Č. 7080.

Lékárny. — Řízení správní: 1. Zákon o lékárnictví klade v § 47, odst. 2 váhu na stanoviště lékárny, jak bylo vymezeno v žádostí za udělení koncese, nikoliv na stanoviště, jak bylo vytčeno v koncesní listině. — 2. Není vadou řízení, jestliže úřad, uděluje novou koncesi lékárnickou, nevymezil zároveň stanoviště lékáren již existujících. — 3. Do jaké míry je úřad povinen odůvodniti vůči straně svůj závěr, že udělením nové koncese nebude ohrožena existenční schopnost majitele lékárny již existující? — 4. Zákon neukládá úřadu povinnost, aby dříve, než udělí novou koncesi lékárnickou, slyšel nejv. zdravotní radu.
(Nález ze dne 14. února 1928 č. 3428).
Věc: Pr. Mg. Karel S. v P. (adv. Dr. Ant. Schauer z Prahy) proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (min. kom. Dr. Jar. Preininger) o zřízení nové lékárny.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Zsp udělila výnosem ze 4. srpna 1925 Mg. Ph. Zdeňku P. koncesi k provozování nové lékárny v H., vyloučila však některé domy žádaného stanoviště, vzhledem k místní potřebě. Námitky, jež st-l proti povolení nové lékárny vznesl, zamítla zsp, ježto vzhledem na odbytové poměry jeho lékárny, rozsah jejího provozu a životní poměry usazeného obyvatelstva (§ 1 odst. 3 cit. zák.) nebude existenční schopnost její ohrožena. — Odvolání, jež st-l proti tomuto rozhodnutí podal, zamítlo min. nař. výnosem a to pokud týkalo se otázky ohrožení existence jeho lékárny z důvodů obsažených v rozhodnutí v odpor vzatém, při čemž uvážena byla i poloha navrhovaného stanoviště, pokud pak jím bylo brojeno proti osobním poměrům žadatele z důvodu, že st-li v tom směru rekursní právo nepřísluší.
O stížnosti uvážil nss takto:
Žal. úřad neshledal v předpisu § 47, odst. 2 zák. o lékárnictví překážky pro meritorní projednání žádosti Ph. Mg. Zdeňka P., protože stanoviště navrhované Ph. Mg. Viktorem H. bylo užší. než stanoviště navrhované Ph. Mg. Zdeňkem P. Stížnost ovšem namítá, že o nedostatku totožnosti stanoviště lze mluviti jen tehdy, jde-li o podstatné úchylky, které by vyžadovaly nového věcného zkoumání, což prý v daném případě není, ježto Ph. Mg. Ždeňku P. byla udělena koncese s týmž stanovištěm, o které žádal Ph. Mg. Viktor H., pouze s rozšířením ve třídě B. o domy č..... Námitka tato není důvodná. Zákon o lékárnictví klade v § 47 odst. 2 váhu na stanoviště lékárny, jak bylo vymezeno v žádosti za udělení koncese, a nikoli na ono. jak bylo vytčeno v koncesní listině. Ph. Mg. Viktor H. pak žádal za udělení koncese ke zřízení lékárny se stanovištěm na St-ově náměstí a v B-ho třídě č. ...., kdežto Ph. Mg. Zdeněk P. žádal o udělení koncese se stanovištěm v B-ho třídě č..... pak v B-ho třídě č..... a konečně na St-ově náměstí v č..... Nss neshledal, že by tato stanoviště byla identická. Stížnost namítá dále, že úřad při projednávání žádosti st-lovy nevymezil ve smyslu § 9 lékár. zák. také stanoviště lékárny st-lovy. Námitka ta je bezdůvodná, neboť cit. ustanovení zák. neopravňuje úřad k tomu, aby činil nějaká opatření v příčině stanoviště lékáren, které již dříve byly zřízeny, nýbrž stanoví pouze, že lékárny ony své dosavadní stanoviště podrží. Není tedy vadou, že úřad, projednávaje žádost o zřízení lékárny nové, nevymezil zároveň stanoviště lékáren již existujících. Úřad byl pouze povinen zabývati se otázkou, zda po zřízení lékárny nové zbude lékárně st-lově ještě dostatečný počet odběratelů, aby se mohla udržeti. Ve věci samé jest na sporu otázka, zda zřízením nové lékárny bude ohrožena existenční schopnost lékárny st-lovy. Odpověď úřadu na tuto otázku jest součástí skutkové podstaty, kterou i nss dle § 6 odst. 1. zák. o ss musí vžiti za základ svého rozhodnutí, není-li tu vad, uvedených v odst. druhém tohoto ustanovení. Stížnost vytýká nař. rozhodnutí jako vadu především, že žal. úřad neslyšel nejv. zdrav, radu, ač v jiných případech tak činil. Nss však námitku tuto neshledal důvodnou, ježto zákon nepředpisuje, aby.o zřízení nové lékárny slyšena byla i nejv. zdrav, rada, nýbrž nařizuje obligatorně pouze slyšení obcí, okr. zastupitelstev a zastupitelstev stavovských. Leč stížnost namítá dál, že z nař. rozhodnutí, jež pouze uvádí, na které okolnosti při rozhodování byl vzat zřetel, není zřejmo, jakým způsobem úřad k závěrům svým dospěl a že tím st-li byla znemožněna obrana.
Této námitce nemohl nss odepříti důvodnost. Nař. rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí zsp-é se omezilo na pouhou reprodukci znění zákona, jak obsažena jest v § 10 zák., odkazuje jen na »odbytové poměry« a »rozsah provozování« lékárny st-lovy a na »životní poměry usazeného obyvatelstva.« Žal. úřad přičinil pak jako další důvod i odkaz na »polohu navrhovaného stanoviště«. V řízení správním nebyla rovněž st-li sdělena ona akta, ze kterých žal. úřad dospěl k úsudku, že existenční schopnost lékárny st-lovy nebude ohrožena. Třebaže na úřadu nelze žádati, aby přesnými daty provedl formální důkaz o tom, že k ohrožení existence dosavadních lékáren pro zřízení nové lékárny nedojde, neboť úsudek úřadu o této okolnosti jest pouhým odhadem účinků nové lékárny v tom směru, jak asi se po zřízení nové lékárny výdělečné poměry lékáren dosavadních utváří, přece jen nemůže úřad odkazovati abstraktně na pouhé souhrnné označení všech momentů, k nimž jest podle zákona přihlížeti, aniž by uvedl konkrétní momenty, které jej vedly k úsudku, že existence lékárny st-lovy ohrožena nebude.
Jestliže tedy st-li ani v řízení správním nebyla sdělena ona akta, která byla zjištěna jako podklad pro úsudek úřadu o tom, že existence lékárny st-lovy ohrožena nebude, a jestliže okolnosti ty nebyly uvedeny ani v rozhodnutí zsp-é ani v nař. rozhodnutí, pak ztížena byla nejen st-li účinná obrana, nýbrž bylo i nss-u znemožněno přezkoumati otázku, zda skutkové zjištění úřadu, na němž úřad svůj úsudek o budoucí existenční schopnosti lékárny st-lovy zakládá, má dodatečnou oporu ve spisech a vzal-li úřad v úvahu veškeré okolnosti, které st-l proti zřízení nové lékárny v řízení administrativním uplatňoval.
Nedostatky tyto zakládají podstatnou vadu řízeni.

Citace:

č. 7080. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 289-290.