ani dočasná nepřítomnost nebo jinaké zaneprázdnění manželského otce, jakožto zákonného zástupce, nemůže samo o sobě zmocniti jinou osobu a také ani matku, aby jménem dítěte na místo zákonného zástupce v právní věci před veř. úřady vystupovala, nýbrž bylo by v tomto případě ev. nutno postarati se zavčas o zřízení zvláštního opatrovníka (§ 276 a násl. o. z. o.).
Nelze tudíž shledati, že by stanovisko žal. úřadu, odpírající st-lkám rekursní legitimaci jménem jejich dítek, bylo v rozporu se zákonem, pročež bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 7213. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 562-563.