Č. 7056.

Úrazové pojištění: 1. Změna v osobě majitele podniku nemá za následek nové zařadění podniku do nebezpečenské třídy a nebezp. percenta. — 2. Bylo-li již rozhodnuto kladně o pojistné povinnosti závodu, nelze v řízení o stanovení pojistných příspěvků odporovati pojistné povinnosti.
(Nález ze dne 28. ledna 1928 č. 27257/26).
Prejudikatura: Boh. A:868/21.
Věc: Firma Julius M., akc. spol. v Praze proti ministerstvu sociální péče stran úrazových pojistných příspěvků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem Úrazové pojišťovny dělnické v Praze z 23. prosince 1924 č. j. 149953 č. čl. 2631/95 byl z podniku »vinárna a obchod s lahůdkami« firmy Julius M., akc. spol. v Praze 1. stanoven za příspěvková období 1922 — 2. až včetně 1924 — 1. pojistný příspěvek částkou 1966 Kč 45 h se 4% úroky od dne splatnosti do dne 26. prosince 1924 kromě dalších 4% úroků z prodlení. Odporu proti tomuto výměru podnikatelem podanému zsp v Praze nevyhověla — — — a nař. rozhodnutím zamítlo min. soc. péče odvolání firmy Julius M.
O stížnosti nss uvážil: — — — —
Žal. úřad odmítl rozhodnouti věcně o námitkách uplatňovaných v řízení proti pojistné povinnosti úrazové zaměstnanců st-lčina obchodu s lahůdkami, uznav dotyčné námitky nepřípustnými proto, poněvadž měly býti uplatňovány opravnými prostředky proti výměru zařaďovacímu. — Po této stránce stížnost namítá, že ničeho nemá proti zařadění podniku restauračního, obrací se jen proti tomu, že pojistné příspěvky předepsány byly i za zaměstnance lahůdkářství. Neboť ohledně lahůdkářství dosud žádný zařaďovací výměr vydán nebyl. Pokud se týče výměru zařaďovacího, na který se úřad odvolává, tu při neurčitém označení předmětu podniku v hlavě zařaďovacího výměru nemohlo prý se usuzovati, že výměr vztahuje se též na lahůdkářství, dle mínění stížnosti úrazové povinnosti pojistné nepodléhající. Z tvrzené neurčitosti vyvozuje stížnost, že lze proti takovému zařaďovacímu výměru i v řízení o předpisu příspěvků uplatňovati námitky proti zařazení části podniku, úrazové pojistné povinnosti nepodléhající, a že jest povinností úřadu samého v každém stadiu řízení ovládaného zásadou oficiosní pečovati o to, aby, i když podnikatel nespolupůsobí, byly předpisy příspěvků v souhlasu se skutečným stavem.
Námitky tyto neuznal nss důvodnými.
Ze spisů vysvítá, že Josefu L., majiteli vinárny a lahůdkářství v Praze .... vydán byl Úrazovou pojišťovnou výměr z 28. února 1921 tohoto znění: »Úrazová pojišťovna dělnická uznala Váš podnik: vinárnu a obchod s lahůdkami na základě údajů ve Vaší přihlášce podle platných zákonů o úrazovém pojištění děln. za pojištěním povinný, protože se jedná o živn. podnik motorový, a zařadila jej od 1. července 1918 podle titulu 469-b: »hostinec« do nebezpečenské třídy 1. a nebezpečenského procenta 4«. — Stížnost netvrdí, že by výměr ten následkem námitek Josefa L. byl v pořadí instancí pozměněn anebo zrušen. — Výměr ten ve shodě s předpisem § 18 úr. zák. uvádí podnik, jejž úrazová pojišťovna uznává za pojištěním povinný, a zařaďuje jej zároveň pod příslušný titul, třídu nebezpečenskou a procento nebezpečenské. Jako podnik pojištěním povinný uznává výslovně: »vinárnu a obchod s lahůdkami« a klade výrok ten na prvé místo v kontextu svého výroku. Odporuje tedy tvrzení stížnosti, že obch. s lahůdkami nebyl uznán povinným pojištěním, zřejmě spisům. — Změna v osobě majitele podniku nemá za následek nové zařadění, nýbrž jen změna v předmětě podniku a ve způsobu provozování, byla-li řádně ohlášena (§ 19 úr. zák.). — Na to třeba upozorniti st-lku k poznámce stížnosti, že nemohla zjistiti, že by jí byl zařaďovací výměr řádně doručen a zda nabyl proti ní moci práva.
Byl-li však podnik již cit. zařaďovacím výměrem uznán za pojištění podrobený, ať již pravoplatně čili nic (§ 18 odst. 5 úr. zák.), odepřel úřad právem pouštět se do přezkoumání otázek ve stížnosti relevovaných o tom, zda jde o dva podniky rozdílné povahy a třídy nebezpečenské, od sebe oddělené, pro které se dle tvrzení stížnosti vedou odděleně záznamy mzdové a zdali zařazení se mělo státi dle předpisu § 7 ev. §§ 4 a 7 zařaďovacího nař. ze 6. července 1914 č. 143 ř. z. Neboť nss vyslovil již v nál. Boh. A. 868/21 právní názor, že v řízení o určení příspěvků pojistných nelze s úspěchem odporovati pojistné povinnosti, ježto obojí stadium jest samostatné, že jak pro určení všeobecné pojistné povinnosti, tak pro předepsání příspěvků stanoví zákon zvláštní instanční postup (§§ 18 a 23), z čehož plyne, že bylo-li dle § 18 rozhodnuto o pojistné povinnosti závodu, otázka tato v řízení o stanovení pojistných příspěvků jest vyloučena.
Uznal-li tedy žal. úřad v postupu instancí, že námitky, které stěžující si firma podala, směřují proti zařádění podniků, že však v daném případě jde o předpis pojistných příspěvků a že námitky proti zařádění měly býti uplatňovány ve lhůtě zákonem stanovené proti příslušnému výměru zařaďovacímu, odpovídá výrok jeho zákonu.

Citace:

č. 7056. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 242-243.