Č. 7397.

Církevní věci. — Řízení správní: I. * Platnost zák. č. 189/20, o úpravě platů profesorů při theologických učilištích diecesních atd., byla až do počátku účinnosti zákona kongruového č. 122/26 omezena na země historické. — II. O teritoriální účinnosti zákonů čsl.
(Nález ze dne 4. září 1928 č. 23505). Věc: Petr G., biskup v Užhorodě proti ministerstvu školství a národní osvěty stran požitků profesorů diecesního bohosloveckého učiliště v Užhorodě.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l zažádal podáním z 11. dubna 1925, aby platy profesorů biskupského semináře v Užhorodě byly vyměřeny a poukázány podle předpisu zák. č. 189/20. Nař. výnosem vyslovilo min., škol., že nemůže o žádosti úředně jednati, poněvadž se zák. č. 189/20 na Podk. Rus vůbec nevztahuje.
Stížnost podanou do tohoto rozhodnutí neuznal nss důvodnou: Podle § 7. odst. 2. úst. listiny platí zákon Nár. shromážděním usnesený — pokud zákon neustanovuje jinak — pro celé území čsl. republiky. — Zákon z 18. března 1920 č. 189 Sb. je zákonem usneseným Nár. shromážděním a to již za účinnosti úst. listiny; platí tedy shora uvedená zásada také o něm; na tom nemění nic ta okolnost, že zák. č. 189/20 má podle svého čl. III. § 2. účinnost od 1. října 1919, poněvadž ustanovení toto má ovšem význam finanční, přiznávajíc výhody z tohoto zák. plynoucí již od 1. října 1919, avšak formální náležitosti zák. a rozsah účinnosti jeho nutno posuzovati podle předpisů, platných v době jeho uzákonění. Ostatně ustanovuje také již zák. z 13. března 1919 č. 139 Sb. o vyhlášení zák. a nař. v § 4., že pokud v zákoně není nic jiného stanoveno, vztahuje se účinnost jeho na celé území státu čsl. ve smyslu § 7 odst. 2. úst. listiny.
Zák. č. 189/20 ani v nápisu ani v kontextu svou působnost výslovně neomezuje jen na některou část státního území a také ze své platnosti Podk. Rus, jakožto nedílnou součást státního území (§ 3 úst. listiny) výslovně nevylučuje. Nutno však uvážiti, že zák. č. 189/20 v čl. III. § 2 zbavuje výslovně platnosti jenom rakouské zákony a nařízení o platech profesorů při theologických učilištích diecesních (totiž zák. z 26. ledna 1902 č. 25 ř. z., dále § 7 zák. z 24. února 1907 č. 55 ř. z. a min. nař. z 31. března 1913 č. 57 ř. z.), a mimo to již jenom — bez bližší citace — »veškerá ustanovení, jimiž upraveny byly posavadní požitky před-tavených biskupských kněžských seminářů«; dále, že zák. č. 189/ 20 v § 1 odst. 2. čl. III. subsidiární nesení nákladu, ze zák. tohoto vznikajícího, ukládá nikoliv státu, nýbrž náboženskému fondu, kterýžto způsob úhrady se shoduje s úhradou platů kongruových v býv. Rakousku; uváží-li se konečně, že taky důvodová zpráva k vl. osnově zák. (č. tisku 2567) zřejmě vychází toliko z poměrů, panujících na území dříve rak., nutno dospěti k závěru, že zák. č. 189/20 měl, třebas výslovné ustanovení o tom bylo opomenuto, na mysli jenom poměry v Čech., na Mor. a ve Slezsku a že chtěl, aby účinnost jeho na toto území zůstala omezena.
Tento výklad došel pak dodatečně autentického potvrzení předpisem § 4 odst. 2. nového zák. kongruového z 25. června 1926 č. 122 Sb., podle něhož »platnost ustanovení článků I. a III. zák. č. 189/20 se rozšiřuje i na profesory theologických učilišť diecesních na Slov., a Podk. Rusi. ...«, kteréhožto předpisu by ovšem nebylo bývalo zapotřebí, kdyby zák. č. 189/20 byl býval již původně platný taky na území kdys uherském. V době vydáni nař. rozhodnutí tedy skutečně zák. 189/20 na Podk. Rusi neplatil, a je tedy výrok žal. úřadu ve shodě se zákonem. Proto bylo stížnost zamítnouti, aniž ovšem nss měl příčinu zkoumati, jaký jest právní stav sporné otázky po vydání zák. č. 122/26, nadaného podle § 8 zpětnou účinností od 1. ledna 1926, ani zda by se po případě st-l také již za dobu dřívější mohl domáhati příspěvků z prostředků státní správy podle předpisů jiných, než podle zák. 189/20.

Citace:

č. 7397. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 912-914.