Č. 7244.

Ochrana nájemníků. — živnostenské právo: Majitel koncese hostinské, kterou dává ve vlastním domě provozovati pachtýřem, není oprávněn domáhati se potvrzení polit. úřadu podle § 4 zák. o ochraně nájemníků č. 48/1925 za účelem ubytování zaměstnanců tohoto podniku.
(Nález ze dne 30. dubna 1928 č. 21416/27.)
Věc: Národní Jednota Severočeská v Praze proti zemské správě politické v Praze o potvrzení podle § 4 zák. o ochraně nájemníků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Národní Jednota Severočeská v Praze je vlastníkem domu čp. ... v P. Výměrem osp-é v P. z 1. března 1921 byla jí udělena hostinská koncese, kterou provozuje pachtýřem Janem R. Domku, nacházejícího se v zahradě onoho domu, používá nájemník Hanuš W. jako bytu a skladiště. Výměrem z 5. února 1927 potvrdila osp v P. k žádosti jednatele Jednoty ve smyslu § 4 zák. č. 48/25, že majitel domu nutně potřebuje místností, dosud Hanušem W. jako bytu a skladiště používaných, k provozování živnosti hostinské k ubytování podle jména uvedených zaměstnanců podniku st-lky, pokud se týče pachtýře podniku Jana R.
Odvoláním bránil se nájemník Hanuš W. tím, že místností nepotřebuje žadatelka, nýbrž pachtýř hostince a to pro své zaměstnance, že nejde o místnosti zřízené při podniku k ubytování zaměstnanců, konečně že tu není nutné potřeby bytu pro podnik.
Nař. rozhodnutím vyhověla zsp odvolání a zrušila výměr 1. stolice, ježto ze souvislosti § 4 a § 1 odst. 2 č. 11 zák. č. 48/25 plyne, že politický úřad má potvrditi, jednak že nájemník podniku nutně potřebuje bytu, jednak že ho potřebuje k účelům provozním a konečně že ho potřebuje pro své zaměstnance. Z předložených jednacích spisů je zřejmo, že Národní Jednota Severočeská neprovozuje sama hostinskou živnost v domě ... v P., a že také zaměstnanci, v nař. rozhodnutí uvedení, nejsou jejími zaměstnanci, nýbrž zaměstnanci pachtýře zmíněné živnosti. Nemohlo býti tudíž vydáno žadatelce potvrzení, že potřebuje bytu k provozním účelům svého podniku, jejž vůbec neprovozuje, aniž by byl porušen zákon, a také vydané potvrzení o tom, že potřebuje by'u Hanuše W. pro zaměstnance pachtýře svého podniku, příčí se jasným ustanovením zákona.
Stížnost k nss podaná vytýká rozhodnutí tomu nezákonnost, namítajíc, že st-lka jest vlastníkem koncese, že ji po rozumu § 55 živn. řádu provozuje sice pachtýřem, ježto jsouc korporací, ji jednak provozovati nemůže, přes to však je majetníkem živnosti hostinské a je k žádosti o potvrzení dle § 4 zák. na ochranu nájemníků oprávněna, když zákon nevyžaduje, že by st-lka musila živnost hostinskou provozovati sama.
Stížnost shledal nss bezdůvodnou.
Je nesporno, že Národní Jednota Severočeská je majitelem hostinské koncese a že ji vykonává na základě schválení živn. úřadu pachtýřem. Nař. rozhodnutí opírá se o § 4 zák. o ochraně nájemníků č. 48/25, jenž stanoví, že jde-li o důvod výpovědi podle § 1 odst. 2 č. 11 cit. zák., musí býti nutná potřeba podniku prokázána pravoplatným potvrzením politického úřadu I. stolice. Co pod pojmem nutné potřeby lze rozuměti, definuje § 1 odst. 2 č. 11 cit. zák., jenž praví, že za důležitý důvod ke svolení k výpovědi jest pokládati, potřebuje-li majetník podniku továrního, živn. neb zeměd. k účelům provozním pro své zaměstnance nutně bytu. zřízeného při podniku pro ubytování zaměstnanců podniku.
Předpokládá-li zákon, že majetník podniku sám potřebuje bytu k účelům provozním, a to bytu zřízeného při podniku pro ubytování zaměstnanců svých, kteří jsou zároveň zaměstnanci podniku, je patrno, že soudního povolení výpovědi z důvodu § 1 odst. 2 č. 11 cit. zák. a tudíž i potvrzení podle § 4 tohoto zák. jest legitimován domáhati se pouze ten, kdo určitý podnik sám jako podnikatel provozuje.
Jest sice správné, že majitelem koncese hostinské je zde stěžující si Jednota. Jednota neprovozuje však hostinské živnosti ani sama, ani — jak by podle §§ 3 a 55 živn. ř. ovšem mohla — náměstkem, nýbrž má ji propachtovánu. Vykonává-li však majitel koncese živn. oprávnění pachtýřem, pak je »majetníkem podniku živnostenského« (podnikatelem, živnostníkem) nikoli majitel koncese, nýbrž pachtýř (srovnej také §§ 106, 107 živn. řádu), neboť jedině tento, nikoliv onen živnost provozuje. Nemá-li však majitel koncese v takovém případě žádného podniku, jejž by sám provozoval, nelze říci, že by bytu potřeboval pro provoz, resp. pro zaměstnance svého podniku, a není tedy legitimován pro sebe potvrzení podle § 4 zák. č. 48/1925 se domáhati. Poněvadž pak cit. předpis dává nárok na uvedené potvrzení pouze majiteli podniku živn., který potřebuje bytu zřízeného při podniku k účelům provozu tohoto jeho podniku pro jeho zaměstnance v podniku zaměstnané, nelze majiteli koncese propachtované přiznávati ani legitimaci, aby se domáhal potvrzení dle § 4 cit. zák. z titulu potřeby podniku pachtýřova. Nemůže se tedy výhody té domáhati majitel hostinské koncese, který živnost sám neprovozuje, nýbrž provozování její má propachtováno osobě jiné, pro zaměstnance této osoby.

Citace:

č. 7244. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 619-621.